Téma: Lehká mentální retardace - budoucnost takového člověka

Jde o to, zda by chtěl pomoci.

Znala jsem lidi, co vychodili pomocnou školu. A zkusenost - přesně taková jaká u tebe. Oni chtějí žít normalne, rovnocenné typu "já pan, ty pan" Čili klidně ti řeknou, ze s tebou chtějí chodit. Chtějí te mít jako partnerku (u holek jako kamarádku se vším všudy co k tomu patří) a nestojí o to, aby ses stavěla do role, ze jim budeš pomáhat, ale přítelkyně nebo kamarádka se vším všudy s nimi nebudeš.

To je přesně ono - i máma už mu párkrát navrhovala tu Kociánku, jestli by tam nechtěl slečnu a on se ošíval a hledá jen "normální" holky. Jako by si nepřipouštěl, že on takovýmto lidem prostě nedostačuje (což nemyslím zle, ale nebudem si nic nalhávat). Taky jsou jeho "zkušenosti" tristní, relativně nedávno si z něj někdo - beztak nějaká parta pubošů - utahovala na FB, byl tam s vyplazeným jazykem a u toho koment "takhle mi líže *** (: D : D) …

Dokonce prý cosi blekotal o tom, že má jet za "ní" do Prahy, no naštěstí nikam nejel.

Nazvala ho "kunďákem" : D

No a ta klíčová osoba - maminka - holt asi nemá už víc energie, kterou by mohla dát a kterou by ho mohla nějak motivovat.

Obávám se, že on jak vypadl ze školy, tak ho žádný takový kolektiv neláká a s věkem (už je mu přes 30) ho to asi láká méně a méně. Bohužel on vlastně žádné kamarády nemá, ani mezi normálními, ani mezi postiženými, ale že by měl vůli něco reálného dělat, to nikoliv, to se spíš spálí na FB s nějakýn fejkovým profilem.

Ano, nemají tu rozlišovací schopnost. Oni i přes to, ze konstatují, ze vychodili  pomocnou školu si mysli, ze jsou tim, co nabízejí, naprosto rovnoceni. A chtějí tebe celou. Celou jako partnerku i celou jako kamarádku. Třeba ze k tobě domu budou každý den chodit na kafe a u toho si budete dobře přátelský povídat "vždyť je to tak pekne, povídat si, proč nechces? "

Jojo, to taky máma zná, chodí za ní prakticky denně se stejnými otázkami - ona už mu sama odpovídá, co měla na oběd apod. U pana ředitele totéž, co měl na oběd, vezme si bonbonek ze stolu a mizí domů.

Jediná jeho aktivita - krom výpomocí u mámy - je, že chodí se svou maminkou roznášet, ale to je furt hrozně omezenej okruh lidí - jen parta v práci, která zahrnuje jen pár lidi plus roznášení s jeho máti. Prostě mu chybí kolektiv, ale on opravdu nemá vůli něco zkoušet, někam se posunout. Máš naprostou pravdu, že nemá rozlišovací schopnosti. Bohužel mu asi pomoci není.

Ano není jim pomoci, oni si mysli, ze jednají normálně a problém nemají. Museli by sami chtít.

Ještě vzpomínám na různé historky. Třeba jedna me volavala několikrát denně i v noci. Dvě, tři hodiny v noci nebyla pro ni překážka. Musela jsem kvůli ni na noc vypínat telefon a ráno tam opravdu nacházela neprijmute volání. Vůbec nedovadla pochopit, ze se něco takového nedělá.

Tyjo, tak to je síla! U něj je štěstí, že dokáže na napomenutí reagovat a stáhnout se - ať od ředitele nebo mé mámy, takže pokud by někdy chtěl něco přehánět, myslím, že ví, že si to nemůže dovolit a kdyby ano, pak by ho má máma zdupala tak, že by se nestačil divit. (Zatím netuším, nakolik má respekt ze mě).

Jinak zatím je to čerstvé, rozhodně ho nechci ignorovat, nechci shazovat jeho důstojnost, pořád je to člověk, byť postižený, ale samozřejmě opatrná budu a kdyby něco joo zkoušel, tak to prostě budu ignorovat a bude mít po ptákách.

Ani zatím nemám odvahu mu cokoliv navrhovat nebo se vžít do role nějakého toho mentora - nemám s tím zkušenosti a mohlo by to nadělat víc škod, než užitku.

Mám pocit, že debata odpovídá na něco jiného, než se ptá autorka příspěvku. Ta jako základní problém neřeší svůj osobní vztah s postiženým, ale jeho existenci v naší společnosti, až zde chlapec nebude mít své ochránce.

Je mi líto, ale vidím to černě. Máme doma "kluka" s poruchou paměti a IQ 55-95 bodů (podle kategorie). Neznalý člověk jeho postižení vůbec nepozná, protože je komunikativní a sleduje aktuality politické i sportovní. Ale co to je platné, když si nepamatuje, co mu kdo řekl před pěti minutami (to je jeho základní probnlém).

Nemá nárok na žádnou podnoporu od nikoho ani na důchod. Neexistuje zařízení, které by se o něj postaralo, až mi zde jednou nebudeme. A nikdo na něk nebude brát ohledy. Spíše naopak - najdou se hyeny, které jeho postižení zneužijí a oškubou ho o to, co mu na tomto světě necháme. Taková je doba.

Za komoušů bylo mnohé špatné, ale bylo i mnohé dobré a o to jsme přišli. V podnikových ubytovnách žili možná i stovky tisíc lidí, které ráno služba vyhodila do práce, oni dělali na co měli síly a fištron, dostali oběd v závodce, po práci šli na pivo či sport a večer si zase lehli na svou postel. Mzdovka vše spočítala, odečetla nájené a závodku a vyplatila jim zbytek. Pokud marodili, tak jim někdo zavolal i lékaře. To vše odnesl čas a rozkradli tuneláři.

Takovíto chlapci (dívky méně, ale také) končí jako bezdomovci a zahřívají se alkoholem a cigaretami, protože co jiného je může zahřát na ulici?  

Autorka příspěvků je sama debatujici. Kdyby nechtěla, aby se debata ubírala tímto směrem, ukončila by to.

A hlavním poselství debaty je, ze oni sami musí uznat, ze maji problém a chtít si nechat pomoc. Pomoci by se jim jisté dalo, třeba by mohla poradit armáda spásy či jiné organizace, třeba i církevní. Pokud vim, za komunistů tyto organizace nebyly a nyní jsou.

Zdravím, to je v pořádku, ano, dotaz jsem sice směřovala tak, jak píšete, ale vůbec mi nevadí i jiné názory - naopak a bohužel mi potvrzují to, že jemu moc pomoci není a to ze zkušeností, jak píše Kávenka i Lištička + to, že tito lidé by se měli uvědomit a chtít si nechat pomoct, což je zřejmě právě kámen  úrazu. Takže ty odpovědi jsou naprosto v pořádku a jsem za ně ráda.

Váš pohled je ten smutnější, já to beru tak, že buď bude mít štěstí a nějaká organizace - nebo třeba laskavý příbuzný - se o něj postará, ale je tu samozřejmě i riziko, že dopadne špatně, a toho se právě bojím.

Vašemu klukovi i vám přeji hodně štěstí, snad to dopadne dobře ; )

Rypousice, mozna se budes divit, ale ja se nekdy nestacim divit, jak takovi lide dokazi prezivat. Oni si nikdy s nicim nedelaji starosti a ono to pak stejne nejak dopadne.
Ja znam ve svem okoli dva takove pripady. Jedne se ujala socialka a pridelila ji byt  a jednoho se ujala Armada Spasy, on vyuziva jejich sluzeb a pritom si privydelava jako statista ve filmu.
Mozna jsou to dva stastne pripady, mozna jini skonci daleko hur.
Ale jak se rika: komu neni rady, tomu neni pomoci. Ty muzes nabidnou pomoc jenom tomu, kdo ji prijme.

Dnes (20.09.2018) mi psal, že půjde zpívat a tancovat na karaoke 

Ano, taky si říkám, že se to prostě nějak vyvrbí, asi nejde nalinkovat jeho život a to, kdo se o něj jednou bude starat. Jak už jsem psala, tím nejpodstatnějším článkem je jeho maminka a kdo ví, třeba jí to taky dělá starost.

Snad bude mít taky takové štěstí, díky za příklady

A ano, s tou pomocí je to výstižné a mám opravdu pocit, že on o žádnou pomoc nestojí.

V tom pripade se stan jen tichou pozorovatelkou. Nic jineho delat nemuzes.

Dobry den mam lehke mentalni poštiženi od mala a taky nosim velku osobnost taky nevim jaka bude moje budocnost  Není hanba narodit se hlupákem  Je jenom hanba jako hlupák zemřít
nemam ani holku takovych připadu bude hodne