Téma: Každý den hledám důvod proč jít životem dál

   Padnout je lidské, padnout můžeš, ale povstat musíš. Po svém pádu budeš bohatší získanou zkušeností, zjizvený, ale pádem utužený, musíš jít dál s vírou, že se to zas otočí a bude líp......

Moc složitý text na mě. Ale zase se mi líbí, že "se utíkáš" k hudbě. Že máš duši. Nechceš se svěřit s trápením? Nebo sis chtěl jen ulevit.... ?

Ani nevím Barčo. Možná tak od všeho trochu. A taky odpovím Tobě Julie. Možná že ani nechci nebo nevím proč a jak dál.

Problém je hlavně v tom že sem nenašel smysl života. Ono je hrozně složitý psát o tomdle inteligentně a do podrobna. Je tisíce věci co ubijí člověka každý den. A jestli je člověk pod tlakem (deprese tak ten dotyčný vše pocituje 10x možná 100x víc jak ten kdo je v pohodě. Snad se z toho dostanu a jestli ne tak přibude jen další odkaz na You Tube s R. I. P

Léčíš se s depresema, nebo jsi tak jen nazval svoje dlouhodobé rozpoložení?

To druhý. Léčit se nebudu ani doufám nemusím. Co musím - překonat to.

Poslední věta nemá chybu. Zdravé jádro. Víš, mně se tak zdá, že tyhle nenálady lidi nejvíc popadnou na víkend.   Čím to může být? Je to osamělost?

Je to svět kolem nás. Jak a v čem žijem a osamělost asi taky.

Asi dost záleží na člověku, jak moc si ten svět kolem připustí k tělu. Jak moc se tomu umí bránit. Třeba tím, že dělá co ho baví, co ho naplňuje. Je potřeba si najít nějaký cíl a systém, jak ho dosáhnout. To samo o sobě člověka zaměstná víc, než dost. I s osamělostí se dá něco udělat, musí se ale chtít. Kdysi nebyl internet, nebylo, kde by se člověk poradil a o to bylo cennější mít přátele. S internetem ale přišly i jiné možnosti, informace. Není tak snadnější dosáhnout svých cílů a vyřešit tak i své psychické "propady"?

Podobný pocity jsem taky prožívala ještě nedávno. Rozešla jsem se s přítelem před rokem a celou tu dobu jsem byla v depresi. Nikam nechodila, nic mě nebavilo. Pokládala jsem si stejný otázky... jaký to má smysl?

K čemu je chodit do práce, do kina, ven s přáteli? To je depka a myslím, že v dnešní době tímhle prochází hodně lidí, jen se všichni tváří, že jsou v pohodě na oko, ale uvnitř svádí boj sami se sebou. Doba je dnes zvláštní, lidi se rozcházejí, zahýbají si, lžou, okrádají se navzájem, nenávidí.... pomalu se z toho dostávám, ale stále hledám to "něco", co mě bude držet a bavit a pro co budu žít. Myslím, že nejdůležitější je mít rád sám sebe, zjistit, co tě baví, nebo zajímá... pomalu to zkoušet a do ničeho se nenutit. Ber to tak, že skončit to.... nikdy nezjistíš, co bude dál a hlavně si uvědom, co by to udělalo s tvými blízkými. Můžu vědět, jestli k tomu, čím procházíš je, nebo byl nějaký důvod? Má to někde začátek?

Pořád to má smysl, za každých okolností... Život není a nikdy nebude zvyk, život bude navždy zázrak... A tak se k němu musíme chovat...  

Napsala jsem ti vzkaz A chtěla jsem ti poslat sluníčko, aby ti rozzářilo den, ale nepodařilo se mi nahrát obrázek  tak spoň takhle jednoduché   

A já když to tady všechno tak čtu kolem sebevražedných otázek, tak mám pocit, že ani v jednom případě nejde o těžkou, a životu nebezpečnou depresi. V tom případě totiž lidé málokdy komunikují a pak to končí tragicky. Tady se prostě jedinci v těžkých chvílích obrací k neznámým lidem, protože se vlastně chtějí nějak odreagovat. Někdo řekne narovinu, co ho k tomu vedlo, někdo ne, protože o tom mluvit prostě nechce. Nemá potřebu ventilovat důvody, má potřebu vyjádřit své momentální, a někdy nesrozumitelnérozpoložení duše, a je na čtenáři, co dokáže z poselství pochopit. Ta druhá kategorie lidí je na tom trochu hůře, víc to prožívají a jejich problémy jsou hlubšího rázu. Těm nepomůžou hezká slova, nebo sluníčka. Pozor, nic nezlehčuji, naopak, chci jenom vyjádřit, že je lidská "psýcha" složitá.

Johny, ani nevíš jak Ti rozumí věčšina z nás. Ty pocity mi taky dělají společnost každý den, i noc...

Ano, život je těžký. Že jsem tady vděčím víře v Boha. A ještě mám slabou víru, když jsem navštívil tyto stránky.   Taky se mi honí hlavou co tady ještě dělám a co ještě čekám od života, a toužím po tichu a klidu. , odejít... A nechci se rouhat, ale svoje pocity vnímám s vážností. Není to jen zvědavost že jsem na této stránce.... Třeba pomůžu někomu to rozchodit a někdo pomůže mně, i když pro odměnu to nedělám ale doufám v ní....

Gerhard Paderatz:  Bůh před soudem. , zajímavá knížka o pohledu na svět mimo svět...