Téma: Pro ty, kteří uvažují vzít si život - video

A tady něco pro ty, kdo nechtějí vzít život sobě, ani jinému...ale...

Brácha chodil s Benem do školy...je to malá soukromá škola v Praze Libni. Jeden ze spolužáků skočil z Nuseláku před zhruba 6, 7 lety. Nikdo neví proč, o žádných problémech se nevědělo, měl slečnu, dobře studoval, ale prostě skočil. Brácha se psychicky zhrouitl stejně jako mnoho dalších, vidím, že i Ben to celkem těžko nese, i po té době. Na blízké se nedá zapomenout...

  Tak proto......   Ale mě se ta písnička nelíbí, je ponurá, depresivní, dobrovolně si ji už nepustím.

Já ji nikdy neslyšela, až včera v souvislosti s tímto tématem. Mám ráda písničky a texty, které mají hlubší smysl. Jenže v půlce téhle jsem si dala 2 a 2 dohromady a celkem mě zamrazilo... Chvíli na to je v klipu i věnování, tak se mi má domněnka potvrdila. Celkem pochopitelně - já toho kluka viděla asi jen dvakrát, ale vím, že to všechny, kdo ho znali lépe, hodně vzalo. Myslím, že písnička to vyjadřuje dokonale...

láska k těm které milujem musí být silnější než myšlenka na to jak se vyrovnat se svými problémy,

mě už myšlenka na sebevraždu pustila

Neumím si ani představit, co prožívají rodiče, kteří prožijí smrt svého dítěte.

Vyrovnávat se se smrtí dítěte však mohou dlouhá léta i celý život. Pozůstalá rodina se může po čase stmelit nebo rozpadnout, lidé mohou ztratit svou identitu i zdravý rozum.

Jediným lékem je čas. Matky a otcové, kteří si tím prošli však zdůrazńují, že se se ztrátou dítěte dá naučit žít, smířit se s tím ale nemohou.

stojím sam ve výšce dívám se dolů a přemýšlím skočit nebo né, je pravda že asi jediné to pomyšlení na rodinu mě drží a nepustí skočit. Ale zas k čemu žít připadá mi že tady zůstává pouze tělo ale já už dávno nežiju.

Nerozumim lidem, co si chteji vzit zivot. Pres vsechno zle je na svete i spousta dobreho. ,, Každý zažívá problémy, o tom, ale oni nerozhodují. ,, za problemy nemuzeme, ale muzeme je resit. Sioní výtězí a síla je v každém v nás. Záleží jen na nás- co chceme a jestli opravdu opustime rodinu, pratele, vsechny ktere jme poznaly, ty, kterym jme treba pomohli, ale oni uz nemohoi pomoct nam. Myslim, ze je dulezite si uvedomit ten pocit viny, kdyby se nekdo nam velmi blizky rozhodl ukoncit zivot. Pro me by to bylo velmi tezke. Opustit vsechno co mam rada. Uz nikdy necitit pohlazeni vetru, dotek travy, hrejive paprsky, uz nikdy nemoct bezet, promluvit, utesit, nemoct se uz nikdy nadechnou, nebyt, neexistovat, zmizet a nechat za sebou jen smutek, pláč, nechápavost a pocit viny… myslim si ze to za to nestoji nikomu z nas. Vzdy je cesta, jen neni vzdy videt. ,, vyjdete ze stinu, vydrzte, neohlizejte se a tma vas nenajde,,

... , podívej se kolem, jak nádherně kvetou stromy... už kvůli tomu stojí za to žít... tak neblázni a slez dolů....  

Líbilo se mi přirovnání života mé oblíbené zpěvačky Lucky Bílé k pruhované zebře.... ty se teď asi nacházíš na čáře tmavé, ale jak víš , za ní hned následuje čára bílá.... a tak to obyčejně bývá i v životě.

Jednou je hůř, jednou je líp...

Věř, že bude zase líp....

fajn. po tomhle videu to vážně udělám. : (