Téma: Otec požádal o svěření dětí do péče - mám strach že o ně přijdu

Právní dotazy je lépe pokládat ve webu k tomu určeném. Jde o spřátelené stránky - Bezplatná právní poradna online. Dotazy do webu poradny je možné poslat v liché týdny v pondělí po 10. hodině nebo formou online chatu v sudé týdny v sobotu po 9. hodině.

Tento web (www.MojeStarosti.cz) není primárně určen k právnímu poradenství a právníci sem nechodí.

Já myslím, že nemusíte mít strach že byste o děti přišla pokud je pravda co píšete o vašem způsobu života a života vašeho muže včetně minulosti.

Ale něco jiného je postaoj vašich dcer k vám… Na to bych asi šel návštěvou nějaké psychologické poradny.  Aby vám poradili jak vůči dětem postupovat.

Oni teď asi mají jedinou pravdu a nějakým nátlakem to nepůjde.  

Přeju pevné nervy a hodně štěstí!!!  A dodám, že vůbec není fér co zkouší váš muž… A dětem to nic dobrého nepřinese.  Slibovat nějaké hmotné statky atd… : - (

Sám by s tím časem ostatně určitě narazil. Důležité ale je, udržet u dcer "normální" postoje k životu.

Děkuji za odpověď i podporu. Sociální pracovnice mi doporučila centrum v nedalekém městě, kde se psychologové, apod. zabývají právě vztahy mezi dětmi a rodiči. Tak jsem nás tam objednala. Doufám, že když si s dětmi promluví někdo, kdo této problematice rozumí, že dcery změní názor a náš vztah se zase srovná. V současné chvíli se chovají jakoby se nic nestalo, ale lidem, o kterých si myslí, že jsou na straně jejich otce vyprácí, jak se těší, až budou u něj. Každopádně veškerou mou péči a snahy přijímají s oblibou, dají mi pusu, mladší se i přitulí nebo mne obejme, ale jakmile jsou jeden, dva dny u otce, jako tento víkend, tak je vše zase na dně a začínám od začátku. O svěření do péče otce se mnou absolutně odmítají mluvit, uhýbají a okamžitě se uzavřou do sebe a přestanou komunikovat. Netlačím na ně, ale je to psychicky vyčerpávající vědět, že vás děti odmítají, byť jsem se jim snažila dát všechno, čeho jsem byla sama schopná.

Řekni jediný argument, (kromě Tvého ublíženého pocitu a žárlivosti), proč by vaše děti (jsou vaše nejen Tvoje) nemohli žít nyní se svým otcem a jeho partnerkou.

Všechno co píšeš jsou jen aliasy proto, abys nějak zdůvodnila, že TY si to nepřeješ. Myslím, že by bylo na místě vyhovět přání dětí, navíc… o co Ti jde, vždyť si to přejí; ).

Mimo to, bojem o ně přijdeš dřív než si myslíš.

Argumenty? Např. že otec se o výchovu starat může max po telefonu, protože se vrací za měsíc max. na dva, tři víkendy v měsíci. a přítelkyně pracuje 80km od města, ve kterém všichni žijeme. Já pracuji v méstě bydliště. Když je potřeba, jsem schopná se o děti postarat okamžitě, u zaměstnavatele s uvolněním problém nemám. Další důvod. proč by se měla o děti starat otcova přítelkyně, když jsem schopná se o děti starat já a byly spokojené, dokud se otec nezačal zajímat? Po 14ti letech, kdy mu bylo jedno, jak prospívají ve škole, návštěva nemocnice, kde jsem s dětmi byla, byla zbytečnost, apod.. ? i kdybych vzala v potaz, že se možná změnil a chtěl by, aby se o děti starala jeho přítelkyně, přijde mi to stále nepochopitelné. Měl možnost být s nimi kdykoliv, kdy se vrátil, takže pro něj se nic nezmění.

Důvody proč chtějí tedy být děti u otce, respektive u jeho přítelkyně? Co jsem zatím zjistila. u mě měly jisté povinnosti - úklid pokojíčků, obstarat svoje domácí mazlíčky, případně pomoct mi v kuchyni. tam, dle dětí, nemusí dělat nic. budou moct být do večera samy doma - já je měla stále kapku pod dozorem a mohla jsem si ověřit, zda dělají, co mají. Takže děti láká především volnost. V jejich věku naprosto normální. Ale je tohle dobře? !

Já Tě chápu, že se Ti to nelíbí, doposud jsi o dětěch rozhodovala prakticky vzato pouze Ty. Jenže můj pohled na věc je takový, že děti mají oba rodiče a je právo vás obou je mít ve výhradní péči a rozhodovat o tom jak budou vaše děti žít.

Děvčata už nejsou malá, aby potřebovala nonstop službu pohotovosti, takže promiň, že ten argument o tom jak jsi schopná si ihned zajistit volno a jsi dostupnější neberu jako důvodný.

Nebo Ty si myslíš, že na ně budeš moct dohlížet celý jejich život?

Já si myslím, že když dá rodič dětem dobrý základ a nechá je, aby se na rozhodování o svém životě podíleli, je to pro ně mnohem lepší.

Navíc, dost možná že nyní žádné povinnosti u táty doma nemají, to opravdu nevím a navíc si myslím, že to zrovna tak nemusí být, ale to je jedno. Je velmi nepravděpodobné, že by neměli povinnosti i při normálním bydlení.

A neodpustím si jednu věc. Je zcela evidentní, že otci dětí nevěříš. To by nebylo úplně špatné… jenže není tak trochu Tvoje špatná vizitka, že jsi si s tak špatným člověkem jakého tu prezentuješ, udělala rovnou dvě děti? Kde tehdy byla Tvoje odpovědnost?

Nemusíš mi odpovídat. Jen si prostě myslím, že kdybys spolkla ten svůj pocit ublíženosti a nechala děvčata k tátovi jít, prospělo by to vám všem. Mimo to nikdy nevíš jestli u něj budou chtít třeba i pak zůstat.

Teď jsi mě Veselko hodně překvapila. Měla bys kus pravdy, kdyby ovšem nebyl jejich otec kamioňák. Takže ne, že by se staral on, ale cizí ženská, která nemá co do výchovy mluvit. A proč vlastně? Vždyť tady je matka, u které dosud žily a pokud v tomto zázemí nebyl problém, proč by je soud měl de fakto svěřit cizí ženské?

V tomhle se Barčo neshodneme, protože otcova partnerka má co mluvit do výchovy zvlášť když se jedná o společné soužití. Protože ať se to někomu líbí nebo ne, všichni patří do jedné rodiny díky vlastním vazbám.

V ideálním případě by to mělo být tak, že co se týká dětí, tak by měli být schopni spolu komunikovat všichni účastníci.

To co dělá otec za práci osobně nepovažuji za důležité, protože on je stejně tak rodič jako matka a má právo se rozhodnout komu svěří svoji důvěru v péči o děti.

Já rozumím tomu, že se většině můj názor nelíbí a chápu i proč. Nicméně stojím si za tím, že je jen dobře, že je dnes reálnější, aby otec získal dítě do své péče.

To, že má děti v péči otec vůbec neznamená, že matka je špatná… to je to co mi konkrétně tady dost vadí… ale pouze to, že oba jsou rodiče a oba mají právo mít své děti v péči.

Už jsem to tu v krátkosti zmínila. Věřím, že by to prospělo všem. Děti by zjistili, že jim matka nebrání v jejich přáních a zároveň jim dává volnost a možnost se o svém životě rozhodnout. A myslím si, že by to vzájemným vztahům jen prospělo.

No ano, já chápu a rozumím. Ale mít čas na výchovu svých dětí cca 6 dnů z 30-ti? Zbytek cizí žena?

Někdy ten jiný pohled bývá prospěšný a cizí žena to je a bude jen do té chvíle dokud ji jako cizí bude brát matka dětí.

Já nevím jak Ty, ale já bych nechtěla, aby mé děti vychovávala CIZÍ žena, nemusím ji mít ráda, ale jednou je to partnerka otce našich dětí a tak bych ji tak měla brát, jako součást života našich dětí a to cizí lidé nejsou…

Součást života ano, ale ne jako náhradu matky, která žije a umí se o své děti postarat sama.

Děti mají jen jednu matku a jednoho otce a všichni ostatní by měli být opravdu jen součástí života. V tomto případě nemůže-li se otec soustavně starat (a to kamioňák rozhodně nemůže), pak je tu matka, která může. Až by nastala situace, kdy ani matka nemůže, pak je možné řešit alternativně.

Kdyby otci šlo o jejich dobro, pak vše, co jim nabízí mohli užívat společně v době, kdy on má na ně čas a zbývající čas by nechal na matce dětí jako doposud. Jenže tady jde zřejmě úplně o něco jiného.

Taky si myslím, že v tomto případě jde otci o něco jiného, proto se níže tazatelky ptám, jak vlastně otec svůj návrh odůvodnil, když sám jako rodič nemůže vzhledem k jeho zaměstnání o dcery pečovat a vychovávat je.  

pro Dany: neviděla jsem žádný návrh, ani mne soud ještě o ničem nevyrozuměl… je to již víc jak 14 dní, co mi volala paní ze sociálky, že je tam můj bývalý manžel s našimi dětmi (jedna měla být ve škole, druhá byla nemocná - viróza - večer před tím si je vzal k sobě, že odjíéždí do Anglie až druhý den) s tím, že prý podal žádost o svěření dětí do jeho péče již den před tím a teď to jel oznámit (nevím proč) na sociálku s tím, že má obavy, abych cituji"děti nezmlátila". To mě dostalo na kolena, protože jsme o ničem takovém do té doby nemluvili a ani žádný problém se nevyskytl. Paní se ptala, zda dám po telefonu souhlas, aby si děti mohl ještě ten den předběžně odstěhovat - prý mimosoudní cestou - než soud rozhodne jinak. Zatím platí pravomocný rozsudek soudu, když jsme se rozváděli, že děti budou v mé péči, tak jsem nesouhlasila a děti mi musel přivézt. Když jsem se ho zeptala, co se děje, tak mi řekl, že na mě má od jara vztek, že na děti kašlu a mají věčně hlad : -o upozorňuji, starší dcera má nadváhu a řeším to s lékařkou, protože má od malička problémy s kyčlemi a jezdím s ní po doktorech. Mladší má hlad asi tak 10 minut po každém jídle : ) a je jak tyčka. To byly jediné argumenty. Víc jsem se od něj nedozvěděla, jen byl jako kafemlejnek, že chce děti k sobě. Mně sliboval 12 let, že si najde jinou práci, ale nenašel. Tvrdil mi, že mi do týdne přijde vyrozumění od soudu, zatím stále nic. Dohodnout se nechtěl. Že mu prý jde jen o dobro dětí. Upřímně vůbec nevím, co je pravda. Na sociálku jsem podala písemný nesouhlas a požádala o nahlížení do spisu. Paní mi řekla, že to ještě nemá zaprotokolované, tak budu znovu volat, ale prý to, co tam řekly děti se stejně nedozvím, protože to se zakládá do neveřejného spisu.  

V tom se prostě neshodneme, protože a teď mi promiň vím, že to takhle většina matek dělá a otcové se bohužel nebrání… to, že by je měl otec ve své péči znamená, že se na jejich výchově nadále nemůže podílet i jejich matka? Navíc jak sama píše má možnost si uzpůsobit čas podle sebe, bydlí v tomtéž městě, tak proč by se s dětmi nemohla v týdnu také stýkat?

No nic, tohle ukončím, protože tam kde člověk potřebuje soudce, aby mu posvětil jeho rozhodnutí místo toho, aby se domluvil, tam je každá rada drahá.   A v kontextu s jiným tématem říkám, ano boží mlýny melou a jak se z lesa… a tak dále.

"… sama píše, že má možnost si uzpůsobit čas podle sebe, bydlí v tomtéž městě, tak proč by se s dětmi nemohla v týdnu také stýkat? … "

A proč by nemohla mít svoje děti rovnou u sebe a otec dětí si je mohl vyzvedávat na těch 4 - 6 dní v měsíci, kdy je doma?

Já nějak stále nechápu, proč by je u sebe měla mít přítelkyně otce, notabene, když stejně jako jejich otec na ně nemá čas?

Co je to za podivnou hru?

I to je možné. exmanžel mi vloni v létě, to spolu byli 4 měsíce, říkal, že by chtěli miminko. zatím se tak nestalo… navíc si jeho přítelkyně v zimě vzala velký úvěr a koupila domek, který je zatím v rekonstrukci a cca za rok by se tam chtěli přestěhovat. Je možné, že i takto uvažují, vážně netuším.  

Ach jo, jak typické.  jeho výčitky, že opustil rodinu si kompenzuje tím, že si dcery kupuje.

A co se jeho přítellyně týče - věř, že tohle dlouho nevydrží. Je to žena, která i kdyby své děti měla, tak starat se o "cizí", do kterých musí ještě investovat energii i čas, to je brzo přestane "bavit". A tuplem, jestli on jako kamioňák bude často na cestách a vše bude jen na ní. Ty "další" ženy chtějí čas trávit především s tím chlapem a ne dělat chůvu jeho dětem, natož když on tam není často. To se podle mě (před ním)  jen předvádí, ale dlouho jí to nevydrží. A být jim spíš "kamarádka", než je vychovávat, to se jí brzo nevyplatí a chápu, že máš obavy, aby je nerozmazlila.

Nechápu, kdo děvčata tak zmanipuloval, že k němu chtějí. Musely by dodržovat jejich pravidla  a jak ještě kdyby je otec měl stále u sebe, ale vlatsně byl doma málo, přítelkyni by asi začalo brzo vadit, že mu je dobrá na starání se o "jeho" děti, které by se začaly brzo škubat, i v tom smyslu, že "ty nejsi naše matka, tak neporoučej" apod.
Vím, musí Tě to hodně bolet, ale nejde to zařídit tak, že by opravdu nějaký čas (nevím ted, jak bydlí daleko) trávily víc času u něj, aby si to  holky"zkusily"?

pro Leňu: Leni, je to trochu bezmoc. ublížené pocity (jak píše Veselka) házím stranou, jde mi o děti a ne o sobe, nejsem sobec, ale fakt mám obavy, že tak, jak si to bývalý se svou přítelkyní představují to nepůjde. Vyplnit přání dětí je moc pěkná věc, ale až si budou přát, že chtějí spát pod mostem, tak bych to taky měla dovolit, protože jim všechno vyplním? Snažím se je vychovávat tak, aby se k životu uměly postavit přímo. ale jejich otec má jinou výchovu."když se Ti něco nelíbí, jednu mu vraž" - což je dost smutný, podle mě vždy vítězí spíš inteligence. Bohužel jsem zjistila, že takto je poučuje i jeho přítelkyně. Dětem se tosamozřejmě líbí víc, než aby musely přemýšlet nad argumenty, kterými případné nepřátele odzbrojily. A v tomto duchu by byly vychovávané : (Bydlíme ve stejném městě. spíše maloměstě. nebyl by problém, aby s otcem trávily víc času. jenže ony s ním tráví veškerý čas, kdykoliv si o ně řekl. ani jednou jsem mu je ještě neodmítla dát… ani teď v této situaci. Neměla jsem podle mě důvod jim to zakazovat. Taky si myslím, že by dcery časem přišly na to, že to, co jim bylo naslibováno, není tak růžový. ale jak moc to do jejich životů zasáhne a co si z toho všeho, co teď prožívají ponesou dál? : (

Jak jsem psal poprvé.

Myslím, že žádné kouzelné mávnutí proutku neproběhne.

Nějakému sporu asi soudnímu se ale nevyhnete… A tam se bude jistě zjištovat i motivace dětí. Někdo se jich zkrátka zeptá proč chctějí najednou k tátovi.  A třeba se to vyřeší dřív než to začne…

Neměnil bych ale svůj postoj k dětem.   Mají už opravdu mít právo si maličko rozhodnout kam půjdou. Věk už na to opravdu mají.

Být jim oporou bude to nejlepší co můžeš udělat.  Tedy i se nabídnout, že kdykoliv se můžou vrátit… Můžou být zpět dřív než se naděješ…  

Michale, vím, nebude to lehké. pokusila jsem se kontaktovat bývalého, ale nekomunikuje. Chtěla jsem se s ním zkusit domluvit. Vysvětlit si, proč se co děje, ale bezúspěšně. Takže k soudu dojde : (Nechtěla jsem tím nechat děti projít. Spoléhám na to, že psychologové a jiní k tomu pověření, zjistí, co se dětem honí v hlavičkách a uvidíme, jak to všechno dopadne. Každopádně, ať to dopadne, jak dopadne, k sobě jim cestu zavírat nebudu : ) Hodlám tu pro ně být, kdykoliv budou potřebovat. asi jako každá matka : )

Díky

No vidíš, teď si stěžuješ, že musí dojít k soudu. Nevím jestli si opravdu uvědomuješ co to může a nejspíš bude pro vaše děti znamenat. Mj. i pohovory s psychology atd. a kvůli čemu? Kvůli tomu, že nechceš respektovat jejich přání?

Nezlob se na mě a nebo se i zlob mě to je vlastně jedno… , ale já to vidím tak, že k soudu dojde pouze a jen kvůli Tobě. Kdyby ses zkusila zamyslet alespoň nad tím, že vaše děti už jsou dost velké na to, abys jim naslouchala, došlo by Ti, že žádný soud být nemusí, když Ty nebudeš chtít.

Ale Ty chceš, já vím: (.

Jistěže, nehodlám totiž svěřit děti do výchovy ženy, která na ně bude mít možná čas tak po večerech. Nevěřím tomu, že existuje matka, která miluje svoje děti, jež by je jen tak předala  někomu, kdo o výchově dětí a soužití s nimi nemá ani ponětí. Jsou teď právě ve věku, kdy je potřeba jim naslouchat. ano. ale neznamená to, že jim člověk všechna jejich přání splní. Jak už jsem psala. když budou chtít žít pod mostem, taky jim to mám dovolit, protože si to přejí a mají pocit, že jim tam bude líp? Zas tak velké na to, aby věděly, co je pro ně dobré, nejsou. 12 a 14 let  - jsou ještě stále dost naivní na to, aby si nechaly namalovat růžovou budoucnost. uvěřily tomu. Nechci, aby si natloukly nos. Na takové chyby jsou ještě dost malé. A já vím, jak bývalý umí malovat budoucnost. Jistěže mu nevěřím. Vím, proč jsem se s ním rozvedla. Tady není ublíženecký pocit na mé straně. Ale už jen to, že o mně před dětmi mluví hodně zle, a to i konkrétně, hovoří o tom, jaký je to člověk. Já dětem o něm nikdy neřekla nic špatného. Je to jejich táta, tak proč bych měla.

Ja si myslim, ze u soudu jsou taky inteligentni lidi. Pokud otec deti o svereni nejevil doposud zajem a navic je malokdy doma. pochybuji o tom, ze by soud sveril deti do jeho pece. Proc taky, kdyz jim doma nic nechybi? Z pouheho rozmaru? Nebo kvuli alimentum?
Nejlepsim lekem by skutecne bylo, obe dcery nechat bydlet nejaky cas u otce, se vsim vsudy, a hlavne jim vysvestlit, ze pokud bude jednou soudne rozhoduto, uz se to neda vzit zpet. Mozna si to holky rychle rozmysli a prijdou na to, ze mama je mama.
Bohuzel jsou obe ve velmi citlivem veku a budou se snazit vyboxovat vsechny vyhody na svoji stranu. Musi si ale uvedomit i nasledky.

Pro Vás je jediná možnost, na kterou můžete vsadit. Vzhledem k tomu, že jim dotyčná říká přesně to, co děti chtějí slyšet, nemají šanci prokouknout. Nechte je u ní měsíc bydlet na zkoušku a uvidíte, že zjistí, že to není takové terno, jak si myslely. Ještě se rády vrátí, bude se jim po vás stýskat. A možná si to rozmyslí i přítelkyně vašeho exmanžela, která neví, do čeho jde.

Jestli se stane, že holky budou nadšené a budou chtít zůstat, budete muset ustoupit jejich přání. Vy sice šťastná nebudete, ale ony ano. Musíte si vybrat, co je pro vás důležitejší.

Smí, a viděla jsi ten návrh otce dětí, čím ho odůvodnil? Nějak ho musel odůvodnit - proč chce dcery svěřit do své péče oproti současnému stavu, kdy jsou dcery svěřeny do péče Tvé.

Dany odpověď se mi posunula výše k Tvé první reakci.  

Děkuji Smí, odpovím Ti sem.  

Mně se zdá postup soc. pracovnice poněkud nestandartní. Nevím jaké mají předpisy soc. pracovnice dnes, ale dříve před xlety nebyl problém do spisu nahlédnout či být jako rodič seznámen i s tím, co řekly děti. Každopádně někdo musí podat návrh k soudu. Domnívám se, že by navrhovatelem měl být otec s tím, že samozřejmě soc. pracovnice se pro rozhodnutí soudu musí k této věci vyjádřit. Dříve podávaly soc. pracovnice návrh k soudu v případech, kdy šlo o ohrožení dětí, což dělají jistě i dnes, ale jestli v takovém případě, jako je ten Váš, budou podávat návrh k soudu ony, to nevím, myslím si, že by to měl udělat otec. Spíš si myslím, že to na Tebe pouze pěkně zkouší, aby to bylo mimosoudně. Ale podle mě si nejdříve měly celou situaci prošetřit - tj. výpověď otce a dětí měly probrat s Tebou. Měly by být natolik zkušené, že jim musí být i jasné, že to otec zkouší a vše co říká, nemusí být pravda. Taky se měly jít podívat k Tobě domů, kde dcery žijí a porovnat si poměry na obou stranách - Tvé i otce, aby se k nim mohly kvalifikovaně a objektivně vyjádřit. A ne se Tě hned ptát, jestli souhlasíš.  

Je pravda, že se na základě nejvyššího nebo ústavního soudu (dohledám) preferuje nejen výhradní péče jednoho rodiče, nýbrž péče střídavá - tedy právo dětí na oba rodiče. Njn, jenže v tomto případě není otec dětí téměř doma, tudíž nemůže o své děti osobně pečovat a vychovávat je. To si myslím, že je podstatná okolnost, byť má právo mít novou přítelkyni - té však podle mého názoru nemohou být děti svěřeny = není důvod, dcery mají své biologické rodiče. Jiná situace by byla, kdyby měl otec dětí jiné zaměstnání, tam by šanci ideálně na střídavou péči měl.  

Myslím si, že by se Ti hodila minimálně konzultace s advokátem a se sociálkou bych podstatná vyjádření řešila pouze písemně, tak jak jsi to udělala a abys měla pro soud důkaz. No, každopádně procházka růžovým sadem to nebude.  

Dany, díky za odpověď. Taky mne už napadlo, že to na mne otec dětí zkouší. Každopádně budu čekat, zda mi přijde nějaké vyjádření od soudu či sociálky a do té doby bude vše tak, jako dosud. Začátkem listopadu si bývalý manžel bere děti na týden k sobě (pokud to stále platí), bude mít dovolenou, děti budou chodit do školy, tak si to zkusí hlavně ti dospělí… jak to chodí v běžném týdnu a ne jen o víkendu či prázdninách. Je těžké zajíždět se do něčeho rozjetého, co funguje, když doposud byl člověk zvyklý starat se jen o sebe. Třeba sami zjistí, že to minimálně časově nemají šanci zvládnout, kor když pro příště otec nebude doma.  

O tom, že by si to děti vyzkoušely na delší dobu jsem přemýšlela, ale vzhledem k tomu, že jim o mně, mých rodičích a sourozencích vykládají hrozné věci, mám strach, že se takto dostanou úplně pod jejich vliv a přestanou se chtít třeba se mnou stýkat úplně. Je to dvousečné. Jistě jednou, až vyrostou, by to pochopily, ale mně to přijde tak strašně zbytečné celá tahle situace. Když doposud vše fungovalo, otec si je bral, kdy chtěl, neměl důvod proti mně s čímkoliv jít, s dětmi jsem vycházela na to, že jsou v pubertě, skvěle…

Určitě nejste sobecká a chcete pro své dcerky to nejlepší, ale myslím si, že ani nemáte jinou možnost, než dcery k otci pustit, pokud si chcete zachovat nadále jejich přízeň. Ony jsou opravdu dost malé na to, aby poznaly, co jsou jen plané sliby a co z nich by se dalo proměnit v realitu. Pokud jim otec naslibuje hory doly, je dost možné, že u soudu odkývají i to, že jste alkoholička a nedáváte jim jíst. Stačí, když jim všechno dobře zdůvodní a ony v tom najdou alespoň kousek logiky. Může jim napovídat cokoliv, třeba že je nechcete pustit, protože byste jim záviděla, že se mají lépe než vy… no zkrátka různé hlouposti, a ty děti tomu uvěří. Jen tím chci říct, že čím víc je budete držet a vodit k psychologům, tím víc je to k tátovi potáhne. Ještě pořád jsou ve věku, kdy se dají opít rohlíkem.

Jen po osobní zkušenosti holky poznají, kdo měl pravdu a myslel to s nimi dobře.

Píšete "otec je zaměstnaný u kamionové dopravy, vracívá se na dva, max. tři víkendy v měsíci".  

Obavy jsou asi zbytečné. Podle mě je šance na svěření dětí do péče nulová, pokud doma skoro vůbec není. Logika.