Téma: Svatba, dítě, hypotéka - je to opravdu štěstí?

  Přesně tohle jsem si myslela, než jsem poznala manžela a zamilovala se.

  Veškerý můj svobodomyslný život šel do kytek. Najednou už pro mě nebylo důležité být na každým fesťáku. Dovolenou jsem klidně trávila né na Maltě, ale s maltou a byla jsem šťastná a spokojená.

  Tak jak jsem se vždycky vysmívala těm co zakotvili v rodinném přístavu, tak jim jsem začala závidět.

  Nechápu jaká chemie proběhla, ale jsem šťastná a spokojená. Rodina mě naplňuje a nejsilnější zážitek mám z narození syna. Ten pocit nic nevyrovná.

Chápu Tvou radost i pocity L. Prostě ono "to" musí přijít a člověk "do toho" dospět. L. asi jednou bude mít podobné pocity jako Ty, až bude sama jako kůl v plotě a někoho si najde a ta chuť mít dítě a rodinu přijde. U žen je to, myslím si, ještě silnější pud, takže tak.

Avatarek: A kde je jistota, ze manzelstvi je na cely zivot a deti jsou je hodne a poslusne? Rozhodne nevim, proc zrovna ja bych mela byt jako kul v plote...Kazdy kdo vstoupi do manzelstvi se muze rozvest a bude jeste vic sam a co teprv s detmi na krku..Deti v dospelosti muzou odejit do ciziny, s rodici se rozhadat atd...
Tohle je jeden z velice rozsirenych nazoru, ze kdo se nevda a nebude mit hned mimino skonci sam...ale nemyslim ze ti ostatni maji k tomu samemu mensi sanci...

uplně souhlasim z tvim nazorem.Jsem totiž vdana a mam ditě, jsem rada za ditě ale v manželstvi jsem sama, nespokojena, nerozumimesi, je všichno špatně, nevim kde je chyba.Rozvest se nemužu, nemam kam jit, a tet septam? je tohle život? tohle jsem nechtěla,nevim kdyby šel vratit čas asi zustanu svobodna a cestuji, a nevim, tak si to rozmysli a nekoukej na ostatni, je to tvuj život, jak usteleš tak se vispiš, přeju hodně štěsti

Díky za první názor...Asi jsem ještě zapoměla napsat, že mám přítele 4 roky a vše je OK, on je spíš kariérista..takže z jeho strany nátlak není..

Můj názor určitě nepramení z toho, že bych byla sama..prostě je to můj postoj k životu  

Ono je to na každém. Já jsem taky měla představu šťastné rodiny a dětiček a domečku s kytičkama na oknech a....po rozvodu jsem to nějak "opustila". Nemám hypotéku, bydlím v podnájmu. Trávím sice hodně času v práci, ale užívám si s dětma jak mi to jen jde. Jediné co od známých slyším je, že jsem kariéristka a nezodpovědná matka. 
Je na každém jak chce žít a co chce dělat a hodnoty člověka se mění. Neohlížej se na to co kdo dává za vzor, žij tak aby si byla šťastná  

Clovek se nesmi nechat okolim rozhazet

vtipné

Dobré téma k diskuzi. 

Možná budu jeden z mála, ale vůbec Tě neodsuzuju. Myslím si, že je to Tvůj život a Ty si můžeš a měla bys dělat co chceš. Klidně se vzdělávej, klidně cestuj - nevidím na tom nic špatného. 

Svatba, dítě, hypotéka - to vše jsou závazky a to ne malé. Otázkou bude, pokud by jsi neměla nikdy děti (spíš jsem pochopil, že by jsi dítě nebo děti chtěla mít později), jestli by Ti pak časem nebylo smutno, až bys třeba zjistila, že už děti z nějakého důvodu mít nemůžeš.

Znám lidi, kteří uvažují stejně jako Ty a taky žijí. Mají dost peněz, cestovali po celém světě, ale pak zjistili, že jsou už staří a že tu po nich, kromě majetku, nic nezůstane. Nedávají to okatě najevo, ale nejsou šťastní.

Tady mi fandis, nahore zas pise, jak na to jednou doplatim..tak nevim co si myslet..

Já si myslím, že lidé to nehlásají proto, že se bojí, co by řeklo okolí, ale proto, že to tak cítí, stejně jako třeba já. Stejně tak ale chápu, že to někdo má jako Ty, a připadá mi to úplně v pořádku.

Takže bych asi řekla- žij, jak Ti velí srdce, a na řeči lidí kašli

Diky

Každý by měl svůj život žít tak, aby byl šťastný a nedělal něco jen proto, aby "okolí neřeklo".

Znám mnoho žen, které šli do dítěte, aby nevybočovaly nebo prostě nebyly dost zodpovědné a je to tragédie.

Znám, ale taky několik těch, které dítě a rodinu nejdřív nechtěly a pak vše honily na poslední chvíli a většinou to stojí za starou bačkoru.

Konkrétně mám jednu kariéristku v rodině...škola, cestování, vydělávání atd. Daří se jí vlastně velmi dobře, ale posledních pár let není vůbec šťastná. Má přítele rovněž kariéristu, vybrala si ho, protože tehdy jim to společně vyhovovalo. Jenže už pár let by chtěla dítě a on ne, nyní je jí víc než 40 a dítě tak moc chce, že by si ho pořídila i asistovaně bez něj....bohužel nemůže.

Co chci říct je to, že některé priority se časem můžou změnit a člověk by měl žít tak, aby byl šťastný a počítat i s možnými následky. Pokud nechceš rodinný život, tak si žij jak Ti to vyhovuje, ale buď připravená na to, že časem to můžeš vidět jinak, tak žij tak, abys nelitovala a uměla si najít případně jiný smysl života.

Ja myslim, ze zpetne clovek litovat nemuze, pokud ten zivot predtim byl takovy jaky ho chtel..Kdybysme meli o vsem zpetne premyslet, co by bylo kdyby...tak by to za nic nestalo nikdy ..
Diky za nazor

Žij ve smyslu Carrpe diem a je jedno, jestli to pro tebe znamená čas strávený s dětma nebo cestováním za exotikou. Každý to máme nastaveno jinak a pokud chceš cestovat, udělej to. Ne každá žena chce mít lajnu.
Já možná kdybych na to měla finance, tak taky lítám po světě , vezmu bágl a hurá do Indie. Ale nemám a nejsem takový dobrodruh, abych se nastartovala jen tak ...tak žiju svým životem.

Moje rec