Téma: Přítel má tři děti - nevím, jestli chci být jejich mámou

Text uživatele: Rozhodně neradím. Ze svého okolí vím, jak to dopadlo. Jsi mladá a máš právo na založení vlastní rodiny. I kdyby Tě to teď hodně bolelo, jednou bys opravdu litovala. Aspektů, proč, je víc. Myslím ale, že sama tušíš....

Text uživatele: Rozhodně to nedoporučuju! Děcka znamenají vždycky ještě kromě vašich vlastních starostí další nepředvídané problémy. A jsou často, až příliš často, motivem, či přímo důvodem k hádkám, a k rozchodům partnerů, kteří si jinak dobře rozumí. Navíc pokud má 1 dítě ve své péči, znamená to zásah přímo do vztahu jako takového.

Text uživatele: Je to riskantní, vidím to do budoucna akorát na rozchod. Rozhodně si s ním nepořizujte vy vlastní dítě!

Text uživatele: Vzít si někoho kdo má děti znamená milovat toho člověka a taky mít moc rád jeho děti. Pokud to tak necítíš, tak se dopouštíš nepravsti. Nemůžeš být ani dobrou manželkou a dětem budeš jen macechou.
Odejdi, nedělej další 4 lidi nešťastné a sebe sama také.
Ve vztazích kde jsou malé děti musí být děti na prvním místě.

Od mojí mamky přítelkyně  to udělala. Ale ta muže i ty 3 děti milovala. Moc jsem si jí za to vážila. Ale stejně ti povím, že jak děti dospěly, nechovaly se k ní zrovna mile. Až pak sami měli děti tak se to spravilo, ale život teda měla těžký.

Text uživatele: Já bych řekl také pouze jedno - ODEJDI, dejdi HNED - protože když pochybuješ ještě dřív, než došlo
k nějakým problémům, co budeš dělat pak ? Zraníš sebe, jeho, možná i ty děti...
--
Abych to vysvětlil - dívám se na to z pohledu toho muže, jsem v podobné situaci, mám také tři děti,
malé děti - a až po 14ti letech manželství jsem zjistil, jaká vlastně je moje žena... Jen nevím, jestli
mně "tahala" za nos celé manželství, nebo až ty poslední roky...nevím už, čemu mám věřit. Každopádně
mám před sebou rozvod...  teď ještě nevím, kolik dětí půjde se mnou, kolik budu platit... 

Ale nechtěl bych zůstat sám - jenže, říkám si - CO MOHU NABÍDNOUT případné nové partnerce ?
Když tak čtu odpovědi na podobných fórech, tak zřejmě vůbec nemám šanci...  protože nehledám ženu,
ale anděla... ženu, které nepůjde o peníze, majetek (to mít nebudu) a která by ještě měla ráda moje děti
(protože ženu, která by neuměla najít cestu k mým dětem, nechci)...

No, asi by bylo jednodušší jít skočit z mostu, co...

Text uživatele:   Co blázníš, most nech na pokoji. Dívej se na to z té lepší stránky. Děti věčně malé nebudou a partnerku klidně hledej dál. Každá není na peníze. Víš co je zlomené srdce,tak hledej zase zlomené,aby pasovalo k Tvému. Když je dobrá vůle, jde všechno.

Text uživatele: Nemáš pravdu, Arpi..pořád máš šanci u ženy, která zůstala sama se svými dětmi. Takových žen je hodně a pokud si porozumíte a budete se snažit mít rádi i děti vzájemně, proč bys měl skákat z mostu???

                                                                              

Text uživatele: 

Dovolím si Ti napsat k Tvému problému. To, co hledáš není tak nemožné..., ale Ty jsi ten kdo to zásadně ovlivní.

Většina žen nemá s dětmi partnera problém, ale s tím jak se chovají a jak se chová partner. Co vše si nechá líbit od bývalé ženy, stejně tak jako od dětí. Většina otců se snaží dětem zavděčit a jen za to, že k nim přijdou, jsou ochotni obětovat svoji vlastní důstojnost, své vlastní povinnosti přehrnou na svoji partnerku, ale už jí nedají možnost, aby měla také práva k dětem. Protože cokoliv macecha na účet dětí řekne, znamená jen to, že je nemá ráda.

Sice k tomu po nějaké době občas i ten táta dojde..ale díky všemu, co zanedbal je to ve chvíli kdy jsou vztahy nenapravitelně poškozeny. Děti ve svém otci nevidí nic hezkého, žádný vztah k němu nemají a v tom lepším případě "přijde" jen o ně. (on tedy o ně přišel už ve chvíli kdy se přestal chovat jako táta).

Moc chlapům nedochází, že k tomu vůbec dojít nemuselo, stačilo by mít jen stejné nároky na všechny a nesnažili se své děti uplácet..penězi, pozorností, přehnanou péčí. Rodič musí mít přirozenou autoritu a to pokud dítěti podlejzá, prostě není možné.

Tak si to zkus přebrat a třeba Ti to pomůže, aby "stará" i "nová" rodina fungovala a všichni byli spokojeni.

Text uživatele: Vážený naivní Arpi, je snad jasné, že ženský si většinou chlapy pořizují na to, aby z něho pak přes děcka tahaly alimenty, a vymámily z něho majetek (já taková nejsem protože to považuju za primitivní chování a vaginálním myšlením neoplývám díky bohu)

Text uživatele: Tak tohle sis mohla ušetřit. Na to tu nikdo zvědavej není...lidi sem píšou svá trápení a nepotřebují kázání...jsou dospělí.

Text uživatele: Ale ne, jen ať mi to dá pěkně sežrat, naštěstí od cizí ženské to zdaleka nebolí tolik, jako od té, kterou jsem měl rád...

...když jsme se brali, měli jsme společné cíle, rodinu, děti...  oba jsme tomu věnovali všechen čas a energii a postupně jsme ale ztráceli jeden druhého...

Všechno se to zlomilo ve chvíli, kdy šla moje žena po mateřské do práce, tam se dozvěděla, jak jí vlastně utíká život mezi prsty, že má na víc a že je vlastně nespokojená sama se sebou, s tím, že nedokázala to, co chtěla - a vyřešila to tím, že navázala styky s ženatým kolegou. Ten ji nasliboval hory doly, pak se ale samozřejmě nerozvedl... Původně chtěla rozvod, odejít - nakonec ale zůstala doma (najednou nemá kam odejít) - nemluví se mnou, na děti je protivná... je z ní zklamaná a nešťastná žena...
Prý to pro ni byl celou dobu svazek hlavně z rozumu, chtěla mít rodinu, zázemí, jistoty...

Ano, takovou už tedy nechci

Text uživatele: 

No tady se těžko radí..říká se, že láska je slepá. Nicméně z toho co píšeš, tak možná ještě váš vztah není tak závažný a v takovém případě bych utíkala, co mi nohy stačí.

Zní to tvrdě, ale vím dobře o čem mluvím. To co nastínila, je jen miniaturní zlomeček problémů, které to sebou obvykle přináší a jen společně strávený čas, je to nejmenší.

Jo děti mám ráda, ale do vztahu kde už jsou, bych znovu nikdy nešla. Mě a manžela problémy s jeho dětmi a jejich matkou v konečném důsledku sblížili, ale tolik hádek, probrečených dnů, nocí a pocitů beznaděje, zvlášť když do konce života pořád nebudeme vědět dne ani minuty, kdy nám znovu ničivě vstoupí do života...jsem ráda, že jsem to ustála..., ale s tím, co vím, znovu bych to neudělala.

Text uživatele: 

Ahoj, nedávám radu -dávám svůj příběh a vyvozte si z toho své vlastní závěry. S mým teď již současným manželem jsem skoro 5 let (před 1,5 rokem jsme se vzali).Musím říct, že je báječným manželem, přítelem, kamarádem. Máme spolu doopravdy krásný vztah prakticky bez hádek a problémů až na jeden. Tím problémeme je jeho syn (dnes 14letý).Neříká se mi to snadno a možná budu vypadat jako sobec, zlá macecha či bůhví co ještě.Jeho syn je problém již od začátku našeho vztahu.Zpočátku vztah mezi manželem a jeho synem fungoval stylem, zaplať alimenty a já s tebou(určitě z větší míry vlivu jeho exmanželky) budu pokud z toho budu mít nějaký prospěch-minimálně kapesné a nákladné dary.Takže nad rámec alimentů, kapesného, se přispívalo na dovolenou, nové boty, bundu,kolo,počítač atd. Jinak syn mého muže prakticky neznal a nepotřeboval.Pokud s ním manžel chtěl trávit čas-nechal se syn zapírat, nezvedal telefony, byl nemocný a nemohl přijet, anebo se nutně potřeboval učit do školy - takže stručně syn přijel pouze v případě, že následoval již zmíněný prospěch ve formě něčeho.Manžela toto strašně moc trápilo a trvalo mi skoro 2 roky manžela přimět, že se nemá neustále ponižovat, nežebrat již o synovu přízeň ale brát jak to je,avšak pokud syn sám od sebe bude chtít být s ním, že může k nám kdykoli přijet.Jóo jak jsem se spletla. Před rokem si bývalá manželka zažádala o zvýšení alimentů z 2 tis na 5 tis. -světe div se, bylo soudně rozhodnuto, to, že manžel přispíval po celou dobu na další a další věci soud prakticky nezajímalo.Vzal čisté příjmy a z toho 25 % tečka.To, že platíme hypotéku (syn bydlí s jeho ex v rodinném domě, který jí manžel bez jakéhokoli finančního vyrovnání zanechal, včetně vybavení domácnosti, nového auta a to navíc mu před rozvodem jeho exmanželka vybílila konto!!!) a vzhledem k tomu, že manželovi po rozvodu nezbylo zhola nic (podotýkám, že jsem nebyla příčinou jejich rozvodu a manžela jsem poznala již jako rozvedeného chlapa), všechno vybavení (pořízené z mých úspor) a další, které si musíme po kapkách pořizovat (auto máme díky mým prarodičům, kteří mi darovali 12 let staré auto) a další náklady soud prostě nezajímá.Super - vlastně proč to píšu - ono to má dost souvislost s jeho synem. Takže po tom, co poplatíme veškeré poplatky a odešleme alimenty - nám z výplaty zbývá cca 3 tis. Kč - na jídlo, prostě na vše.Pan syn si žije jako lord - každou chvíli mu jeho matka pořizuje nové oblečení (podotýkám, že pouze značkové - protože dle jejích slov vše ostatní je pod úroveň),k Vánocům od ní dostal dary za cca 35 tis. Kč (neuvěřitelné že? - přestože ona chudák pobírá pouze minimální mzdu - na papíře!!!). Ale k věci - manželovi i mě nyní poklesly příjmy (oba státní zaměstnanci) - takže mi koncem měsíce zbývá v peněžence cca 500 Kč a s tím musíme vydržet do výplaty (podotýkám, že šetřím, kde se dá) Nu a světe div se - od doby, co se v médiích prezentovalo, že státním zaměstnancům došlo k poklesu příjmů, k nám pan syn začal jezdit.Jaká náhoda.Manžel je však v sedmém nebi - ale já šílím - pan syn bydlí 100 km od nás - což znamená-vzít auto dojet pro něj a zas ho odvést zpět (asi každý ví kam mířím).Takže z toho minima, co nám zbyde - musím, ušetřit ještě další peníze, aby bylo na benzín atd. a za odměnu za to mám na víkend domaotráveného puberťáka. Takže se celý víkend musím dívat na to, jaké krásné kyselé ksichtíky umí pan syn vyrobit - se mnou ani mým mužem se nebaví - když se na něco zeptáte a máte to štěstí, že odpoví, dozvíte se jenom hmm anebo já nevím.Jenže můj manžel tohle nevidí-je blahem bez sebe, skáče kolem něj a chová se, jak nazvala má kamarádka, jako nadšený pejsek vrtící ocáskem.A to není vše - do toho všeho,přece pan syn nemůže strádat,takže se plánují výlety (podotýkám, že procházka do přírody není dostatečně noblesní) návštěvy kin, atd.,neboť pan syn si stěžoval, že když přijede k tátovi tak s ním sedí doma v paneláku max. jdou na procházku. A můj manžel přece nemůže vypadat jako zlý táta. Na mou otázku, kde na tohle máme brát - mi odpoví, že si teda najde druhou práci - chápete to??-nádherná vyhlídka-manžel bude chodit z práce do práce,aby se pan syn měl, a o víkendech se budu muset dívat na otrávenýho puberťáka.Snažila jsem se od počátku našeho vztahu mít jeho syna ráda, ale jde to čím dál hůř.Žít s chlapem, který má dítě (či děti) z předešlého vztahu není vůbec nic snadného,přesto všechno jsem na svého manžela pyšná a jsem i pyšná na to, že má o své dítě zájem (vždyť mi tak dává najevo, že mu v případě ukončení vztahu i naše případné děti nebudou jedno), ale není to vážně vůbec nic lehkého - navíc pokud k tomuto dítěti není vybudován žádný citový vztah.Možná mě těď odsoudíte, ale já sama už kolikrát nevím,jak dálˇ-jeho syn=problémy pro nás. A to nesu dost těžce.

Text uživatele: 

Tak já Vám povím můj příběh. Rozešel jsem se sbývalou přítekyňí a měli jsme spolu malého 3 letého Patrička. Vše bylo ok, já si bral a příspíval, ale syn nám onemocněl a letos v květnu podstoupil transpalnati kostní dřeně, nyní je mu již 6 let. Mezi tím jsem potkal svou nynejší přítelkyňi bydlíme spolu 2 roky je to zdravotní sestra na dětské JIP. Říkal jsem si to je super bude mít pochopení pro mého syna a i pro mě. Jenže vloni jsme si pořídili kočku do bytu a bohužel nějak mi nepřijde, že by malého nějak zrovna milovala. Jelokož proležel tento rok po nemocnicích tak jsem ho viděl minimu a chci si ho vzít na vánoce domů aspoň na 4 dny, problém je v tom že kočka musí pryč po té transplantaci s ní nemůže do styku. Mamka přítelkyně bydlí pár metrů od nás a také má kočku, říkala, že by nám ji pohlídala, ale ta moje, že ji nikam nedá... Nyní jsem ve stádiu kdy přemýšlím jestli s ní zůstat, to není jen tato hádka je to celý rok. Jak se jedná o malého, tak to jsou samé naschvály a nezlobte se na mě to dítě je u mě na prvním místě a kočka to 3 dny přežije jinde. Celou tu dobu kdy jsem doma kvůli synovi brečel a modlil se, aby se uzdravil tak byla semnou a viděla, jak mě to trápí, nyní chci jen jednu věc a ona jí je přednější pitomá kočka. Nevím co mám na to říct. Možná ať si s ní zůstane sama..........

Text uživatele: 

Jardo, i když toho moc nepíšeš o Vašem vztahu, ale pokud nestojí přítelkyně při Tobě v těžkých chvílích, pak to opravdu není přítelkyně. Když už nevidí toho nemocného chlapce, měla by vidět aspoň Tebe a Tvou radost, kdybys mohl se synem strávit pár dní. Nechci ji soudit, ale.......

Text uživatele: 

Možná by měla zůstat sama, resp. bez Tebe.

Samozřejmě je nesmírně důležité, že Tvůj syn se uzdravil a naprosto chápu, že Tě to jako rodiče trápí a záleží Ti na tom, aby bylo Tvoje dítě zdravé.

Jenže.... z Tvého povídání mám prostě pocit, že jsi další "tatínek" v zástupu jiných, který prostě nevidí, neslyší a když partnerka nechce podřídit svůj život dítěti, tak je pro Tebe zlá. A jsem si naprosto jistá, že ten zakopaný pes:D není ona kočka, ale fakt, že Ty si jí prostě postavil před hotovou věc, oznámil jsi co po ní chceš, od ní očekáváš maximální vstřícnost a k tomu samozřejmě full servis. Pokud Ti to ještě nikdy nikdo neřekl, tak Ti to povím já, vztah je o dohodě a ne o příkazech.. a hlavně ne o tom, že: já tu budu mít dítě, Ty se přizpůsob, udělej vše, co chci a jinak si počkej na té vedlejší koleji.

Nevidím jediný důvod proč bys musel být se svým synem u vás doma. Respektuj také svojí přítelkyni. Nevím, neznám jí, ale je dost dobře možné, že kdybys ji nepostavil před hotovou věc, ale byl ochoten najít i jiné řešení, byla by vstřícnější. To, že pro Tebe je její kočka, jen blbé zvíře, neznamená, že to tak cítí i ona a jen to, že je to zvíře, její pocity nezmění.

Když chceš být s dítětem a máš-li také rád svoji přítelkyni, udělej si se synem hezké vánoce například na ozdravném pobytu nebo u jeho prarodičů, kdekoliv kde budete vy spolu, abyste se mohli užít.

Na konec Ti řeknu ještě jedno, Tvůj syn prodělal vážnou operaci a je třeba na to brát ohled, ale neznamená to, že z něj budeš dělat modlu a to děláš.

Text uživatele: 

Ještě mi vrtá hlavou jedna věc, která mi tak nějak nesedí.... V bytě kde bydlíte s vámi žije kočka a když na dobu, co u vás bude Tvoje dítě, bude kočka jinde, tak je to v pořádku. To mi fakt nedává smysl.

Pokud v tom bytě kočka žije, tak je úplně jedno jestli tam je nebo ne, protože případné alergeny a dráždidla jsou v tom bytě prostě a bez velmi, velmi důkladného úklidu s desinfekcí se to ani nezmění. Takže proč tam vlastně ta kočka nemůže být?

Text uživatele: 

Protože jako zdravotní sestra ví, že by musela udělat ten úklid, nejen tu kočku dát pryč. Možná proto to nechce.

Text uživatele: 

Barčo, já vím, že dneska jsem rejpavá.... , ale stejně mi to nedá. Nemyslím si, že to je ten problém, protože ona k tomu úklidu, na rozdíl od tatínka, důvod nemá.

Nezlob se na mě prosím, já prostě nevěřím tomu, že své dítě miluje tak jak píše. Psát a říkat je jednoduché, ale skutky.. to už je jiná.

Text uživatele: 

Nezlobím se, je to Tvůj názor, tak co bys ho nenapsala?

Text uživatele: 

Protože si kočku pořídili minulý rok a syn byl na operaci letos v květnu? Tedy potřebuje s ohledem na svůj zdravotní stav jistý ohled a podmínky?

Text uživatele: 

Myslím si, že k tomu není co říct, a že jsi si tou poslední větou odpověděl sám. Já bych v tomto případě ještě vynechala slovo možná, a dala bez váhání úplnou přednost svému synovi, který Tě teď víc než kdy jindy potřebuje, hlavně Vás, své rodiče a jejich podporu, pomoc a hlavně povzbuzení, i když již spolu nejste. Na ničem jiném teď nezáleží. Všechno ostatní je vždycky když jde o zdraví až na dalším místě. To je můj názor. Tvému synovi přeji hodně štěstí a Tobě hodně síly.

Text uživatele: 

  No, potěš.  A nenapadlo tě někdy, že by svobodný kluk byl pro Tebe lepší?  Jak součastně, tak budoucně?  Nezlob se na mě, ale problém jsi si udělala sama, chlap s takovou minulostí a koulí u nohy není moc velké terno pro mladou svobodnou holku. Hodně štěstí.

Text uživatele: 

Napadlo nenapadlo - to už teď asi není podstatné - je pravdou, že jsem o něm před svatbou hodně přemýšlela, probírala to v hlavě tam a zpátky zas a znova.Ale copak někdy v životě dopředu víte, jak co bude? A já si říkala, několikrát opakovala, že u svobodnýho kluka nikdy nemůžete vědět, jak se v případě problému (rozvodu, kde jsou již děti) zachová. Takže nevím, jestli vyhrál "zdravý" úsudek či co, ale říkala jsem si, že budu mít jistotu, že v případě možných problémů budu mít alespoň trochu jistoty, že se k našim dětem bude chovat stejně, že mu nebudou jedno.Ale že to bude až takové sousto, jsem fakt nedomyslela:( Pozdě bycha honit. Manžela mám ráda, velice ráda, a rozvádět se nechci.Jen nevím, jak docílit toho, aby si uvědomil, že tady syn je (to nejde vymazat) ale je tu i nová rodina (zatíím bezdětná) a ta snad je alespoň stejně důležitá jak jeho syn. Jak tohle udělat a tohoto docílit, tak na to jsem ještě nepřišla:(( Užírá mě to čím dál víc, a nelze o tom ani s nikým osobně mluvit, neboť ty co děti nemají to nepochopí a ty co mají své vlastní děti mi nerozumí a jsem pro ně jen sobecká macecha, neboť jak mi bylo již několikrát řečeno - mám si uvědomit jaké je to dítě chudák. Taky si to říkám horem dolem, nic naplat, žádné logické argumenty na mě nefungují:( Já vím, co jsem si spatlala si také musím snís - jen nevím jak.

Text uživatele: 

   Zkušenosti nemám, ale co pomáhá, tak hodit ty položky za syna na papír, podtrhnout, sečíst, ukázat manželovi. A zapisovat každou nepatrnou stovku.  Macecha podle mě nejsi, ale tatínek si na to bude muset přijít asi sám. Nic není tak černé jak se zdá, chlapeček dospívá, zachvílí se postaví na vlastní nohy a všechno se zlepší. Hlavně o tom mluvte, Tvůj by měl vědět, jaký na to máš názor a pokud se chlapec o víkendu u vás nudí, najděte si všichni dobročinnou akci, kde se dělá rukama. Pokud jej pošlete samotného, bude to vypadat jako trest, proto všichni. Musí to vypadat jako happy akce šťastné rodinky.

Text uživatele: 

Díky, díky - však zkouším, co se dá.Já vím, že tohle musím zvládnout a je pravda, že mě nad vodou drží ta maličká naděje, že za 5-6 let by snad tomuhle mohl být alespoň trochu konec.Já to nevzdávám a budu bojovat, jen je to někdy fakt dost těžké.Takže když si můžu alespoň takhle ulevit a je tu někdo, kdo mi alespoň trochu rozumí, tak je zase o trochu líp.Jen každá či snad každý, kdo by chtěl jít do takového vztahu (kde je dítě z předchozího vztahu) by se nad tím měl zamyslet dřív, než mu na tom člověku začne doopravdy záležet, pak už se těžko z takového vztahu odchází.To vím až teď.Ne nelituji, manžela miluji a nevzdám to. A díky za vyslyšení a pár dobrých rad:)

Text uživatele: 

Možná trochu pozdě, ale přidám svou trošku :šla jsem do vztahu s mužem, který měl své tři děti, já své jedno. Jsme spolu 12 let, máme další dvě malé děti a lásku stále stejně velkou, ani přitažlivost nevyprchala. Tuto rodinu bychom ani jeden nevyměnili za nic na světě. Zdravím Vás a držím palce, bojujte, hodně štěstí !!!