Téma: Udělá ze mě víra lepšího člověka?

Určitě ti víra dá spoustu otázek a odpovědí, co se týká života... Vyplní ti volný čas, pokud se budeš zajímat o víru a náboženství hlouběji, páč to je téma na nekončící studium... Ovšem není vůbec jisté, že z tebe víra udělá lepšího člověka... Znám několik lidí, kteří jsou praktikující křesťané a nejsou o nic lepší než ateisté... Někteří z nich by určitě mohli z fleku získat místo teamleadera v pekle... Zřejmě nějak nepochopili, že víra není pouze nedělní mše v kostele... Víra se musí žít 24 hodin denně...  Cestu životem ti víra určitě ukáže, je otázka, jestli po této cestě budeš chtít jít...

Medvědě: Co se týče např. křesťanství, tak proti víře nic nemám, má spoustu zajímavých myšlenek. Ale do kostela bych nechodil. Prostě ne. Lepší být věřící a sám se tomu věnovat Prostě nebýt členem žádný církve (jsem sice pokřtěnej v Ř-K církvi), ale do kostela už ne...

Nemusíš chodit do kostela, věřit můžeš i na louce na dece, kdekoliv a když budeš hluboce přemýšlet, tak si nad svojí hlavou ze svých myšlenek postavíš svůj chrám... Bude možná opravdovější než ten, co stojí na návsi... Víra a filosofie obecně nepotřebuje budovy, potřebuje pouze mozek, který se chce zamýšlet... Velké budovy začal člověk stavět v okamžiku, kdy přestal skutečně věřit, protože vnitřní prázdnotu nahradil hmotnými statky... Člověk je jediný tvor na světě, který hromadí více, než co sám potřebuje ke svému životu... Proto poté nezůstává pro druhé...

EDIT: Já také nechodím do kostela... Život mne naučil staré pravdě, že když budu potřebovat pomocnou ruku, tak ji najdu na konci svého ramene...

Medvídku, to jsi řekl moc hezky, naprosto souhlasím

Radila bych ti v návaznosti na tohle přečíst si můj následující (respektive už asi 2. následující) příspěvek… Nebo aspoň jeho poslední část… Upřímně, docela by mě zajímalo, jak to vezmeš, jestli mi to nějak vyvrátíš…

Já, abych to tu nepsala všehcno znova, jenom řeknu, že katolická církev se řídí podle Bible a toho, co řekl Ježíš a nic zásadního si nepřikresluje a nevymýšlí sama…!

   Žádná víra z Tebe dobrého člověka neudělá. To přesvědčení musí vycházet z podstaty jedince. Dobrým vodítkem je desatero, tedy spíš body od 4-10, protože 1-3 se týkají vztahu k Bohu.....

Přesně takový názor mám i já. Neumím to vysvětlit, ale zdá se mi to trošku v kostele hra na city a věšení bulíků na nos. S Biblí a Učením to má pramálo společnýho Díky a jsem rád, že na to máme podobný názor

Ale v něco by měl v životě věřit každý člověk... Já věřím v lásku a pro mne je chrámem pro moji víru každá žena na světě... Je to praktické a také je to studium do konce života...

Opravdu potřebuješ berličku? V2řit se dá v cokoli, vřele doporučuji zdravou víru v sebe, ve svou vůli, zodpovědnost, schopnosti a morální sílu. Tuhle víru mít a pracovat na sobě jako na člověku, prohlubovat to dobré co v sobě máš je cesta a náročná, sama o sobě. Bůh je jen transformace odpovědnosti, potřeba mít nad sebou karabáč, neb se sám neuhlídám... Není nezbytné se zpovídat nikomu jinému než sobě. Chovej se tak, aby ses na sebe mohl podívat do zrcadla bez pocitu ošklivosti. Církve a jejich ideologie jsou variantou mocenské síly...   Můžeš začít tím, že nahlédneš do historie a skutků jednotlivých církví a porovnáš své vnitřní postoje s jejich, nejen co hlásají, ale co dělají.. ztotožníš-li se s některou z nich, pak jsi na cestě k takové víře (možná) pokud ne, darmo by sis duši násilnil...

Věřit v Boha, neznamená mít nad sebou bič a bát se. Protože, tam, kde je strach, tam není láska a Bůh je přece láska a láska je poutem jednoty. I naše tělo je chrám Boha živého. Netřeba chodit do kostela, ani být součástí nějakého náboženství, protože bůh není stranický, ale má rád každého, kdo činí jeho vůli. A Boží vůlí je láska. Bůh říká, aby jej lidé milovali z celého srdce,  z celé mysli a z celého srdce a bližního svého, jako sebe samého, a to je zákon, který bysme si měli napsat do srdce.  

Víra není majtkem všech lidí, víra je dar. To, co může člověka změnit je pouze Láska /Agapé/.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Agap%C3%A9

Víra sama ano, ale podívej se na praktickou stránku věci z pohledu církví... Kdepak se nám vzal očistec, kdepak se vzaly všechny represe ve jménu víry, kde se bere tolik "bohů" kteří jsou díky církvím, které je zastupují v takových nesouladech? A proč je bůh jediný a všemocný a máš věřit jen v jednoho? Proč jsou chrámy takové, že se člověk má cítit jako maličký a nicotný, proč existuje zpovědnice, proč je církevní praxe protknuta strachem.. ostatně není většíhio krváku než Bible... ano, víra, víra jako síla v člověku ano, bůh jako jeden název z mnoha pro něco v co věříme, nikoli jediné, jedno z mnoha...   člověk prostě potřebuje věci nazývat, potřebuje materializovat, potřebuje... jak to nazvat - zpovídat se někomu nad sebou, protože se cítí slabý. Láska je silná, možná téměř všemocná, láska jako princip, ale nějak to už mnoho tisíc let na tom světě nefunguje, člověk nějak není dosud zralý.

"megerko",  Víra, naděje a Láska, největší z nich je Láska. Když víra pomine, když naděje pomine, jedině Láska zůstává na věky. Oprosti se od toho všeho, co jsi napsala ve spojitosti s církví, s očistcem, se zpovědnicí a tím ostatním. Opravdu ti zůstane to první, co jsem ti napsala. Megerko, člověk musí hodně číst a hodně o čteném přemýšlet a pomalu začne jasněji vidět věci, které byly jakoby v mlze. Všechno chce svůj čas.  Měj se hezky. Pavla

Pavli, jelikož jsi viděla přednášky paní Adamcové, tak budeš vědět.

Myslím, že ze mě víra dělá lepšího člověka, tedy k povaze k tomu, v co věřím.  

Takže, ano, může v tebe víra udělat lepšího člověka a nemusíš si pojmenovat, v co věříš. To není důležité, jméno, ale  co to s tebou udělá. Pokud uvěříš tomu, že po špatném přijde " trest", tak proč by toto tě nemohlo nastartovat k něčemu novému.  

Zajímavá otázka. Víra v boha je víra v dobro a vlásku. Bůh je láska, kterou mi neustále nabízí. Lepšího člověka to z těbe může udělat v to smyslu, že život má pak smysl v té lásce. Ale stejně budeš muset být pevný, protože nástrahy čekají na každého všude. A udržet si víru je už samo o sobě práce. Klidně do toho jdi, ale pokud nechceš být sám, tak jdi mezi lidi, do nějaké party a koukej po holkách.

To teda nevím, jestli je nejlepší řešení pro hledajícího člověka místo modlitby atd. koukat jen tak po holkách a tím skončit…

Milý Quido, to není v nějaké víře, vše je v lidech.... Tak, jako jsou mezi tzv "nevěřícími" lidé dobří a horší, mezi "křesťany" je to totéž. Myslet si, že lidé, kteří uctívají nějaký druh náboženství jsou všichni jen dobří- ne ne... navíc- Náboženství jen vymývají mozky.... a dělají z lidí ovce.... Ať si kdo má na to jaký názor chce, můj je tento.

Je to na Tobě, pokud to nezkusíš, nebudeš vědět, jestli Ti to něco dá, nebo ne. Zkus a uvidíš.

A co takhle najít si smysl života v tom, že budeš pomáhat potřebným, ať už čímkoli a jakkoliv? Dá Ti to smysl života.

Měj se hezky

Můj sploužák na základce byl věřící, chodil do kostela a přitom se choval hrozně, byl hrubý k učitelům a i  k spolužákům... je to o tom člověku jak se chová a je to jedno jestli je věřící a nebo ne.

Každopádně člověk by měl v něco věřit

Mě stačí věřit v jedno - co dáš, dostaneš nebo co sám nemáš rád, nečiň jiným.  

Všem děkuji za názory, každý má svým způsobem pravdu a máte zajímavé myšlenky )

Indiánko: Mně náboženství, samo o sobě nepřipadá špatné. Dá se říct, že drtivá většina myšlenek má hloubku a můžeme se z toho poučit. Co mně spíš připadá špatné jsou círve, které si všechno upravují k obrazu svému, dělají z lidí ovce (když se budeš chovat takhle.... ). To je to co mi vadí. Chci mít svůj názor a řídit se tím co se mně zdá správný, nepřijímat všechno co kdo nakecá Ještě nad tím vším popřemýšlím a pokusím se najít sám sebe v tomhle bludném světě ))

Měj(te) se fajn ))

Až najdeš "boha" sám v sobě, žádné náboženství potřebovat nebudeš. Přeji, aby to bylo co nejdříve

Víra hory přenáší. Bůh je v každém z nás. Jsme jeho součastí. Já každé ráno děkuji Bohu za každý den. Náboženství a víra má u lidí velké mezery. Bůh je láska a Bůh je v každém z nás a také tomu tak je.  

To co lidé nazývají Bohem je sama skutečnost. Ta skutečnost je vždy TEĎ. Skutečnost je to co je teď. To TEĎ je existence. Bůh je TEĎ, to je to co vnímám co jsem. Vnímat Boha lze jen TEĎ, protože nic jiného než TEĎ neexistuje. I myšlenky na minulost či budoucnost jsou TEĎ. Je to jeden celek, který nelze rozdělit, proto ta "láska", jak píšete. Náboženství a víra jsou jen pomocné prostředky. Lepší je mít vědomí. Vědět. Veškerá síla je v tomto okamžiku, proto to píši. Upínáme se ke svým představám o budoucnosti někdy tak silně, že přehlížíme to co je skutečné. To co je TEĎ.

ano, teď a tady. Netřeba slibovat že pak bude líp... teď... přesné. život nejde žít ve vzpomínkách ani v plánech na potom, jediná chvíle je ta aktuální.

Pro tazatele: Nesnažte svou osobnost "napínat" a šroubovat do nějakých představ jak by to mělo či nemělo být. Vše je totiž v pořádku. Hledejte vždy na tom místě kde právě jste. V tomto okamžiku je inspirace co dělat, kam jít. Vždy začínejte z bodu kde právě jste. Občas se zastavte(v mysli) a vnímejte, že jste. Uvědomte si, že existujete. Nečekejte nějaké velkolepé činy. Může jít zpočátku o úplně obyčejné věci, jako třeba uklidit v pokoji či za někým zajít, něco obyčejného udělat co jste dlouho odkládál atd... a pak zase další krok za krokem. To je to, čemu se říká víra. Vše probíhá s ohledem na celek. Náboženství není potřeba, protože veškerý život na planetě existuje bez náboženství. Každým okamžikem se nadýchnete bez náboženství. Na svět jste přišel bez náboženství. Jakou má tedy důležitost náboženství, když Vaše srdce bije pez přispění církví..... Vy sám jste nad všechna náboženství světa.....

Tady něco pro vědecky zaměřené "hledače". Je to trochu "vyšší dívčí", ale stojí to za shlédnutí: http://www.youtube.com/watch?v=BFd3luPKPX4

 Něco podobného se píše i v  této knize.

Ano Sorbíku. Kniha „Zákon rezonance“ je 

K odpovědím na příspěvek pána Buchbuch a Megery se rád vyjádřím zítra. Ráno je vždy moudřejší večera.

Indiánka to řekla jasně, výstižně a stručně. Boha nakonec nalezneme v sobě.

Boha je třeba hledat, až jednou přijde prožitek, nebo zážitek a všechno se začne vyjasňovat, tak jako, když jdeme mlhou a blížíme se k cíli, začnou vystupovat obrysy cíle, přibývají detaily, jak se přibližujeme, až uvidíme další a další podrobnosti.

 Je to jako s každým lidským poznáním, čím déle hledáme, tím více nalézáme, ale ti co přijdou po nás, zjistí, že je stále co hledat, další a další podrobnosti. Dlouho by o tom mohli vyprávět atomoví fyzici. Víra nepřijde sama jen tak jako rána z nebe, je to výsledek aktivního procesu hledání.

Smysl života je láska a vděčnost, spolu se stálým hledáním a nalézáním.

Není nejdůležitější nalezení cíle, ale důležitá je ta cesta hledání. Štěstí nalézáme během té cesty a hledání. Splněná přání přinášejí štěstí jen krátkodobé. Jak dlouho se dokážete radovat z dárku?

Něco jiného je víra a něco jiného je náboženství. Různých náboženství je velmi mnoho a mají všechna společný základ. Náboženství není naším cílem, ale prostředkem. Náboženství by mělo sloužit jako pomoc při našem hledání.

Víra je, i když někdo říká, že nevěří ničemu. Je to vlastně také forma víry, protože dotyčný věří, že nevěří. Podobně takzvaní Něcisti věří, že „něco přece“ mimo naše vnímání musí existovat. Materialisté věří, že bůh není a všechno je jen hra náhody a fyzikálních zákonů. Atd.

Rozhodně i ta nejjednodušší víra nám pomáhá žít a existovat. Začněme třeba jen tím, že věřím, že zítra opět vyjde slunce, že po dešti bude slunce, že mě šéf nebo manželka nevyhodí a tak dále. Bez takových projevů elementární víry by se opravdu nedalo žít.

Pluťásku, viděl jsi Tajemství od Dana Landy?

Tam je to krásně řečeno... věřím, proto padám.

Ráda si to pouštím, viděla jsem to nesčetněkrát a vždy najdu novou myšlenku.

Neviděl jsem. Pokud můžeš, dej mi prosím odkaz.

Mám ho na DVD, ale našla jsem to na youtube Tajemství.  

Zkus vydržet až do konce, protože ta hlavní myšlenka je vyřčena na samotném  závěru, ale stojí za to.  

Tak a už si jej nechám puštěný, alespoň jako kulisu k večernímu chystání...

Sorbi... dík za Tajemství... syn byl na tom v Brně a moc se mu to líbilo... hodně mi o tom představení vyprávěl, tak jsem ráda, že to můžu taky vidět...

Pluto, ještě jedna krásná myšlenka z Tajemství - Kde je láska, tam je Bůh a tam zlo nemůže.

Kde láska, tam Bůh. Kde víra, tam láska.

Ještě přidám obrázek, ale později.  

Tento starý obrázek visí nad našimi vchodovými dveřmi.

Jsem praktikující křesťanka. Pravda, je mi 14 let, takže sama ještě částečně hledám, názory rodičů si v hlavě měním a dělám z nich názory své, ale rozhodně se považuji za věřícího člověka.

Víš, ty si nemůžeš říct "budu věřící". Ono takové rozhodnutí stejně nic neznamená. Jak už tu někdo psal, jsou lidé, kteří o sobě říkají, že jsou věřící, ale vůbec se podle toho nechovají.

"Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech." (Zjevení Janovo 3:16)

"Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky. “ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích." (List Jakubův 2:18)

Vlastními slovy, taková vlažná víra beze skutků opravdu cenu nemá…

Pokud víš, že v Boha věříš, máš k němu nějakým způsobem už udělaný vztah, něco ti to všechno říká, ale neumíš ji rozvíjet, třeba proto, že jsi na to nikdy nebyl zvyklý, pak se o to můžeš snažit a třeba Boha opravdu jednou poznáš jako ten "horký". Pokud Boha opravdu poznat chceš, měl by ses ohledně toho určitě s někým radit. Ať už s knězem nebo ze začátku třeba s někým z věřících známých, přátel… - Pokud někoho takového máš. Pokud takový člověk je opravdu věřící s velkým V, pak by se měl opravdu snažit dát to nejlepší. Samozřejmě nesmíš zanedbávat modlitby, chození do kostela atd. A může ti pomoci i Písmo svaté.

Teď k tomuhle:

"Myslíte že je správná cesta stát se součístí nějakého náboženství/filozofie? "

Co se týče křesťanů - alespoň katolíků, u ostatních církví se moc nevyznám: VŠE VYCHÁZÍ Z BIBLE. Z toho, co řekl Jažíš. On ji vlastně založil. On ustanovil sv. Petra prvním papežem. Od toho, co řekl, vycházejí základy mše. Svátosti -  on ustanovil křest, eucharistii, svátost smíření (srov. Jan 20:23 - "Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou. “) atd. atd.

Pokud třeba v Ježíše vůbec nevěříš, jsme zase někde jinde. Já tu tohle píšu z pohledu křesťanky-katoličky, co si z toho vezmeš je už na tobě. Já už můžu jenom doufat, že jsem ti byla nějak, aspoň trošku nápomocná…

Přeju ti, abys našel cestu k Pánu Bohu… A pokud to vezmeš s opravdovostí a upřímností, můžeš se s jeho pomocí stát skvělým člověkem a na žádné starosti už nebudeš sám…

Hodně Božího požehnání přeje

Katka