Téma: Mladší bratr přítele si vzal život - bylo to usměvavé sluníčko X

Zdá se mi, že ses až chorobně zaměřila na někoho, jehož osud jsi nemohla ovlivnit.

Tvůj přítel žije, zaměř se tedy na jeho štěstí. Pomůžeš jemu i sobě. A na statusy někde na netu se klidně vykašli, žij reálný život.

Nezamerala som sa. už keď žil, som k nemu cítila niečo, čo som si ale nechcela nikdy priznať. kvôli priatelovi, nechcela som mu ublížiť. bojovala som s tým dlho vnútorne. aby ma nepriťahoval. aby som na neho tak nemyslela. A teraz. si to uvedomujem naplno. že som to v sebe potláčala ale ak máš niekoho rád, nedá sa to večne. a toto sú pocity aké má ktokoľvek, kto stratí milovaného človeka. partnera, pritateľa, lásku. keď mi zomrel pred pár rokmi kamarát, dlhoročný a veľmi dobrý. nehoda. chýbal mi a chýba dodnes. no to, čo cítim pri Tomim som pri ňom necítila. Hoci sme sa poznali od malička a boli sme ako dvojičky pomaly. proste vedel o každom mojom trápení, o ktorom nikto iný nevedel.
Premýšlam nad mnohými vecami. keďže verím, že po smrti niečo je a že duše sa stretávajú v mnohých životoch a tie najviac blízke rpežívajú medzi sebou rôzne vzťahy. proste že to, čo som cítila kým žil, bolo len niečo, čo v tej duchovnej sfére má oveľa väčší význam. Neviem to lepšie vysvetliť.

Rozumím Ti, něco podobného jsem také prožila a věř, že čas všechny rány zahojí.

Neviem. u mňa to tak nefunguje. keď mi zomrela sesterka v tom istom veku, v akom bol on, pred 8 rokmi dodnes som z toho neni ok. ani keď mi zomrela mamina. Bolí to rovnako. možno aj viac. a u neho je to iné. je to ako keď ti umrie niekto, koho si milovala. neviem to vysvetliť. no umrelo mi dosť ľudí a niektorí vlani, niektorí dávnejšie. a niekto mi chýba viac niekto menej hoci zomrel nedávno. nie je to o čase.

Aha … tak u Tebe to tak nefunguje. Můžu se zeptat, kolik je Ti let, kde bydlíš a jestli máš práci? Bydlením myslím, jestli si hradíš sama veškeré náklady.

Pokud se Ti zdá, že moje otázka s tím nesouvisí, pak věř, že souvisí. Už to, že má člověk fůru starostí, umožňuje času léčit rány.

Mam 28. bývam s priatelom u nich doma. prtože na vlastné bývanie nemam,, z toho paltu sa to utiahnuť nedá a inde nemám kam ísť. Doma žiť nechcem. Nebudem rozoberať prečo.

A prácu. robím na marketingu v jednej spoločnosti. Nebaví ma tá práca. no lepšie niečo ako byť na úrade práce. Skôr ale ma nebaví tá skupina ľudí čo tam je. riešia uplne hluposti. nákupy, kedy s kde opiť, kam ísť na dovolenku. absolútne žiadna empatia. keď sme raz išli na obed všetci tak popri ceste išiel jeden chlap. možno bol opitý, to je jedno. skrátka išiel popri 3 prudovej ceste a vyzeral že každú chvilu padne pod auto v takom stave bol. ja som chcela zastať a zavoalť záchranku. ale keďže som nešoferovala a ostatní zastaviť nechceli tak som skúsila len zavolať 112. neviem čitam nakoniec došli. Skrátka ľudia sú im úplne lahostajní. aj ja. takže aj keďd robota je nudná a nebaví ma to sa ešte ako tak zvládnuť dá. ale ten kolektív nie. Hladám si popri tom niečo iné už vyše roka ale nedarí sa. buď nespĺňam požiadavy ohladom jazyka alebo nemam iné skusenosti. Tak len rpežívam deň za dňom v tejto robote a čakám an to až bude večer a budem mocť ísť preč.

A tieto starosti aj keď ich je dosť. lebo doma u nich to tiež nie je ružové mi zabudnuť nepomáhaju. chcela by som odísť z tohto štátu. niekam daleko. ale otec by to nezvládol. strašne sa upol na mna. viem aký názor na to má. ostal by tu sám. proste ma tu či chce či nechce psychicky drží. nema srdce sa vykašlať a odísť aj ked šťastná tu nie som.

Znamená to, že nežiješ spokojený svůj soukromý život a utíkáš se k událostem, které nemůžeš změnit, narozdíl od svého života. Ten změnit jde i když hledáš, proč to nejde.

Tak třeba Tvůj přítel … určitě bych nebyla s někým jen kvůli bydlení. Že k němu nemáš ty pravé city, to je první důvod k nespokojenosti. Dále pak Tvůj otec … jakto, že nemáš ke komu, jestliže je na Tebe Tvůj otec upnutý?

Pracovně nespokojených lidí je spousta, ale každý hledá aspoň to pozitivum, že práci vůbec má v této nelehké době. Nepovažuj lidi za málo empatické jen proto, že se nezachovali podle Tvých představ. Ber to tak, že měli na věc jen jiný pohled a nikdo z nás na sebe nemůže brát všechnu tíhu světa a zodpovědnost za cizí konání.

Vážne nepotrebujem čítať tieto tvoje reči Barča. Ak si myslíš, že tým pomáhaš, mýliš sa. Nevidíš do môjho vzťahu s priatelom ani otcom. nevieš prečo a ani ti to nebudem vysvetlovať.
Práve kvôli takýmto reakciám mnoho ľudí umiera. lebo potrebujú iný prístup nie takýto. Takže prosím Ťa už nereaguj na to. Ďakujem

Lutosť nepotrebujem len pochopenie. možno niekoho, kto zažil niečo podobné. To je celé. ako sa s tým vysporiadal. lebo zatial jedinu možnosť vidím umrieť. lebo žiť bez neho a bez mamy je pre mna nepredstavitelné.

Napsala jsem to proto, aby sis uvědomila, že nejsi žádná výjimka a že čas, který hojí rány platí bez výjimky. Většina z nás už něco podobného zažila.

A máš pravdu, nemá smysl reagovat na někoho, kdo tvrdí, že jakákoli "nesouhlasná" reakce způsobuje umírání lidí.

A koľko času? Koľko rokov? Lebo mne to nepomáha. myslíš si že ma baví byť smutná? Ze ma baví ráno sa zobudiť a nemať ani chuť vstať len spať a spať? Ze ma baví takto zit? Radšej by som zomrela a darovala svoje organy niekomu, kto to potrebuje a žiť chce. To by mi dalo vacsi zmysel ako zit a prezivat.

Ahoj Elo, příběh je to velmi smutný. Zkus  si uvědomit, že takové či podobné situace zažívá spousta lidí na světě. Jenže tahle se týká tebe, tudíž tě zasáhla. A nikdo z nás to nemůže cítit tak, jako ty. Někdy má člověk pocit, že zažívá všechny nespravedlnosti světa sám, že jiní lidé si žijí v poklidu se svými rodinami a nic neřeší. Nebo řeší, ale ne nic tak hrozného, jako ty. To je špatný pohled.

Vždycky, když máš nějakou bolest, můžeš se jí nechat zlomit a nebo ji můžeš přetvořit na energii, která tě posune dál. Vzpomeň si na různé nadace, většinou za něčím takovým stojí osobní zkušenost člověka, kterého něco velmi zasáhlo a on nezůstal lhostejný a svoji nepříjemnou, zlou, bolestivou zkušenost, použil k tomu, aby pomohl ostatním.

Neříkám, že teď máš jít založit nadaci pro pozůstalé po sebevrazích nebo pro depresivní lidi. Ber to jako možnost. Možnost postavit se osudu. Nebo spíš než postavit se, tak ho přijmout a nenechat se zlomit.

Je to těžký, nikdo netvrdí, že za den či dva budeš v pohodě a nikdy už si na to nevzpomeneš. Byl to člověk, který ti byl blízký. Ale jestli s tím nebudeš nic chtít udělat, tak se akorát pohřbíš za živa. Uděláš něco podobného, jak bratr tvého přítele.

Mluvíš o tom, že se trápil, žes mu chtěla pomoct? Teď neumíš pomoct ani sama sobě. Vidíš, je to těžké. A taky přece vidíš, jak to uděláš těžké svým blízkým, když spácháš sebevraždu. Tomáš neměl sílu se tomu postavit. Nesoudím ho. Mělo to tak být. Třeba ti to mělo něco říct. Třeba to, že nemáš marnit čas a dělat to, co opravdu chceš, dokud můžeš.

Chcela by som, ale neviem ani co. nebavi ma vobec nic. chcela som malovat, dnes ked sa pozriem na platno, na stojan, stetce tak nemam zaujem. bavilo ma citat. knihy. odmalicka. no uz dlhu dobu nic. mam ich nakupenych plno a viem rpecita stranu a odkladam. proste nezaujem. ani neviem aku inu pracu si mam hladat lebo ma proste nic nebavi robit. vsetko mi pride nezmyselne. nudne. Ani nic dokopy robit neviem. mam VŠ a co z toho ked na nic nemam predpoklady. skusenosti.

Ale viem ako to myslis. no uz 4 roky neviem najst ziadny zmysel zivota. len zijem zo dna na den.

Život máš ve svých rukách. Musíš jen chtít a dokážeš to, co chceš.

Jakou máš VŠ? Proč pracuješ v marketingu, když tě to nebaví a podle mě máš spíš rozvinuté sociální cítění? Proč nejdeš pracovat do sociální oblasti? Nebo dělat marketing v sociální oblasti.

Co umíš? Na to musíš přijít sama. Koukej kolem sebe, jak lidé co dělají. Místo toho, abys je pak odsuzovala si spíš řekni, proč to třeba ty děláš líp. Nebo jeslti to umíš líp. Nebo naopak, když se ti líbí, jak někdo něco dělá, analyzuj si proč je to  dobré. Z toho se můžeš poučit.

Přečti si něco o soft skills. Pokud bys na sobě něco chtěla vylepšit, pak existuje sposta kurzů. Jen si vybrat ten správný. Když ráda čteš, můžeš si o tom půjčit třeba nějakou knihu.

Dívej se na nabídky práce, sleduj, jaké mají požadavky a co je náplní práce. To ti taky pomůže.

Jestli ráda maluješ, co zkusit třeba nějakou arteterapii. Třeba by to otevřelo oči, našla bys v sobě něco, co by tě bavilo a šlo ti to. Zároveň by tě to třeba pod vedením terapeuta nakoplo a chuť k malování by se ti obnovila.

Udělej si soupis prací, které bys dělat rozhodně nemohla a které by připadali v úvahu, nebo ještě ty, u kterých váháš. Když se ti podaří znovu snít, najdeš i to, co tě naplní.

Robím v marketingu, lebo som ho študovala. A nic ine robit neviem. A prečo som ho študovala? Lebo naši trvali na tom, aby som išla na školu. Nechcela som. Chcela som odísť zo SR. no vtedy po maturite mama ochorela, tak som ostala. a prepásla som všetky termíny prijímačiek. Toto bola jediná škola, čo brala ludí ešte v auguste.

Aky zmysel ma vlastne praca? Okrem toho, aby si clovek zarobil peniaze?

Lebo rpre mna tie peniaze zmysel nemaju a ani praca ako taká. je to zabíjanie casu. Nebaví ma pracovať. Nebaví ma absolútne nič. Ale pracovať ma nikdy nebavilo. Max. doma pomocť ale robit v nejakom zamestnani to nie. Nevidím v tom zmysel. je to mrhanie životom.

Tak to celkem koukám. Nebaví tě práce? Tak na to asi nemám co říct, protože to bych se musela akorát tak naštvat.

Ještě ti to řeknu takhle. Práce je dobrá třeba na to, aby takový nešťastníci jako ty, pokud se rozhodnou zabít se, protože život je nenesitelně nudnej a k ničemu, aby se měli vůbec jak zabít. Protože kdyby celej svět nic nedělal, tak nemáš prášky na spaní, nože, žiletky, provazy, zbraně. No mohla by ses třeba utopit, na to potřebuješ akorát řeku, že jo. Nebo se umlátit kamenem do hlavy. A pak bys zůstala někde venku ležet a pomalu by ses rozkádala a třeba by tě sežralo nějaký zvíře. Protože by nebyly ani lopaty a vlastně by se nikomu nejspíš nic nechtělo. Nikdo by nebyl hrobník, protože proč, že jo. Když práce je k ničemu.

Nechápeš to. nevadí. práve kvoli tomu, že mi nikto nerozumie už radšej nenapéíšem nič. Z tohto sveta čo najrýchlejšie preč. Nenávidím to tu.

Stejně tak bych mohla říct já, že ty nechápeš. Ony věci mají vždycky dvě strany.

Určitě bys našla i práci, která by tě bavila. Jenže prostě nechceš. A to se těžko vysvětluje někomu, kdo to nechce slyšet.

Říkám to vždycky, když má někdo stejný postoj jako ty. Je prostě jednodušší se na všechno vykašlat a říct, že nic nejde, nic nemá smysl a je to všechno k ničemu. Protože když by ses o něco pokusila, kdyby ses snažila, mohlo by se stát, že se ti něco nepovede. Takže je lepší říct, že jsem nanicovatý odpad, než se snažit zvednout a jít.

Sakra, od čeho jsou na světě asi psychologové? Protože nikdo není ze železa a každý máme pocity marnosti a bojíme se.

Mně taky nikdo nerozumí, ve spoustě věcí. Protože jsou to moje osobní prožitky. Nic s tím nenadělám. A nakonec člověk zjistí, že to není zase tak horké, jak si ze začátku myslel. Ono jen stačí přestat se brát přespříliš vážně.

Ja sa neberiem vobec vazne. Mne je to tu cele uz uplne jedno. Stracat cas na tomto svete nema zmysel. Ludom je aj tak jedno, ci niekto zomrie. potom si len precitaju clanok v novinach alebo ho polutuju v spravach a tym to konci. Tvaria sa ze sa ich to netyka. pritom kazdy nesie svoj podiel viny. uz len svojou lahostajnostou a chladom voci ostatnym. Nastastie mi to uz vtedy bude jedno. Budem mat klud a ludia tu nech si ziju so svojim svedomim. Ked si to neuvedomuju teraz.

Ela, četla jsem tvoje bolestné vyznání, ostatní jsem nečetla. Já říkám, že je špatně, když rodiče nefungují a děti tím trpí. Je jedno, jestli jsou lidé lhostejní, protože to začíná v rodinách. Rodiče a rodina by neměli být lhostejní. Prostě chlapec měl málo lásky od těch nejbližších, asi proto se jim nedokázal svěřit s tím, co ho trápí. Vycházím z rekce jeho matky, která chlapce dovedla až k psychiatrovi a tím i do nemocničního zařízení. Měla mu dát nejprve lásku, ta mu chyběla nejvíce. Nelze hledat viníka v lidech, kteří si přečtou noviny a jsou lhostejní, oni možná nejsou lhostejní, ale v anonymitě se nemůže tolik pomoci, jako konkrétně doma v rodině u nejbližších. Protože rodiny tvoří to lidstvo, ty lidi. Ty se za toho chlapce pomodli, víc udělat nemůžeš. Život skončil, kapitola je u konce. Zůstanou jen hezké vzpomínky a ty fotografie. Pavla 

Práveže mama ani nechcela aby tam išiel. nesuhlasila s tým. Jeho otec ho hned bral k psychologovi a suhlasil s nemocnicou. A aj teraz mam pocit že nema vyhrady voci tomu lekarovi. aj ked ocividne zanedbal starostlivost. Dnes sa mi dostala do ruk jeho posledna sprava z kontroly. bola z obdobia kedy aj do skoly prestal chodit a je z nej jasne vycitatelne zhorsenie stavu. Ine spravy mu dal aj domov a tuto nie, museli sme ju vyziadat. A su v nej take veci. proste nechapem ako lekar a mohol to tak zanedbat. nezavolat si rodicov nic. pritom mu islo o zivot. Citim taku zlost. Ktovie kolko zivotov ma na svedomi. A potom cloveka posielajte k psychiatrom. Je to este horsie ako sa s tym trapit sam. Ludia su pohodlni sa zaujimat jeden o druheho tak poslu cloveka k lekarovi.

Ahoj, naprosto chapu, jak se citis. Sice me nikdo nezemrel, ale v detstvi me opustil otec, a pak pred deseti mesici pritel, mozna se to nezda ale kdyz s tvyho zivota zmizi lidi ktery si milovala, je to jakoby umreli, mozna i horsi, protoze mas pocit ze je to v tobe a je to tva vina.  

Ale kazdpadne co mame spolecne a co chapu jsou tve pocity. Kazde rano se vzbudit a dostat takovou tu facku uvedomeni si co vsechno se stalo, a ze by ses stokrat radsi neprobudila a nedokazes  vstat a snazis se to dal zaspat. Premyslet nad zivotem a jeho smyslem kam se bude ubirat dal, a zjistovat ze pro tebe nema nic cenu. Ze chces jen zemrit, spis nemas odvahu a jen premyslis…

jenze tim ze se v tom jen hrabes se opravdu pohrbivad za ziva, ja pokazila dost veci, zhroutila sem se, zkoncila na kapackach  a ted po 10mesicich se na me zacinaji valit veci ktery sem si timhle nadrobila, ale uz se aspon snazim, pomaha sport kamaradi a snazit hledat smysl…nerikam ze je to lehke  nebo ze bych smad byla stastma, obcas porad myslim nad smrti… Ale mozna pred ni je aspon zkusit pokusit se najit jinyvychodisko… Treba je nekde svetlko na konci tunelu  

Je mi to ľúto, ale odpoviem ti krátko na názov témy a možno pre mnoho ľudí nepochopiteľne. ¨

 Duša človeka o ktorom píšeš proste už chcela z toho to sveta odísť a má ďalšie poslanie.

Nikoho z jeho sebevraždy nemôžeš obviňovať!!! …lieky…liečbu…doktory. atd

Možno tým, že si sem napísala, sa ti uľavilo na duši.

Iba z časti som si prečítal tvoje reakcie v tématu a nou koment!!! Čo vlastne riešiš? Seba, alebo kamaráta?

Vkladám tvoje pímenka!!!! a slová až do konca tohoto mého příspevku.

chcela by som odísť z tohto štátu. niekam daleko. ale otec by to nezvládol. strašne sa upol na mna. viem aký názor na to má. ostal by tu sám. proste ma tu či chce či nechce psychicky drží. nema srdce sa vykašlať a odísť aj ked šťastná tu nie som.
A koľko času? Koľko rokov? Lebo mne to nepomáha. myslíš si že ma baví byť smutná? Ze ma baví ráno sa zobudiť a nemať ani chuť vstať len spať a spať? Ze ma baví takto zit? Radšej by som zomrela a darovala svoje organy niekomu, kto to potrebuje a žiť chce. To by mi dalo vacsi zmysel ako zit a prezivat.

Ja vlastne nechcem riesit nic. nieje totiz uz co. a neulavilo sa mi.. tak ako sa mi neulavi ked palcem, ked sa snazim mysliet na nieco ine. Bol mi dusou tak blizky ako nikto na svete. ani vlastna mama a to som s nou mala s rodiny najblizsi vztah. Je to ako ked ti prestane bit srdce len tvoje telo este zije. no nema ho co pohanat. tak nejak to citim. Kazdy den nejake znamenie od neho. teda ak uz nehalucinujem. Len ten fakt ze ho uz nemozem vidiet, objat. porozpravat sa s nim. preco to urobil, co citil. pochopit to. Nevinim ho za nic ani sa na enho nehnevam. Viem ze mozno jeho put tu uz skoncila. Len sa bojim ze smrtou skonci vsetko. to ma desi najvaic. fakt ze by som ho uz nikdy nemala vidiet. nijakym sposobom. Nejde mi pochopit ako niekto jeden den je a druhy uz nie. vidis len telo no on v nom nie je.  

Přečetla jsem jak Tvé téma tak i komentáře níže. V podstatě jest to rozděleno do dvou částí:

1. smutek za blízkým člověkem

2. Ty

Na ztrátu blízkého člověka se nelze nikdy připravit. On byl bohužel nemocný a to na duši. Pokud někdo onemocní s duší je jeho léčba mnohem těžší, neboť ty "zranění" nejsou navenek vidět. Proto je to tolik složité a věř, že chyba nebyla ani na jedné straně z rodiny. A ani Tvoje.

Jak píšeš, že bys chtěla odjet za hranice a následně o ukončení svého života … chtěla bych Ti napsat, že před sebou samým se utéct nedá. Ať bys jela kamkoliv, sebe si povezeš jako černé zavazadlo za které nezaplatíš poplatky za proclení. K pokusu o sebevraždu je třeba mnoho sil a pokud Tě to někdy k tomuhle zápasu svede, tak se připrav, že to bude ten nejtěžší boj a celý Tvůj dosavadní život, se Ti bude v těch minutách či vteřinách zdát jako hračka, půjde totiž o přežití. Bude bojovat tělo s myslí.

Lidé jsou lhostejní, byli a budou. Chceš-li změnit smýšlení Světa, začni u sebe a ostatním ukaž, že to jde změnit.

Přeji Ti hodně sil a p. s. neodsuzuj striktně lékařskou pomoc co se psychiky týče.

Citala som včera poslednu spravu z kontroly a nemam dovod este niekedy nejakemu lekárovi verit. v nej bolo jasne naznacene ze sa jeho stav zhorsil, že ma rozne myslienky. a ten lekár sa ani neobťažoval kontaktovat rodinu ze ide o zivot. ani tentoraz. a vlastne cely rok na to kaslal. on chcel pomoc, veril mu a ten hajzel sa na neho vykaslal. Takze nie. nikdy k ziadnemu nepojdem a ani nikdy nikomu nieco take neodporucim. Datum tej spravy sedi s tym, kedy aj prestal chodit do skoly a zacal za sebou palit mosty.

Elo, já si myslím, že kdyby lékař měl pacienta, kterému jde o život, tak by jistě udělal nějaká opatření - hospitalizaci atd. a neléčil ho ambulantně dál, a hlavně i tak, tzn. jednoznačně by zněla jeho lékařská zpráva. Sama píšeš, že v té poslední zpávě je to naznačené…

V tej správe to bolo jasné. halucinacie, sebaobvinovanie, pacient priznal, ze sa citi značne horšie, skušal nebrať lieky ale nepomohlo, tak začal brať znova a dufal ze pomozu, zlé sny, pocity viny, výčitky svedomia, nervozita a uzkosť ak je medzi ludmi, nutkavý pocit, zmena modulacie hlasu, nema pocit stastia, niekedy sa nevie vyjadrovat, plynule hovorit, obavy z buducnosti a zivota, zabudanie (co si vsimli niektori ze behom minuty sa na nieco opytal aj 4x). a mohla by som pokracovat. A nie, nenariadil ziadnu nemocnicnu liecbu. bolo to mesiac pred tym ako sa to stalo. nasledne prestal chodit do skoly, odrezaval sa od sveta. Ako lekar, a najlepsi ako sam o sebe rad hovoril, sa mal patricne zachovat a nieco robit. ale jemu to bolo jedno. predpisal mu dalsie ANTDP dokopy 4 a neviem co este. co podla mna on uz ani nebral. lebo k liekom mal odmietavy postoj, co sa ani necudujem.

Víš Elo, já netvrdím, že někteří lékaři nemohou chybovat a nepopírám, že někteří i chybují. Ale když si přečtu všechny tvoje příspěvky, tak z nich je jasně cítit pouze jedno = všechno je špaťně, práce, kolektiv, lidi, koníčky, doktoři…prostě úplně všechno. Jak sama píšeš nic tě nebaví, nemá smysl a už 4 roky nevidíš smysl tvého života. No a v tom je tvůj problém. Ty sama potřebuješ pomoc. Všechno je špatně, všichni jsou špatní, nikdo ti nerozumí a nechápe tě.  

A kto sa o to stará že ja potrebujem pomoc? Nikto. každý len che aby som sa usmievala, bola v pohode. ked niesom, radsej sa ani neozvu. ved co, ak ma nebude, o jedneho cloveka len menej. taki su ludia priatelia. A lekárovi ist nechcem. Uz mi vzali dost blizkych, nemienim dotovat farmaceuticky priemysel. Keby chcem, mam doma po Tomim tolko antidepresiv, ze mam vystarane na pol roka. A dopadnem uplne ako on a este budem aj mimo. ked umriet, tak radsej pri plno vedomi.

Co chýba je realny zaujem ludi jeden o druheho. nie len poslal k lekarom miesto toho aby oni sami venovali cas tzm blizkym. Lebo stale vyhovorky. praca, neni cas. a potom chodia vyplakavat na cintorin. Keby k sebe ludia neboli taki chladni, mali by sme aj my dovod zit. lebo zit len sam pre seba je o nicom. je to uplne nepotrebne. Vsetko je krajsie ak sa clovek o radost ci bolest ma s kym potesit. Uvediem priklad. ist na dovolenku je sice fajn ale ist sam a nemat sa s kzm ani podelit o tie zazitky na nej, je dost onicom. Je lepsie tesit sa v starej polorozpadnutej chatrci ako smutit vo velkom palaci. Toť vsio.

Pravda je, že situace v lékařství v dnešní době v ČR nepatří k nejlepším. Ale nejde lékaře házet do jednoho pytle.

Pokud jsi s lékařským postupem psychiatra nespokojena, dej podnět k prošetření jeho postupu lékařské komoře. Nehudruj a konej.

nežijem v CR len tak mimochodom. S uradom na dohlad nad zdravot. starostlivostou mam uz bohate skusenosti. nevyriesili nic. toto nieje prvy clovek ktory mi vinou lekara odisiel zo sveta. nenechame to le tak ale predpokladam ze psyhciatri maju takých pravnikov ze to je už vopred prehrate. oni su chránení velmi dobre. Hlavne on. s jeho arogantným správaním aj voči jeho rodičom.

Nevidím tam žádnou vinu lékaře. A tvrdit, že vinou lékařů vám odešlo ze života několik lidí.  Měli jste ho nechat v té nemocnici a nebrat jej domů dřív, dokud nebyl stabilizovaný. Podle mého trpíte depresí i vy, přeju ať najdete sílu s tím něco dělat.  

on tam hlavne voebc nemal ist. ta nemocnica a to cele ho poznacili a zhorsili to.

Psychiatria vznikla v Nemecku za 2. sv. vojny hlavne v koncenrtacných taboroch. takze ak si niekto mysli, že nico také, čo vzniklo ako zlo na zabíjanie ľudí, dokáže niekomu pomocť, tak ho lutujem. nech si to vyskúša. potom na druhom svete o tom moze hovoriť.

Elo, ty máš velký problém sama se sebou. Jsi tak negativistická, až to z tebe vyzařuje i přes ta písmenka.  Tím strašně ubližuješ sama sobě, ale i svému okolí. Tvůj problém je mnohem hlubší než jen smutek za bratrem tvého přítele. Dokud si toto neuvědomíš a nezačneš s tím něco dělat, tzn. dokud nezačneš pracovat sama na sobě, nebude ti lépe ani na duši, ale ani na těle. Ale k tomu potřebuješ něčí pomoc, protože sama to nevidíš, ale hlavně nechceš vidět. Na tomto světě jsme tu proto, abychom se něčemu naučili, něco pochopili, nic se neděje bezdůvodně, ale někomu k tomu ani jeden život nestačí. Jdeš po špatné cestě a já ti přeji, aby jsi si zvolila tu správnou.

Elo , mám pro Tebe následující citát, který v kostce vyjadřuje vše, co Ti tady ostatní radí.

Držím palečky, ať to zlé brzy překonáš.

ďakujem

Krásný citát, Rybko.  

Bola chyba, že som si myslela, že tu nájdem niekoho, kto zažil niečo podobné a pochopí ma.

Ľudia vedia len radiť nezmysli, pritom sami nič také nezažili, nevedia, čo človek cíti a so svojmi životmi si sami nevedia poradiť.

Mohla by som poprosiť admina tejto stránky, keby celý môj príspevok aj s reakciami vymazal?

Ďakujem

A zároveň budem rada, ak už tu nebudete na nič reagovať.

Víš, tady ti chtěli lidi jen pomoci, aby ses zbytečně netrápila. To je celé. Pokud bys našla někoho, kdo zažil něco podobného a mohl ti nějak pomoci, tak by to byl nejspíš někdo, kdo to překonal a poradil by ti podobné věci, jako my tady. Jen s tím rozdílem, že byste měli podobnou zkušenost. Možná bys mu pak věřila.

Věř mi taky, že každý tady, kdo ti něco napsal, tak sám zažil nějakou bolest v životě.

Ty jsi tady psala, že každý jen chce, aby ses usmívala a byla v pohodě. To je kravina. To nejde jen tak a hned. A jestli ti někdo psal, že bys potřebovala pomoc, tak to nemusel být psychiatr, který ti naordinuje prášky a ty je do sebe budeš cpát. Stačil by klidně psycholog, se kterým by sis o tom mohla popovídat. Ale jestli nechceš pomoct a hledáš jen někoho, kdo by ti dal za pravdu, že život je těžkej, smutnej a na nic, tak je to opravdu na nic a je mi tě líto.

Pokud to nechceš číst, nečti to. Pokud nechceš reagovat, nereaguj. Pokud máš opravdu pocit, že jsi tady na světě zbytečně, tak je přece jedno, co ti tu kdo píše, ne?

Ještě mám otázku, klidně jen řečnickou, nemusíš mi na ni ani odpovídat.

Chtěla bys, aby se zabil tvůj přítel?

Protože když spácháš sebevraždu ty, tak co on? Zemřel mu bratr, vztah s rodiči má špatný. Zůstane bydlet doma sám, bez tebe. To by ti nevadilo? Měl by on sílu zůstat a nezabít se?

Prepáč ale nechod na mna cez city. lebo posledných 8 rokov žijem len kvoli druhým. aby sa mali o koho oprieť. a už ma to fakt unavuje žiť len kvoli druhým ludom ked kvoli mne ma žiť nebaví a nechcem.

A ako by sa on rozhodol, je jeho vec. tak ako by som ja neostavala sama keby sa mu niečo stane a som na ejho mieste, tak by ani on. Takže toto nie. s týmto na mna nechoď.

A ten, kto by zažil to čo ja, by minimálne bol v tom citlivejší. nevypisoval by mi tu kecy o tom že som negatívna. lebo by chápal, ako mi je. tak ako ja nechápem bolesť iných ak som ju nezažila tak ani vy mna. To je celé.

Splietla som sa s touto stránkou.

A okrem toho, ako vieš, či som už u psychologa nebola. nevieš. takže.

Hm, protože jsi to neřekla, kdybys řekla, že jsi k psychologovi chodila, věděla bych to. A není psycholog, jako psycholog. S někým si prostě nevyhovuješ. Nevím, kolik jsi jich vystřídala, ale třeba já jsem byla u třech. Ta třetí mi pomohla, protože mi kladla ty správné otázky, prostě to uměla a byla mi sympatická. Někdy to může být až pátá či šestá zkušenost s psychologem.

Já jsem nepsala, že jsi negativní. Za to nemůžu, že ti někdo napsal. Já jsem ti jen napsala, že ty zase nechápeš, že ti tady chceme pomoct. ano, nejspíš jsem se tě já a ostatní dotkli. To mě mrzí, že jsi to vzala jako útok z naší strany. Že to tak není Ti už asi nevymluvím, co?

Jediný princip, jak se vyrovnat s bolestí je, že musíš chtít. Aspoň maličkato, jen malinko. Někdy to trvá sakra dlouho, než ti to dojde. Totiž život, jaký žijí lidi dneska má málo kdy nějaký hlubší smysl - a všichni se tím potom trápí. Pokud ztratíš někoho, koho jsi milovala, najedou Ti přijde, že veškerý smysl se ztratil. jakoby neexistovalo nic. Všichni kolem se tváří, že život jde dál a nutí Tě, abys to brala stejně. Jenže - možná se tak sice tváří, ale uvnitř cítí něco úplně jiného. Každý jsme jiný, takže vlastně ani stejné zkušenosti nás nutně nemusí k sobě přiblížit.

Píšeš, že jsi oporou spoustě lidí. Jenže to musí fungovat i obráceně. I ty musíš mít v někom oporu. Lidi jsou někdy natvrdlí, třeba si o tu podporu neumíš říct. Třeba vypadáš jako silná osobnost, která vlastně pomoc nepotřebuješ. A nebo se ostatní bojí, protože neví, jak se zachovat. Možná se Ti někdo snaží být oporou, ale dělá to úplně blbě. Někdy musíš říct: "Ne, tohle mi nepomáhá, nedělej to. Potřebuju abys" (tohle a tamto udělal - třeba mě objal nebo pohladil, šel jsi se mnou někam).

V tvých reakcích trochu vidím sebe, když se do mě dříve někteří lidé snažili hustit řeči o tom, jak mám myslet pozitivněji nebo že nic není tak hrozné a podobně. Vlastně věci, nápadně podobné tomu, co Ti teď píšeme my tady. Moje rekace byla taková, že jsem je pomalu všechny začala nesnášet, ale vhloubi duše, někde úplně naspod tam zůstala víra a přesvědčení, že mají pravdu. A tak nás klidně pošli do patřičných míst a pořádně nahlas, ale prosím, nevzdávej to!

Ptala ses taky, jestli smrtí všechno končí. Já věřím, že ne, ale nikomu to ani nenutím. Věřím, že se stekám s lidmi, kteří tu už nejsou, že s nimi budu moci sdílet společné chvíle. Oni šli dřív, já tu ještě zůstávám, protože všechno má svůj čas. Zároveň taky cítím povinnost, zůstat tady a najít cestu, po které mám jít. Poslání, která mám vykonat. I kdyby to bylo třeba jen to, že jednomu jedinému člověku na tváři vykouzlím úsměv. Tu povinnost cítím, protože lidé, kteří tu už se mnou nejsou, udělali moc dobré věci, i když poznali nemalá utrpení - strach, bolest, bezmoc.

Ela, četlas někdy knížky o koncentračních táborech? Třeba "Krabice mrtvých" nebo "Továrna na smrt"? Nečetla, viď? Co tam je lidského utrpení a obrovská vůle žít a přežít. Odsuzuješ zde lidi, že nic nezažili? To je soudíš podle sebe? Co ty víš o lidských útrapach lidí, kteří ti odpovídají? Nic, tak se vyvaruj odsuzování a posuzování. Přemýšlej o pěkných věcech a nebuď zahleděná do sebe. Možná uděláš dobře, když sama začneš pomáhat potřebným, buďto lidem nebo třeba psíkům v útulku, pak najdeš možná nový smysl života. Pavla

Nevieš o mne nič Pavla. nebudem tu vypisovať čo som kedy prekoho urobila. lebo to nerobím preto aby som sa tým niekomu chválila, len toľko.

A čudovala by si sa, ale na tu temu som toho prečítala a videla až až.

A aj na vlastnej koži zažila smrti až až.
Ja nikoho neodsudzujem, len vravím, že keby ste chápali čo cítim, nepísali by ste také necitlivé veci nič viac. Ale to som už vyššie zdovodnila.

Toto tu bol jeden veľký omyl.

Niesom tak dokonalá ako vy, že sa s tým všetkým viem tak sprehladom vyrovnať. lebo sorry ale tak to na mna posobí. že vy niektorí ste tu dokonalí a ja jediná som negatívna, neviem aká a všetko robím zle. Nereagujte už na tento moj príspevok.