Téma: Nechci chodit na víkend k otci - co mám dělat?

Já si nemyslím, že by se nedalo najít řešení. Chodí sem sociální pracovnice, tak když vydržíš, určitě Ti dobře poradí.

A pročpak nechceš za svým otcem chodit? Nerozumíte si? Je přísný.. hmm? Myslíš, že i on Tě nerad vidí? Když se trošku víc rozepíšeš, tak třeba přijdem na nějaký způsob jak ten víkend líp přežít

Vše je věcí dohody. Faktem však je, že i Tvůj otec má právo na to být s Tebou.

Věk pátnáct o kterém mluví Tvoje matka je hloupost.

Bylo by dobré si uvědomit, co máš s tátou za problém, že k němu nechceš chodit. Jen tak samo od sebe to uričtě není.

Tobě je 13 a tak to tak určitě nevnímáš, vyživné na Tebe dostává Tvoje matka... , ale jak se říká.. peníze nesmrdí od nikoho.

Neříkám, že je to něco za něco, ale fakt je, že táta Tvojí matce platí výživné na Tebe a jediné, co "za to" může mít, jsou Tvé návštěvy.

Být omezen ve styku se svým dítětem na návštěvy jednou za 14 dnů, nemoci se prakticky nijak podílet  na jeho výchově a ještě cítit opovržení a nechuť k návštěvám je něco, co evidentně neumíš pochopit.

Nevím jaké máte vztahy, ale už jen to, že Ti máma říká... vydržt to, na místo toho, aby se snažila nějak Tvůj vztah s tátou řešit.. o ledasčem vypovídá.

  A co Ti tatík tak strašného udělal?

To by mě, Dr. inku, taky zajímalo. Není to spíš o tom, že máma se nesmířila s rozvodem a Tebe do toho "tahá"(nic ve zlým proti Tvé mamce! ), i  když třeba máš/měls s tátou jinak vztah úplně normální.. ?

Ve svém věku máš samozřejmě právo na to, vyjádřit se k tomu, zda se chceš či nechceš stýkat se svým otcem. Nějak mi ale v tvém dotazu chybí důvod, proč se s otcem vidět nechceš. V první řadě můžeš zajít na oddělení sociálně právní ochrany dětí, tzv. OSPOD, na městském úřadě v msítě tvého bydliště a sdělit tyto své pocity příslušné sociální pracovnici, která má vaši rodinu na starosti. Tvoje matka by teoreticky mohla k soudu podat návrh na omezení tvého styku s otcem, k omezení by ale musel být závažný důvod. Důvod tvé nechuti ke kontaktu s otcem bude tedy zajímat nejen sociální pracovnici, ale i soudce. Nestačí říci, že se s otcem "prostě vidět nechceš", musí jít o závažné důvody, protože i otec má právo na kontakt s tebou. Odmítnou zcela kontakt s otcem budeš moci až v 18 letech, nikoliv v 15, jak ti tvrdila matka, to je nesmysl. Bez bližší znalosti celé situace a důvodů, které tě vedou k odmítání kontaktu s otcem, neumím konkrétněji poradit.

Z otcem si moc nerozumím a v jeho přítomnosti jsem i nervózni, řekl bych, že je to způsobené minulostí, kdy by na mně i na bratra hrubý a moc jsme se nevídali(služební cesty nebo chodil pozdě domů), taky se často hádali s matkou, vracel se dost pozdě a někdy nás to probudilo, nevím, kdo hádky začínal.. to byl důvod proč jsme se odstěhovali všichni a nezůstal jsem u otce.

BTW: V Neděli se nám stala taková příhoda, měl jsem kamenou tvář, protože jsem s ním nechtěl nikam jít, ale mamka mě donutila, že prostě musím, on mě stejně přivezl do půlhodiny zpět z odůvodněním, že mě mamka nepřipravila psychicky na jeho návštěvu. Řekl bych, že i tohle svědčí o jeho povaze, vím, že není příjemné, aby se na mě někdo takhle tvářil, ale mohl to aspoň zkusit překousnout nebo se víc snaži..

Tak vidíš.... párkrát Tě tak mamka "psychicky nepřipraví" a tátu to jeho náhle vzplanuvší otcovství přejde. Až dospěješ, možná k sobě zas cestu najdete... ale tohle násilné setkávání přece nikam nevede a ani nemůže. Jsi ještě dítě, ale svoje už pamatuješ.

Tak to je mi líto, Dr. inku.

Ale všimla sis Leni, té poslední věty? Vypadá to, že táta si jen neumí k synovi najít cestu, nemá trpělivost a pochopení.... a to je pak těžký...

Barčo a všimla sis, že se mu to synek ani jeho matka nesnaží nijak ulehčit?

Já nevím jaké máš zkušenosti Ty, já je mám z té "druhé strany" a fakt je, že si můžu jen domýšlet jak dlouho takové návštěvy - nenávštěvy trvají a ono, když jsi jako rodič úplně vytržen od svého dítěte.. tak po čase každý snahu na vybudování vztahu.. když je to jednostranné.. zkrátka vzdá.

Všimla.... ale problém spíš vidím v minulosti, kdy se otec asi nechoval k dítěti zrovna nejlépe. Teď to chce zřejmě napravit, ale chybí mu trpělivost.

Veselko, já to znám taky z té "druhé strany". Tam je ale pláč vnučky při skončení víkendu.

Nejsem tohle schopna úplně posoudit, jen to zase vidím i z té další strany... práce a častý pobyt mimo domov je jen sotva důvod k tomu, aby byly vztahy dětí a rodičů špatné a ty hádky.... nevím, já u nich nebyla, ale vidím to tak, že za všechno je vinen táta. Proč by také ne, to matka má možnost svoje dítě ovlivňovat.

Mohla bych Ti vyprávět spoustu lží, kterým věří děti mého manžela.. co na tom, že pravda je někde jinde, kdo ji slyšet nechce ten jí neslyší a tak je můj manžel ten nejhorší chlap pod sluncem, i když je mnohem lepší rodič než matka jejich dětí. A neříkám to protože je to můj manžel, i on má své chyby a málo jich není, ale svým dětem nikdy nelhal a neštval je proti jejich matce....

Rozumím, Veselko a můžeš mít pravdu...   tady je to tak, že kluk styk odmítá a z právě té poslední věty je cítit, že by chtěl, aby jeho otec odmítavost překonal a udělal pro to víc. A to i přesto, že nějaké hrubosti ke své osobě pamatuje. Je to škoda, ale i tak si myslím, že se vztah spraví, až kluk dospěje. Tohle nucení ke styku může naopak ještě leccos pokazit.

Já prostě vždy budu spíš na straně toho táty - muže, protože máma je ta která má spoustu možností jak dítě ovlivnit a nikdy není bez viny. Nicméně shodnu se s Tebou v tom, že vynucování styku, vztahy rozhodně nevylepší.

Mno, moje mamka říká, že to mám překousnout a nějak si to užít, jenže když ji odvětím, že tam prostě nechci, tak říká ať to vydržím, do již zmíněných 15. Nebere vpotaz můj názor například, když mě chtěl vzít k sobě domů (tam jsme kdysi bydleli), odmítal jsem, ale i přes to jel, musel jsem dělat scény a zkoro se rozbrečet, aby mě zavezl jinde, oháněl se rozsudkem soudu, kde je, že mě má na starost, tak prostě budu dělat, to co on chce...

Promiň, ale... to je všechno, čím operuje-že Ti ukazuje rozsudek soudu a jinak se nesnaží si Tě "naklonit", zlepšit Váš vztah, a nebo se snaží a Ty už "z principu" i máminy rady to bojkotuješ? Nechci se Tě dotknout, ale nejsem si jistá, jestlu tu to už zaznělo.

Když jsem se ho ptal proč s ním musím chodit, odvrácí se na rozsudek soudu, nikdy neřekl, že mě má rád nebo by se mnou chtěl prostě strávit čas, vypěstovat vztah znova, když to selhalo...

A jak se k Tobě chová, když jsi u něj? Co tam vůbec děláš, děláte něco spolu?

Posílám Ti podobný příklad. Diskusi jsem ještě nečetla, jen ho píše matka a syn je o 2 roky starší, než Ty. Jen nejdřív klikni na "zobrazit vybrané". ZDE.