Téma: Omlouvají problémy v práci chladnost a odcizení?

Ahoj,

asi bych mu všechno tohle s klidem řekla, aby si to pořádně uvědomil, zeptala bych se ho, jak vnímá váš vztah... A pokud by se do pár dnů neprobral, dala bych mu sbohem.

Ale vím, je to hrozně těžké, láska a racionalita se často vylučují, úplně to chápu.

Přečti si někdy jeden z mých příspěvků, co jsem vkládala asi před měsícem, mé pocity z rozchodu. Je tam taky popsán docela podrobně celý příběh...

Taky docela nepochopitelné.

 Moc držím palce!

Veverko, napsala jsem Ti něco pod Tvůj příběh, o moc veseleji mi ale z toho zrovna není... ale každopádně děkuji. Včera večer jsem mu něco naznačila (poznal v telefonu, že se asi něco děje) a hned se vyptával, jestli se jako s ním rozcházím... to jsem vůbec neměla v plánu, jen jsem měla potřebu vyjádřit své pocity a říct mu, že si o tom chci popovídat - a ne po telefonu. Vyznělo to ale, že spíš nečeká na nějaké povídání... spíš na to, kdy mě to přestane bavit. 

Na to můžu říct jediné, vysnila sis něco, co neexistuje. Jsi snadno k mání  a on to ví. Nenech sebou takhle manipulovat. Buď trochu nedosažitelná.

To je právě ono. Já Tě chápu, nemysli si, že ne. Jenže...jednak si myslím, že on zrovna není chlap pro Tvojí lásku a za druhé..vím, že to není tak jednoduché přemýšlet, když je člověk zamilovaný...ale láska jako všechno ve vztahu by mělo být tak nějak vyrovnané a tady mi připadá, že Ty dáváš až příliš a on téměř nic. Je to nejspíš Tvá přirozenost, ale myslím si, že bys na tom skutečně měla víc zapracovat. Muži obecně nemají příliš rádi to, co mohou kdykoliv mít. Není náhodou, že muži touží po nedostupných ženách a mnohdy ta, která vypadá jako potvora, může mít u téhož muže ohromný úspěch.

Navíc většina lidí tak nějak podvědomě zneužívá toho druhého...pokud se nechá. Působíš na mě jako velmi submisivní člověk...to rozhodně není špatně.., ale musíš k sobě mít dominantní protějšek, který nebude zneužívat Tvojí přirozenost, ale naopak se budete vzájemně doplňovat.

Dlužno říct, že je mnoho mužů, kteří dominanci pouze předstírají, aby mohli ženami manipulovat, takže najít vhodný protějšek nebude jednoduché..čili ta první možnost, že trochu zapracuješ sama na sobě, je reálnější.

Zdravim,

tak podle toho co pises si myslim, ze ten muz nema jistotu sam v sebe, pokudl-li si nedokaze oddelit osobni zivot od pracovniho rovnou to s nim vzdej.

Je to ten typ u kteryho jsou krasne rozjezdy a nudne dojezdy osobne jsem taky takovy, pac se zacnu nudit a zamilovany zeny se bojim jak cert krize.  

Víš co? Bohužel to znám a když se mi něco nedaří, tak jsem taky nepříjemný. Pokud by vám to ale mělo zničit vztah, možná by bylo fajn, aby se poohlédl po jiné práci.

Možné ale také je, že je to definitivní stav, že si Tě přestal už vážit (to dost brzy - špatný prognostický znak pro další vztah).

Nejsem si jistý, jestli nějaké povídání si o tom, co se děje a proč jeho city ochladly poůmže. Trošku se obávám neupřímnosti.

Moc Ti ale držím pěsti, aby to dobře dopadlo. Každopádně, jestli by jsi chtěla, aby toto byl jednou otec Tvých dětí, promysli to ...

Jak to jako myslíš, špatný prognostický znak pro další vztah...mohl bys to trochu vysvětlit? Jako pro koho.. Mám to podobně, tak mě zajímají názory....

Tak jsem mu všechno řekla na rovinu. Bohužel do telefonu (zase neměl čas). Byl překvapený jako blázen, chvilku se hádal, nesouhasil, ptal se, co se stalo... Vůbec nechápal, že moje narážky na jeho chování, které neposlouchal nebo ignoroval nebo říkal, že se jen chci hádat, vedly k tomuto stavu. Já byla před dvěma dny už přesvědčená, že končím. Znáte ten stav, kdy se vám to v hlavě otočí o 180 stupňů, vlastně se v duchu rozejdete, neustále si vracíte co jste prožili a aby Vás to tak nebolelo, vidíte jen ty nepříjemnosti? Tak takhle jsem to měla. Viděli jsme se den na to, co jsem mu to do telefonu řekla. Zase dělal, že se nic nestalo. Zase jako by vůbec neposlouchal. Já jsem ale nepolevila. Byla jsem chladná a řekla jsem mu, že mi asi nedokáže dát, co bych od vztahu očekávala. Že mi je to líto, že to asi není jeho chyba, prostě takový je a já čekala něco jiného. Byl v šoku, chvilku křičel, byl zmatený, ptal se mě, zda to ani na začátku nebylo hezký... samozřejmě, že bylo.  Odjel domů. Vypadalo to, že jsme se rozešli. Jenže mi volal, chtěl to vysvětlit, pořád nic nechápal. Nakonec jsem mu v noci napsala e-mail, kde jsem napsala všechno, co bych nedokázala vysvětlit osobně.(jsem nervózní z jeho reakcí a přece jen ho moc miluju, tak mi nejde mluvit..)
Vůbec nereagoval. Zavolal až druhý den, že poznal, že to mám už uzavřené, že u mě už není cesta zpět. Že věci, které jsem napsala jsou příliš vážné na to, aby se vůbec pokoušel něco s tím dělat, že má pocit, že ani nechci. Bylo to zlé... navíc to bylo o přestávce mezi dvěma hodinama (učím na zdrávce), nebyla jsem vůbec shcopná jít do hodiny..  strašný zážitek. Pořád jsem si opakovala, zda to muselo zajít takto daleko. Proč???
Bylo mi příšerně, nechtěla jsem ho ztratit. Večer za mnou přijel a přivezl mi můj šicí stroj, který jsem u něj měla. Zeptala jsem se, zda půjde dál, šel. Chvíli jsme tak seděli, já měla tendenci ještě něco vysvětlovat, ale zastavil mě. Prý jestli nemám hlad, jestli nepůjdeme k číňanovi na jídlo. Já se ho zeptala, zda mě neposlouchá nebo zda ho to nezajímá. Řekl jen, že mění scénáře z vteřiny na vteřinu, že mi jen chtěl ten stroj dát mezi dveřmi a jet. Ale že nemůže. A nemá sílu dál se v tom plácat, dál to řešit.  Šli jsme na čínu, povídali si... a potom jel domů. Doma jsem v taštičce, která byla u stroje (nůžky, špenlíky...) našla krabičku s krásným parfémem. Vím, že ten dárek pro mě už pár dní měl. Říkal, že mi něco koupil (jen neměl čas mi to dát). Rozplakala jsem se... Teď to vypadá, že to bude snad dál pokračovat, jen doufám, že s jeho vědomím, že nejsem zase tak snadná kořist. Nejezdím za ním a nevolám mu. Jsem trochu chladná, ale není to teď vypočítavost, prostě po tom, co jsem si v hlavě dovolila ten obrat o 180stupňů vidím, že to není Bůh, za kterého jsem ho měla. Uvidím, co bude dál, zda mě přesvědčí. Ráda se nechám. Jen mi je moc líto, že z té krásné zamilovanosti se to posunulo někam jinam.... Držte nám palce. Děkuju všem za podporu. 

I když si myslím, že je to jeho přirozenost...neslyšet, neřešit....ne, že by byl jako chlap jediný s touhle vlastností, tak Ti přeji, abys byla šťastná. No třeba to klapne a dokáže myslet na to, že to dělat nemá.

Ahoj Bianca, jak jsi na tom teď? Zdá se mi, že řešíš dost podobné problémy ve vztahu jako já. Dokonce používáš hodně podobnou přezdívku... Je to zvláštní, já ted odešla od jednoho člověka. Myslím si, že na to jdeme špatně. Neprobereme to? Třeba na něco přijdeme.

A jestli ti můžu poradit, jdi od něho.... Jinak se budeš ještě moc trápit