Téma: Atentát na Reinharda Heydricha 27.5.1942

Možná si někdo rád přečte víc.... http://www.valka.cz/

Důsledek byl obrovský. V důsledku tohoto atentátu byla ještě téhož roku neuznána mnichovská dohoda Velkou Británií a exilovou vládou Francie. To co následovalo po atentátu muselo být příšerné. Vždy když v Praze jedu Resslovou ulicí kolem kostela, vzpomenu si na statečné parašutisty kteří se bránili takové obrovské přesile. Nezapomenme na ně.

   Strašná doba...... Odpustit, ale nezapomenout!!!

Teprve když máte možnost žít nějaký čas v německé rodině jako její právoplatný  člen, dostanete se k informacím, které  nejsou běžně dostupné. Moje nevlastní německá mami byla zdravotní sestra. Píšu o době 1980+.   Pacienti v ordinaci byli i bývalí SS. Měli na  paži zevnitř vytetovanou identifikační značku. Nikde se nesmělo ani ceknout, kdo u nich byl, tím méně, že by se kamkoli údaj zapsal. V víkendech jsme spolu chodívali po ležících pacientech do domácností, tu píchnout injekci, donést léky a tak.  Jen jednou jsem se ocitl ve zvláštním filmu. Rodina nastupovala ke slavnostnímu obědu v esesáckých uniformách. Před fotkami padlých příbuzných, heilovali. O žádný film nešlo. Jen tvrdá realita. I za vlády komunistů.  Časem jsem potkal nemálo bývalých vojáků a ti vyprávěli. Co se dělo v Peenemünde nemáme ani potuchy. Výzkum hořlavosti lidských těl, například.  Všechny německé vlády podporovaly a dodnes podporují společnost Stille Hilfe, která dbala, aby se bývalým esesákům vedlo dobře po válce. Mám pokračovat?

I když mám zpola německý původ, do smrti budu tvrdit, že německý národ je aspoň z jedné třetiny verbež. Nejsou Němci jako Němci. Jsou jen jediní a to Bavoráci. Ti neuznávají žádné jiné Němce a nejméně ty z východních zemí. Jsou to fašisti a jako fašisti se chovají i tady. My, jako jejich zaměstnanci jsme pouhá čísla a tak s námi zacházejí. Po válce se mělo Německo oplotit, nechat všechny makat, k jídlu chleba a vodu z louží a každý vydělaný pfenik by šel na odškodnění postižených Evropanů. Dodnes by nebylo vše splaceno.

Když se podíváme na národy Evropy, zjistíme, že je to jedna velká sebranka. Češi se udávali, stejně tak Francouzi, ti ještě ochotně kolaborovali, ani v Británii nebyly nálady jednoznačné. Švédi vydělávali na speciálních ocelích a nejhorší hajzlové jsou Švýcaři. Z čeho myslíte, že rozkvetly jejich banky? Z cenností ukradených nevinným Židům a ze zlata zubů, vymlácených mrtvým. Jediný národ, který za něco stál, byli Rusové a Norové.

A jestli byl atentát dobrý či ne, nechte prosím na přímých pamětnících. Není mezi námi nikdo, kdo by něco konkrétního osobně o válce věděl a zažil  

Opět jsem si s chutí přečetl tvůj příspěvek, čtu tě rád... To, že jsem nezažil válku neznamená, že k tomuto činu nemůžu zaujmout jasné stanovisko... Mám něco načteno, něco naposloucháno, mám svůj rozum a nebojím se kontroverzních témat... Své názory jsem vždy říkal jasně v minulosti i v současnosti... Dnes jsem se o atentátu bavil i se svým mladším synem a teprve po našem rozhovoru pochopil, že to byli naši vojáci, kteří poslali do pekla tohoto představitele zrůdné ideologie... Pokud si znalosti o světě nepřinese ze školy, musím jako rodič zaskočit... A dělám to rád, chci, aby mé děti věděli, v jakém světě žijí oni a v jakém světě žili jejich předci...

Takové paušalizování nikam nevede. Každý národ má své stinné stránky a nemluvit o historii by znamenalo  zrušit třeba i učebnice dějepisu. Poznal jsem i německou rodinu která měla svého předka jako vojáka wehrmachtu. Byl nasazen v Polsku kde přišel o nohy. Takových rodin byly tisíce. Za válečný požár nemůže  nějaký holič z Hamburku nebo pekař z Berlína či soustružník z Moskvy ale politická hra lidí kteří vždy stojí v pozadí jak šedá eminence.

Mohu s tebou souhlasit, ale v případě Němců je to jiné. Jsou nadnárod odjakživa. Cítí se tak a jednají tak. Důkazů je nepočítaně. To není politika, ale něco mnohem silnějšího. My Češi to neznáme, ale nedaleko je jistý národ a kdyby měl prachy, kdo ví... ?

Dnes už mám v rodině jen dva pamětníky. Mámu a strýce. Oba byli ve roce 1942 dospělí a oběma slouží paměť. Dodnes prožívají nepříjemné chvění, když někdo u nich za tmy zazvoní. Tenkrát stačilo, aby měl jeden na druhého pifku a zmínil se na příslušných místech. Stávaly se i případy, že udavač byl zatažen do případu a společně s udaným popraven. Proto se potenciální hajzlové poněkud báli. Vyšetřovatelé používali úskoky a slibovali udavačům výhody. Jedna z nich byla, že šel pod sekyru bez čekání. Atentát stál mnoho nevinných životů a dnes nikdo neposoudí, zda by jich bylo víc  či méně, s Heydrichem nebo bez něho.

Ať máme názory jakékoli  připusťme, že atentát byl snad jeden z posledních hrdinských činů skutečných chlapů. K nim počítám i válečné letce, ale ti jsou trochu zvláštní odnož každé ozbrojené složky. Od té doby jsme armádu ani nemuseli mít.

Minulý týden jsem si psal se starým pánem a shodli jsme se, že v případě napadení státu začnou naši profesionální vojáci komunikovat na fejsbuku, chytnou alergický záchvat v prvním tanku bez klimatizace a pokud bude mít McBlaf zavíračku, do boje nejdou.  Když pracujete ve školce, smiřte se, že vás občas poblejou, řidič hovnocucu se taky nehrabe v kytkách, ale když se picne český voják v zahraničí, protože koukal do hlavně, notabene je nemravně placený, všichni se můžou posrat.

V roce 80 jsem byl v armádě a tenkrát byly nepokoje v Polsku. Byl jsem výzbrojář a mým úkolem bylo vyzbrojit rotu pro výjezd. Když počítáte granáty (koho asi roztrhají? ), tyhle pro mužstvo, tamty pro sebe, všechny samopaly zkontrolovat, každému čtyři plné zásobníky  jen pro první případ a bednu munice, když se akce prodlouží, na krk nerez známku s rodným číslem, aby se vědělo, komu patřily ohořelé zbytky, nebude vám volno, stejně jako mně. Proto nechápu hru na vojáky, ani jásot nad zbrojním průkazem...

Ty nepokoje si pamatuji naprosto přesně, sledoval jsem reportáže na polské televizi... Já byl na vojně na Slovensku, když přišel listopad 1989, také to bylo velmi nepříjemné...  

Já se s tebou nechci přít, určitě jsi chytrý chlap, ale pokud tady zavítá např. někdo mladý a přečte si tuto diskusi, třeba se nad spoustou věcí zamyslí... Jsme primárně web o lidských starostech, ale jsem rád, že se zde objeví i taková témata, která nutí pár lidí zamyslet se i nad něčím takovým, jako je odboj, válka, hrdinství, zrada... Zde máme vše... Na jedné straně vojáky, kteří brali přísahu jako posvátnou věc a slovo vlast pro ně nebyl prázdný pojem... Na druhé straně také voják, Karel Čurda, který zradil vše, co zradit mohl a po zásluze byl v roce 1947 popraven... A jeho příjmení se stalo synonymem pro zrádce naprosto zaslouženě...  

Válka je hnus fialovej. Kdo má zájem aby proti sobě národy bojovaly? Nebylo by lepší, kdyby všechny národy spolu spolupracovaly? Kdyby se lidstvo spojilo ve svůj prospěch? Kdy k tomu dojde?

Přece nežijeme ve středověku. Ach jo...

Ve své knize pruský vojenský teoretik Carl von Clausewitz nazývá válku „Pokračováním politiky jinými prostředky"... Tato definice války je naprosto přesná...

Pan Sova nemohl vložit příspěvek, tak mne požádal v soukromé zprávě o zkopírování jeho odpovědi:

Vážený Medvěde. Děkuji velmi za Tvoje výstižné vyjádření k atentátu na Heydricha. Pan Wolfg má také pravdu, ale píše o něčem jiném než Ty.  
Jsem zásadně proti jakémukoliv násilí, včetně válek, protože žádný boj nemá vítěze, jen poražené. Podobně nesmyslný je obsah slovních spojení: „Boj za mír“, nebo „Boj o zrno“atd.
V této souvislosti musím vzpomenout i nedávnou televizní reklamu na pneumatiky Michelin, kde se vyjadřují o dešti jako: „Zlomyslný déšť ….. , darebácká kapka. …, ….. déšť nebude tak záludný“. Kdo vytvářel a ten kdo schvaloval tuto reklamu, myslím si, vytroubili celému národu, že to nemají v hlavě v pořádku. Bojovat s deštěm, sluncem, povodněmi, sopkami, zemětřesením je nesmysl. Musíme se naučit přijímat vše s láskou jako součásti našeho života a naučit se bezpečně žít se vším, co nemohu změnit. Napadá mě, že možná bylo kvůli té reklamě tak dlouho sucho, abychom pochopili, že déšť je blahodárný a je třeba za něj být vděčný a případně poděkovat, každý svému Bohu. Když už musím jezdit v dešti, tak je třeba v prvé řadě naučit se jezdit zodpovědně a bezpečně za každého počasí a potom, pokud možno, na dobrých pneumatikách.
V každém národě jsou hrdinové i zbabělci a možná 30% jedinců to nemá v hlavě v pořádku. Nemohu proto podle chování jednotlivců posuzovat celý národ, nebo skupinu lidí, nebo dokonce celou rasu.  
Význam atentátu byl velmi důležitý, nehledě k tomu, že to byl jediný atentát na významného představitele fašismu a plánovače vyhlazení „ podřadných národů“, který se za druhé světové války povedl.  
Na základě tohoto atentátu odvolali západní mocnosti svůj podpis na Mnichovské dohodě. A byla tak připravena obnova Československa v předválečných hranicích. Co by bylo kdyby ….. , lze se jen dohadovat. Ale kdyby nebylo atentátu, našich bojových jednotek v zahraničí a Slovenského povstání, lze říci, že s vysokou pravděpodobností by Slovensko se stalo další svazovou republikou SSSR, tak jak to tehdy navrhoval soudruh Husák a Čechy a Morava v okleštěné podobě asi také.
Přestože jsem proti jakémukoliv násilí. Bránit se proti násilí, je povinností každého. Abych mohl „Milovat bližního svého“, musím umět v prvé řadě milovat sebe samého.
Z filmu Vyšší princip se skvělým panem Smolíkem: „Z vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem. “
Bohužel a právě těmito vyššími principy mravními se naše společnost už za bolševiků přestala zabývat. I na školních vysvědčeních je známka z chování, nikoliv, jako dříve, z mravů. Pan Sova

Ano, Pane Sovo, žádná válka není svatá, pouze mír je posvátný...

Dopis německého prezidenta Joachima Gaucka českému prezidentu k 70. výročí vyhlazení Lidic a Ležáků:

Vážený pane prezidente,

           Česká republika si připomíná v těchto dnech vyhlazení Lidic a Ležáků, zastřelení jejich mužů a zavlečení a zavraždění žen a dětí. Chtěl bych ujistit Vás i český národ, že bolest nad obětmi sdílíme a že soucítíme s přeživšími, z nichž někteří ještě jsou mezi námi.

           70.  výročí odvážného atentátu na Hitlerova místodržitele v Praze a jednoho z hlavních viníků za Holocaust, Reinharda Heydricha, je také důležitým památným dnem. Za smrtí Reinharda Heydricha následovala krutá msta nacistického režimu s nesčetnými obětmi.

           Brutální masakry Lidic a Ležáků se navždy vtiskly do kolektivní paměti lidstva. Na nelítostné zločiny a nevýslovné utrpení, které Němci spáchali na lidických a ležáckých mužích, ženách   dětech, nikdy nezapomeneme. A v paměti uchováme také vzpomínku na odvahu Jozefa Gabčíka, Jana Kubiše, Adolfa Opálky, Josefa Valčíka, Jana Hrubého, Jaroslava Švarce, Josefa Bublíka a jejich pomocníků. Jejich život a jejich odpor proti okupaci a brutální diktatuře jsou povzbuzením pro náš vlastní život. Svět potřebuje takové příklady.

           Vážený pane prezidente, myšlenka na opovrženíhodné teroristické činy z Lidic a Ležáků mne naplňuje hlubokým zármutkem a studem. Německo je si vědomo své historické odpovědnosti. Proto musí být nejvyšším přikázáním veškerého politického jednání zabránit opakování války a teroru.

           Zločinné plány nacistického teroristického režimu, aby se navíc z paměti lidstva vymazala dokonce i jména obcí, se nenaplnily. Lidice žijí dále. Jméno Lidice si zvolily obce po celém světě, umělci jako Bohuslav Martinů nebo Heinrich Mann se chopili martyria Lidic a uchovali vzpomínku na osud obětí.

           To, že hrubé násilí nezvítězilo, nás naplňuje nadějí.

           Hrůzy druhé světové války vycházející z Německa zanechaly hluboké rány. Máme však i naději, protože Němci a Češi jsou dnes partnery a přáteli ve svobodné a sjednocené Evropě, která se cítí být zavázaná lidským právům a svobodě. Jsme za to hluboce vděční. Doufám, že nás společné vzpomínání na události před 70 lety ještě dále sblíží.

           S přátelským pozdravem

           Joachim Gauck v. r.

  Tak hlavně aby po tomto dopisku neočekával odškodnění sudetských němců..... gesto pěkné, ale je to sebranka.