Téma: Peníze jsou svoboda a ne že ne

Je to tak celebrito. Nadáváme, že nemáme, ale přitom opak je pravda.  

Já viděla opravdovou bídu, opravdové zoufalství a tak občas zanadávám, ale fakt je ten, že se stále máme dobře. A myslím tím celý náš stát.

Peníze by pro člověka neměly být cílem, ale cestou/ prostředkem. A bylo by pokrytecké tvrdit, že peníze nejsou důležité. Bez nich by nešlo téměř nic, ani psát si tady, ani číst knihy, jíst, pít... No však to všichni víme.

Mnohokrát jsem přemýšlela, zda bych chtěla být slavná. Asi spíš ne. Jako nějaká laciná celebrita určitě ne. Jako člověk, který lidem dal něco dobrého, možná ano. Ale taky nevím jistě, protože život by byl ochuzen o to bohatství někam přijít, poznat nové lid a říct:,, Já jsem ta a ta, dělám to a to... Kdo jsi ty? "

Takže celkově vzati bych nechtěla být známou osobností. Ale mít hodně peněz bych chtěla, kdo by nechtěl. Cestovat, dát peníze těm, u nichž to považuji za vhodné... Asi tak

Aby je člověk měl, potřebuje práci. Aby měl ale práci, potřebuje peníze. Na telefonování, na noviny, nebo net, na cesty do výběrových řízení, Když se poštěstí, tak na např. výpis z tr. rejstříku, ověřené kopie o vzdělání, lékařská vstupní prohlídka, zdravotní průkaz a kdoví, co ještě. Při dojíždění ještě mít na měsíc a půl peníze předem. Tohle všecko nejsou malé položky. Takže? Prachy jsou "až na prvním místě". Pro tu svobodu.

Já se zamýšlet vůbec nemusím. Zažila jsem to v loni půl roku na vlastní kůži. Bez účtu, bez peněz, bez topení... jo, na nějakou housku mi zbylo... do doby, než jsem mohla vše vyřešit. Nechce si mi rozebírat proč, co a jak, byla to po tu dobu daň za mou dlouholetou oběť mému nejbližšímu, dokud mě potřeboval, než ho navždy opustily všechny síly. Ale nikdy jsem si nestěžovala a nestěžuju, ani v mém okolí, ani tady. Udělala bych to znovu. Ale jedno vím jistě, nemají se všichni dobře v tomhle státě, když tu pomoc nejvíc potřebují a nějaký čas si sami nezaviněně pomoci nemohou.

Teď nestrádám, mám svobodu, otázka je, jestli mě to díky těm okolnostem, za kterých se mi "přilepšilo" vůbec těší.  

No nevím, určitě záleží na těch okolnostech. Ale to jsi ztratila a to, čeho jsi za tu cenu nabyla, můžeš opravdu posoudit jenom Ty. A pokud v tom nehraje fatalita, chci tím říci smrt nějakého člověka, což samozřejmě zvrátit nelze, tak máš pořád ještě šanci udělat kroky k tomu, abys byla šťastná z toho, že Ti je lépe.

No právě Dag, kdo nezažije nepochopí. Tak mě a můj příspěvek prosím neanalyzuj, protože to opravdu můžu posoudit jen já...

Bylo to ode mne upřímné. Analizují tady všichni, nejsem vyjímka.   Ale omlouvám se za dobře míněná slova. Nepadly na úrodnou půdu. Dobrou noc.

To není o tom, jestli Tvoje slova padla nebo nepadla na úrodnou půdu. To je jednak o tom, že rozebírat to, o čem je můj příspěvek je od Tebe slušně řečeno netaktní, a jednak o tom, jak kdo má nastavené hodnoty a lásku = peníze jsou potřeba, ale nejsou všechno a ve srovnání s životem nejsou nic. Proto opakuji: "Kdo nezažije, nepochopí! "

Nebuď Dany smutná, my ostatní jsme pochopili, o čem jsi psala....

Děkuji Baruš, Tvé schopnosti empatie a osobnosti si velmi vážím.

Nejsem smutná Baruš, jen překvapená. Ale to jsem skoro pořád. Už si na to začínám zvykat a naopak se těším, až mne někdo překvapí tím, že mne přestane podezírat.... Ale pochybuji, že se toho dočkám. Takže díky, jsem ráda, že píšeš, že jsou možná i tací, kteří pochopili, co jsem chtěla vyjádřit. Dag.    

Asi jsi se Dag překoukla, odpovídáš na příspěvek "Nebuď smutná Dany... ", ne Dagy. Tedy to pochopení nebylo myšleno v tom příspěvku Barči pro Tebe.

Máš naprostou pravdu Dany. Překoukla jsem se. To víš, mám ty brýle. A   také možná zapracovalo něco jiného. Proto mi to neštymovalo. Díky za upozornění. Už mám jasno a nemusím nad ničím zbytečně bádat. Nerozuměla jsem, nyní rozumím. Ještě jednou děkuji za upozornění. Byla bych si kladla zbytečné, a hlavně bezpředmětné otázky.  

V mém prvním příspěvku nepadlo ani jediné slovo o penězích. Je to Tvá dedukce. Co je netaktního na mých slovech, to také nevím. Ale je to Tvůj vnitřní pocit, podmíněný Tvými vlastnostmi a myšlenkami. To, že říkáš, "kdo nezažil, nepochopí", to je správné. Ale co Ty víš, jestli jsem zrovna já, neprožívala něco, co se Tvému příběhu podobá? Myslíš si, že jsi jediná která prochází životními zkouškami? Myslíš si, že Tvoje zkušenosti jsou unikátní? Nejsou. To mi klidně můžeš věřit. A já se Tě jenom snažila podpořit svými slovy. Ovšem, že nemohu pochopit Tvé pohnutky a pocity, jsou to ty Tvé, já mám svoje a jiní lidé mají také ty svoje, ovlivněné soukromými zkušenostmi jedince.   Na city ještě nikdo nevymyslel šablonu, podle které by se vše dalo vyměřit a srovnat do kolonek. Opakuji, že jsem to zle nemyslela, nic jsem rozebírat nechtěla, bádat v Tvém životě také ne. A jestli jsi to pochopila jinak, není to můj problém, jestli vůbec nějaký je. Já ho nevidím. Jsem ráda, že jsi našla podporu v odpovědi Barči, asi jí rozumíš víc. Já někdy nerozumím, ale to je zase ten můj "problém".   Ale neztěžuji si. Měj se hezky a snaž se mne nepodezírat z úskoků. Vždycky odpovídám jasně, cíleně, a nic jiného a záludného v mých odpovědích nehledej.

Moudří lidé nemlčí stále. Ale ví, kdy je k tomu ta pravá chvíle.

Velmi hezké. Zamysli se nad tím poselstvím. Já to udělám.

"Vždycky odpovídám jasně, cíleně... " S tímhle jediným s Tebou Dag souhlasím. To ostatní je věc názoru a individuálního postoje každého z nás. A tak je to v pořádku. Ale co není v pořádku je naše nikam nevedoucí diskuse. Tazatelku ani čtenáře to nijak nezajímá, s tématem to nijak nesouvisí. Takže za mě konec.

Máš pravdu, jinak nebudu reagovat. Vzala jsem si příklad s odporučení Barči. Hezký zbytek večera.

A to nechci mít privilegium "posledního slova", ale dost často tomu tak je...

Holky, myslím, že je na čase Dag nechat na pokoji.  

Dany, možná tady v té době nebyla, pokud ano, ne každý si to pamatuje, čím jsi si musela projít a proto její reakce vyšla pro tebe jako necitlivá, ale určitě nebyla cílená.  

Mám za to, že Dag vůbec neví, co máš za sebou a čím jsi prošla.  

Proto v tomto ji musím ospravedlnit a zastat se jí. Koukám na to očima nezůčastněného a ne vždy to, co napíše, musí být útok.  

Někdy člověk napíše věc, kterou myslí jinak, ale jelikož nevidíme výraz a neslyšíme intonaci, tak si to převrátíme tak, jak chceme my.  

A jelikož já ve své povaze mám to, že neodhadnu lidi a bohužel, vidím v nich pouze to dobré, tak to vidím i teď.  

Nechtěla ti ublížit a netuší, že ťala do živého.  

Dany, my co víme, si dokážeme představit, jak tě ta její reakce zabolela, ale ostatní netuší.

Ty holky, to předpokládám jsem já a Dany, že?

Cituji z příspěvku Dany... než ho navždy opustily všechny síly.... kdokoli tohle přečte, dojde mu o co šlo.... není potřeba tady být rok a znát cokoli z minulosti.

Dany jen poprosila Dagmon, aby neanalyzovala... samozřejmě zbytečně.

Já se to pokusila zastavit.... taky zbytečně.

Nemám tu povahu přihlížet, jak někdo nožem v ráně ještě zakvedlá. A nejsem ta, co bude jen klikat a přihlížet, jak to dopadne.

A přitom stačilo tak málo.... prostě číst, co Dany napsala.

Baruš a vidíš... já tuto větu vůbec nezaregistrovala.  

Tudíž se omluvám.  

Barčo, nebylo to tak, jak si tomu Ty rozuměla. Nevěděla jsem to. Opravdu ne. Ale pro mne už není důležité, ci si myslíš Ty. Kdysi bylo, teď už ne. Mysli si co chceš. Změnila jsem názor. Prostě jsem se spletla. Přeji hezký večer. Dag.

Sorbonos, za prvé to, o co šlo, velmi výstižně vyjádřila ve své reakci na Tebe Barča, a já s tím naprosto souhlasím, proto jsem jí poděkovala za její empatii a hlavně za druhé, pokud by jsi si přečetla všechny mé včerejší diskuse s Dag až do konce i v dalším tématu, tak já mám za to, že jsme obě dvě, já i Dag projevily shodnou vůli k tomu, naše diskuse ukončit a pokračujeme bez emocí dál. Za Dag samozřejmě mluvit nemohu, osobně si to tak myslím, neboť mám z naší diskuse s Dag takový pocit. Doufám, že správný. I ona má své trápení... Jen jsme se nemohly nějakou dobu shodnout na způsobu komunikace, který je doufám, jak jsem již psala, vyřešen.

Víc tady nehodlám své soukromí rozebírat, upřímně jsem se Vám všem i v tomto tématu jen svěřila se svými pocity a názorem, nehledě na to, že jsem to tu nepsalala jen před rokem, ale občas průběžně až dosud i v jiných tématech, takže i Dag ví. Ale o to tu nejde, samozřejmě, že nejsem jediná a vyjímečná tím, že jsem přišla o někoho blízkého, ale troufám si říct, že každý tady tak krutých 16 let neměl. Ale to je zase jedno. Stalo se, i přesto bych neměnila. Jen si to prosím všichni nevykládejte tak, že mi jde stále dokola o Vaši lítost nebo, že se chci sebelitovat. To opravdu upřímně ne. Žiju dál, snažím se na sobě pracovat i v komunikaci s Vámi, z pozitivních témat více pozitivně myslet, ale... Jde jen o mé pocity, názory... Ta rána v mém srdci prostě je a bude, protože to nebylo jen o soužití, ale hlubokých citech, lásce a milování... Nemůžu to vymazat, vždyt je tady polovina témat, která s tím souvisí, co mám k nim říct? Nic, jen mi to připomínají... Asi bych tu neměla být... Koho jsem se tady kdy neúmyslně dotkla, se tímto omlouvám. Víc nevím co bych k tomu už řekla, stejně tomu někteří nevěříte...

Snad jen pro Vaši představivost a nějaké pochopení, my to měli s manželem takhle:

"Byli jsme dva na všechno,
na lásku a štěstí,
na radosti a starosti,
v dobrém i ve zlém - 
na výhry i prohry,
v nemoci i ve zdraví -
na boj i bolest,
zkrátka byli jsme dva na všechno -
na život i na smrt.
Ty jsi teď tam a sám,
já jsem teď tady a sama,
až přijde i můj čas,
budeme zase spolu = DVA! "

Dany nemyslela jsem to zle.  

Toto je ukázka toho, jak lze krásně zaměnit myšlenky.  

Ty sis to vyložila jinak, než já myslela.  

A věř mi, že vím, že to muselo být pro tebe velmi těžké období, jelikož já to viděla u mých rodičů.  

Táta mi odešel pro mě brzy.  

Nebudu pitvat, jen to jitří rány obou z nás. Nechtěla jsem se tě dotknout, promiň mi to.  

Sorbonos, nemusíš se omlouvat. Beru to jen jako nedorozumění.  

Vždyť si byla jedna z těch, které mi tenkrát tady pomohly, a já na to na to nezapomněla. Vím, že to chápeš a proč to chápeš. Souhlasím s tím, nejitřit rány a obecně - nehádat se tady. Opravdu doufám, že s Dag to máme vyřešené a příště už budeme každá vědět...

Děkuju.

Dany, opravdu jsem nic netušila. Přece víš, že sem chodím jen na pár chvil každý večer. Teď teprve se dozvídám, že jsi ztratila manžela. Nevěděla jsem to. Věř mi to. Já právě napsala pod vlasní emocí. Ztratila jsem maminku, neumím se s tím vyrovnat, trpím. proto jsem psala, že pokud to není fatalita, tím jsem myslela smrt, takže jde všechno ještě napravit. Doufala jsem, že třeba pro Tebe je ještě nějaká cesta. Omlouvám se, nic víc nemohu. Netušila jsem, opravdu.

Dag, já vím, že máš své trápení, psala jsem to ve svém příspěvku. Stejně tak jako jsem psala ve svém prvním příspěvku u tohoto tématu o dani za svoji dlouholetou obět mému nejbližšímu, dokud mě potřeboval, než ho navždy opustily všechny síly... Ty jsi tu větu přehlédla. Trvalo to dlouhých 16 let, myslím těžká nemoc manžela... Stalo se, nejde to vrátit, ale ani vymazat, natož se s tím plně vyrovnat, v tom Tě chápu. Já myslím, že jsme si to postupně vysvětlily, v dnešním příspěvku výše jsem se všem, koho jsem se kdy neúmyslně dotkla též omluvila. A jak jsem již dnes také psala, nevím jak Ty, ale já doufám, že je již naše komunikace vyřešena. No vidíš, jsme jen každá jiná a přece máme něco společné, ale to chce čas...

Ještě jsem chtěla říct, že nerozumím tomu, co se Ti na dnešním příspěvku Barči nelíbí, já si myslím že to shrnula chronologicky a jasně, o co šlo...

Dany, je to jednoduché, ne že bych přehlédla, v ten moment, ale něvěděla jsem podstatu. Neznala jsem Tvůj příběh. Ale vydedukaovala jsem si z toho, že Tě asi potkalo nějaké úmrtí. A jelikož tím samým procházím i já, tak mi to nějak přišlo blízké. Ale doufala jsem, že to pro Tebe  třeba tak není. proto jsem psala, žě pokud to není ta fatalita, kterou už nikdo nemůže pozměnit a ani ovlivnit, je stále  nějaká možnost.

Co se týče Tvé otázky ohledně Baruš, to je těžké vysvětlovat. A ani se do toho pouštět nebudu. Mohla bych, ale nechci. Jsem ráda, žes mne Ty, a možná, že i jiní asi začali chápat, to mi stačí.   Ahoj dag.

Sorbonos, jsem naprosto zaskočena. Opravdu nevím o ničem. Jen jsem reagovala pod vlivem vlastních zkušeností. Moc Ti děkuji za tento  příspěvek. Člověk někdy tne do "živého", protože to sám prožívá. Jinak by se ho ttřeba nedotklo. I já prožívám těžké chvíle. Nebudu se o tom více rozepisovat, ale děkuji Ti. Pomohlo mi to. Málem jsem se už zabydlela v takové té autsaidérské pozici. Prostě nikým "nemilovaná", (obrazně řečeno), podezíraná z nekalých úmyslů, a tak dál... Díky. Dag.

Patříš k nám.  

Nikde se nezabydluj, s námi je tady dobře. Někdy jsi prostořeká, ale já vím, že písmenka strašně klamou.  

Teď už víme, že i ty máš své trápení, jako každý někdy a prostě tě to mele.  

Tak snad už to bude všechno dobré tady.  

A nebudem to rozmazávat .

Sorbonos, napsala jsem Ti včera soukromý vzkaz. Nejsem si jista, jestli jsem to zvládla. Neumím to tady. Když tak jenom písni, že to došlo. Děkuji. Dag.

Dag, přišel mi vzkaz veřejný, ale ne od tebe. A psaný hatmatilkou. Jinak neveřejný žádný. Zkus to znovu prosím.  

Sorbonos, zkusím to znovu, ale asi to neumím. Asi vlastně nikdy nikdo ode mne nedostal odpověď. Musím se tomu docela smát, protože já si byla jista opakem. Sice jsem se divila, že jsem nedostala žádnou odpověď, ale přičítala jsem to tomu, že se jednoduše dotyčnému k odpovědi nechtělo. A to jsem jednou napsala hodně dlouhý vzkaz.

  Takové zprávy mi chodí taky, už dlouho. Bez milosti mažu.

Dany, já už vím, proč došlo k nedorozumění. Když jsem četla Tvůj příspěvěk, tak mi to připadlo tak, jakobys získala určitou svobodu a ulehčení v jistém slova smyslu. Ale na druhou starnu sis kladla otázku, jestli Ti nebylo přece jenom lépe se všemi těmi útrapami které ta situace přinášela. Ale člověk, kterého jsi milovala, žil. Jak bych byla třeba já byla nyní šťastná, kdybych mohla chodit za maminkou, ať by byla jak-koliv bezmocná, jen kdyby žila a promluvila na mne. Utírala bych ji, převracela z boku na bok, prostě dělala bych všechno, jen aby tady byla. Mohla by mi nadávat, mohla by si na mně ztěžovat, jen aby tady byla... Nijak jinak jsem to nemyslela.

Děkuji ti, Dag, za tento příspěvek, který mne posílil.... Jsi dobrá duše.

Rybko, to já děkuji Tobě. Dag.

penize davaji cloveku urcitou volnost ale nejsou vsechno

jednomu staci na vyziti 8000, - mesicne druhy potrebuje 30000, -

kdysi sem delal s jednim kterym mel 2 male decka, manzelku na materske a vydelal 7500, - cisteho ( je to asi 10 roku ) a proste vyzili bez problemu, akorat kdyz jim treba odesla lednicka tak si pry pujcovali u rodicu

 ja pred svadbou mel nekdy problem vyjit s 30 000, - cisteho a to sem byl sam, a neplatil sem ani zadne najmy atd. proste rozhazovani za zbytecnosti

ted po svadbe kdyz uz je byt dodelany tak me manzelka naucila i setrit a ne zrovna malo, ne ze by se nesmelo nic kupovat ale proste uz nerozhazuju za zbytecnosti a nemusim mit treba na aute kazdy druhy mesic nove kola za 15 000, -

ale jinak kazdy clovek potrebuje nejake to minimum na zakladni veci k zivotu

Obecně si myslím, že každý by chtěl víc peněz, i třeba dost bohatý člověk. A kdo říká, že ne, ten pravděpodobně nemluví pravdu. Vřdyť když se díváme kolem sebe, vidíme spoustu lidí a zvířat, kterým bychom chtěli například zajistit lepší životní podmínky po materiální stránce. Všichni vidíme žalostný stav některých míst, která by potřebovala zásah/vylepšení, ale prostě nejsou peníze.

Každý, kdo trochu vnímá své okolí, by nutně byl rád za například vyhrané peníze, právě z důvodů, co uvádím. Chtít peníze nemusí znamenat jen snobství a hamižnost.

Za nejvyšší hodnoty samozřejmě považuju zdraví, lásku, dobré mezilidské vztahy, fungující společnost... atd. atd.

Peníze prostě nemají být smyslem, ale k tomu smyslu nám mohou dopomoci, nebo nám můžou umožnit plněji si ten životní smysl užívat.

   Peníze, jsou pro mne prostředek k dosažení cíle v hmotném světě. Někdy bych chtěla zažít pocit poutníka, nic nemít o nic se nestarat a žít pouze přesvědčením, že je to tak správné.

Julie, peníze jsou metla lidstva. Také jsem měla mnohokrát nápady, jako máš Ty. Už jsem toho měla dost a toužila jsem zalézt někam do přírody, do nějaké jeskyně, kam nikdo nevidí, nikdo nepřijde, a já bych si tam žila, jedla kořínky a houby, meditovala a "mluvila" jen s němými tvářemi....

Jo, ale jsem bohužel jenom člověk,   a bez těch lidí kolem, to nakonec fakt nejde.

Peníze jsou potřeba k životu, protože je tak nastaven systém ve většině světa. Když jsou peníze můžeme si udělat radost, koupit něco dobrého, nebo druhému koupit dárek, vyjet si na výlet atd. Je také pravda, že čím je člověk starší tak se věcí spíš zbavuje /asi ne všichni/, aby bylo dřív uklizeno, vypráno a bylo více času na odpočinek a na děti, vnoučátka. Jedno přísloví říká - "Lépe tomu, kdo nic nemá, nestará se kam to schová". Kdo má příliš velký majetek, kupuje kamery, zajišťuje hlídací agentury, aby spal klidněji. Kdo má to základní a něco málo navíc, myslím, že si života užívá klidněji.

Děkuji všem za reakce ;o)

Bohužel to bez peněz není jednoduché a bez nich to nejde nebo jde, ale je to dost těžké a člověk je omezen, nemůže si kde co koupit, musí si 2x rozmyslet, jestli si to má nebo nemá koupit.

Nejlepší česká stránka o klikačkách. Návody, strategie, důkazy výplat a mnohem víc: http://xxxxxxxcz/

Nedovolená reklama ve webu, porušení pravidel webu - bod č. 1.
Kontaktní údaje smazány správcem webu.
Děkujeme za pochopení.