Téma: Jsou hypotéky příčinou agresivity společnosti?
Uživatel: marki
Na začátku devadesátých let jsem toužila po hypotéce na byt. Neexistovala, proto bylo těžké bydlet. Na konci století začal boom. Tušila jsem, že lidi budou stále bezohlednější prostě proto, aby nepřišli o střechu nad hlavou. Naštěstí jsem se bez hypotéky obešla. Nyní lidé čelí tomu, že banky nechtějí plnit povinné pojistné plnění v případě nemoci dlužníka. Jak se budeme bránit? Tedy abychom se vzájemně nepobili a zůstali zdraví, tedy nepřišli o základní jistotu - střechu nad hlavou? Je vše kolem bank jen iluze?
Reakce čtenářů
Hypotékou to nebude, dnes vše řídí konzum. Taky závisti je nějak víc.
Být agresivní není nic platné, už jsme to tady probírali.
No právě, ztráta energie a zatahování druhých do emocí. Já jsem vždy razila heslo nezávislost, nezávislst a nezávislost - na institucích a na státu. Jistota je největší science fiction, jakou se dá manipulovat s lidmi. Jenže když to člověk furt slyší...
Nepochopil jsem přesně obsah tématu, ale hlavně že ho chápou ostatní.
No jaký životní postoj zvolit, aby člověk materielně nestrádal, ale nebyl otrokem bank a lichvářů. A taky jak zůstat zdravý, když už hypotéku máte a možná jestli se nebojíte.
Aha, takhle.
Prioritou asi je mít takovou hypotéku, na kterou dosáhnu a kterou budu schopný splácet.
Taky je zřejmě důležité je, dělat si finanční rezervy (ekonomové doporučují 6x výši hypotéky), kdyby člověk ztratil práci, tak aby měl čas za toho půl roku práci najít.
Vše je to zřejmě o takové té finanční gramotnosti a nepřecenění sil a finančních schopností - právě proto, aby nebyl otrokem bank a lichvářů, jak jsi vcelku výstižně napsala.
Věk: 30
Žiju v JV Asii a tady je situace úplně jiná. Hypotéky tu rozhodně nemají takový boom jako u nás. Každá rodina má tady proste jeden domek a tam všichni žijou..rodiče, babičky, děti..Když se někdo vdá nebo ožení přestěhuje se třeba do domů té druhé rodiny nebo žijí všichni pohromadě. Bydlení je tu takřka zadarmo a neznám nikoho kdo by nemohl vyžít jen aby splatil dům nebo byt, nemohl v noci spát kvůli milionovým dlohům...Pokud někdo půjčku na bydlení chce, je to někdo kdo má nějaký svůj business a hodně peněz vytočí..
Neexistuje tu představa, že na to aby člověk mohl někde spát musí mít byt po rekonstrukci, s dlažbou v předsíní, tříbarevnou kouplnou, plovoučkou v obýváku a fung novým nábytkem vč. všech spotřebičů...
Prostě je to problém našeho českého životního stylu, každý chce všechno a hned!! Pak lidi bezhlavě berou každou půjčku a když to nezvládají kopou kolem sebe...
Chápu, že životní styl se u nás už nezmění, ale někdy je dobré se nachvilku zastavit a zamyslet..jsme opravdu tak štastní?
Díky za zajímavý pohled "zvenčí"
Aha ... už asi chápu.
Sen o bydlení na hypotéku se mění v noční můru pro stále více Čechů
Pro stále více Čechů končí jejich sen o vlastním bydlení pořízeném na hypotéku životním krachem. Nucený prodej střechy nad hlavou v dražbě totiž už většinou ani nepokryje celou dlužnou hypotéku, tedy včetně penále, a to ani nemluvě o půjčkách, které si vzali jinde.
Ten článek ale hodně pesimistický a dost ignoruje stovky, tisíce a desítky tisíc spokojených Čechů, kteří jsou rádi, že splácí vlastní byt či dům, protože je to ta nejlepší investice (do nemovitosti). Patřím mezi ně i já. Investice do vlastní nemovitosti je mnohem lepší než-li placení nájmu zcela cizím lidem.
Pak se tam píše:
Banky se totiž o tom, že jejich klient už řadu měsíců na splátky vlastně nemá, dozvídají až s mnohaměsíčním zpožděním. Lidé si chtějí zachránit dům nebo byt logicky za každou cenu, hrají o čas, doufají v lepší příjem, a tak se vrhají do smrtonosného objetí lichvářů; půjčí si třeba sto tisíc a podepíší směnku na půl miliónu.
„Berou si na splátky hypoték drobné půjčky, na jejich splacení další půjčky, přestávají platit telefony a na konci už neplatí ani hypotéku. Jenže to je už na nemovitosti tři až pět plomb od exekutorů, kteří se ženou za pohledávkami za menšími půjčkami, “ popsal začarovaný kruh mnohých zoufalců Laštovička.
Njn .... kolotoč dluhů, ze kterého pak už není kam ven.
Věk: 39
Bydlíme na vesnici v obecním bytě, jsme státní zaměstanci a máme malé děti. Tady nic není, všichni budeme muset dojíždět do školy, do práce. Pořád přemýšlíme o přestěhování do města a o tom, jestli je pro nás ještě hypotéka dostupná (např. vzhledem k věku - blíží se nám 40). Co myslíte? Děkuji za vaše názory.