Téma: Mám říct třídní učitelce že jsem homosexuální?

Ahojky,

proč nem svěřit se můžeš. Ale v tomto věku si třeba ještě nejsi úplně jistá sama sebou...

V sedmnácti jsem občas měla taky takové pocity, jesti nejsem homosexuální, ale teď už několik let vím, že ne, že to jsou určitě chlapi.

Záleží na Tobě, komu máš a nemáš chuť to říkat, ale být Tebou, moc bych na to nespěchala.

A navíc, co Ti na to můžou říct? Je to Tvá osobní věc, která se navíc ještě může otočit.

říct tajemství jednomu člověku je jako říct to všem (rozuměj: lidi si to mezi sebou řeknou, tvůj nejkámoš to řekne svýmu nejkámošovi -takova novinka!), nikomu nevěř

Existují lidé, 1 z 10.000, kteří umí udržet tajemství.

Takže nezoufej.

Já bych to nikomu neříkal, není pro to důvod.

pokud máš pocit, že se někomu musíš svěřit nebo se prostě vypovídat a promluvit si o tom... zvolil bych osobu, která ti tak říkajíc nemůže ublížit, takže "rozumná" učitelka, případně školní psycholožka (pokud nějakou máte) je určitě vhodnější než spolužák...

Myslím, že spolužákovi bych to určitě neřekla. Víš, tohle je tvá intimní věc a není důvod se s ní svěřovat takhle do okolí. 

A ani učitelce bych to neříkala. Nemá to význam. A jak psala veverka, nemusíš mít ještě jasno, dej si pár měsíců navíc a pak uvidíš. I když na tvé orientaci není nic divného, netroubila bych to do světa. Já s tím třeba problém nemám, ale jsou lidé, kterým to není vhod. A tak bych radila zatím počkat.

Tak já si myslím, že si skutečně musíš nejdříve ujasnit, jak to s tvojí orientací opravdu je... Pokud si budeš skutečně jistá, tak si myslím, že na prvním místě bys měla s touto skutečností seznámit své nejbližší, tj. rodiče... Mají právo být informováni tebou, příjmout tuto skutečnost nebude jednoduché ani pro tebe, ani pro ně... Jsme děti svých rodičů, k nim se celý život vracíme s radostmi a starostmi...

Ne, neříkej jí to. Je to soukromá informace, nevidím důvod, proč jí to říkat. Mohlo by se to pak otočit proti Tobě. V životě poznáš, že čím méně intimních informací o Tobě ostatní ví, tím je to lepší.

   Taky bych to neříkala. A rodičům, až by se zeptali jestli s někým chodím. Jinak nikomu.

ahoj já jsem taky homosexuálka.. svěřila jsem se mojí nejlepší kamarádce. a udělala jsem dobře, ale musíš si být fakt jistá jestly tomu člověku důvěřovat..

Aličko?

Proč? Řekni nám proč? Ne proč jsi homosexuální, to je ok, mám jednu kamarádku která to má stejně jako já, tj. je na holky , takže když nás bude víc, aspoň můžeme spolu drbat , ale proč cítíš potřebu říct to právě té konkrétní učitelce? Přála by sis od toho něco víc?

Vím, že ten příspěvěk je starý, ale třeba má odpověď pomůže pochopit ostatním lidem, jak se Ali cítila, a proč si vybrala právě třídní učitelku. Možná, že tu odpověď objeví i někdo jiný, koho trápí podobná situace.

Ali, ráda bych ti poradila například se svými zkušenostmi.
Myslím si, že tvá touha říct to třídní učitelce, je vlastně touha to někomu říct obecně. Radím ti následující: Pokud je to člověk, kterému důvěřuješ a opravdu jí to chceš říct, pověz jí to. Určitě nebude reagovat špatně, je to učitelka a za svou kariréru jistě nebudeš jediná, kdo k ní má takový vztah.
Ber ale navědomí, že pokud by se tvé pocity ohledně orientace někdy změnily, a může to být klidně za tři roky, kdy už s učitelkou nebudeš v kontaktu, nebudeš moci jí to říct znova.
Když mi bylo jako tobě, začala jsem na sobě něco takového pozorovat. Sama jsem se s tím smířila a mé první lásky vlastně byly dívčí. První polibek.. atd.
Postupem času ale člověk poznává spousta dalších lidí. A já jsem poznala muže, se kterým jsem nyní tři roky, přitahuje mě a vypadá to, že se jen tak nerozloučíme. Slečny se mi líbit nepřestaly. Přítel to ví, přijal to a dnes na sebe mrkáme, když vidíme na ulici pěknou ženu. J Kdo nezažije, nepochopí.
Přitom jsem několik let žila v domnění, že jsem lesbička (neboj se toho slova).
Určitě budeš poslouchat, jak si v tomto věku svou orientací být jistá nemůžeš, a jak se může kdykoliv změnit tvůj názor. Lidé totiž odmítají pochopit, že tyto pocity prostě existují, a není to o názoru. Některé slečny a ženy to o sobě vědí odmalička, jiné třeba až ve třiceti. Důvěřuj vlastním pocitům, ale i pochybnostem, neřiď se v tomto ohledu racionálně, ale emocionálně.
Já jsem se například odmalička styděla chodit do bazénu, protože jsme se v šatnách převlékaly všechny nahé, nechtěla jsem se převlékat ve společných šatnách na tělocviku, bála jsem se, že si toho všimnou rodiče…
Každý to má zkrátka jinak, možná, že jseš si stoprocentně jistá a nebudeš to mít jako já. Ale mohu ti říct, že já jsem tolik nepřemýšlela nad tím, jak a komu to říct. A dnes lituji, že jsem to řekla některým lidem, které jsem považovala za své přátelé. Někteří to prostě nepřijali, překvapilo mě to, protože jsem to od nich vůbec nečekala. Proto ti radím, promysli si pořádně, komu to právě teď opravdu chceš říct. Je to tvoje osobní záležitost, a není nutné, aby to věděli všichni.
Můžeš to třeba zkusit probrat s mamkou… není to asi jednoduché, ale někdo by to považoval za dobré řešení. Pokud jí to budeš chtít říct, až s budeš opravdu jistá, tak také můžeš… Nepředpokládám, že by tě učitelka podrazila a řekla to tvým rodičům – to by bylo nepochybně špatné řešení. Třeba by to mamku i mrzelo, že jí to řekl někdo jiný, než ty.
Samozřejmě rozumím tomu, že žít s pocitem, o němž nikdno neví je velmi obtížné a frustrující. Nemyslím si proto, že je vyloženě špatné, když se rozhodneš to někomu říct. Jen počítej i s reakcemi, které nemusíš čekat. Je to nepříjemné, pokud se někdo takový najde, ale vůbec nic si z toho nedělej. Je to filtr na lidi. J Tak hodně zdaru, odvahy a lásky (ať už jakékoliv) v životě!

Ženy obecně jsou častěji bisexuální, resp. flexisexuální než muži. U žen je zajímavé to, že dokážou být hetero, ale můžou mít období, třeba 3x za život, kdy je přitahuje i stejné pohlaví, nebo je přitáhne prostě atraktivní, pro ně přitažlivá žena.  

Je to dáno tím, že ženy mají sexualitu více ovlivněnou psychosociálním cítěním, tj. více „měkkými vjemy“.

My muži jsme stavěni striktně geneticky, hormonálně, prosté mechanické mašinky bez citů a šmytec.

Takže tvrzení „Určitě budeš poslouchat, jak si v tomto věku svou orientací být jistá nemůžeš, a jak se může kdykoliv změnit tvůj názor. “ bych zase až tak nehanil. Spíše bych přitvrdil a řekl „moje zlatá ženo, holko, holčičko, ty si nebudeš svojí orientací nikdy jistá“