Téma: Jak vyléčit alkolismus, závislost na alkoholu

Text uživatele: Stručně: www.alkoholik.cz

Text uživatele: 

Ahoj.Tak milý Břeto,jestli sedíš tak zůstan sedět,jestli stojíš,tak si sedni.Přesně před rokem,jsem si kladla stejnou otázku,jestli jsem závislá na alkoholu?Já se ti klidně přiznám,že jsem právě před rokem strávila dobrovolně 3 měsíce na protialkoholním odd.v Brně.Ale chci,abys taky věděl,proč jsem se šla dobrovolně léčit.Víš,uměla jsem hodně pít.Pila jsem ale jen příležitostně,jako o víkendu,nebo na oslavách,ale za to to byly pořádný kalby,a kolikrát se i stalo,že jsem pila celý víkend a mezitím jsem se pohybovala mezi různýni hospodami a někdy mě chytla i toulavá a a jela jsem s partou z Brna až do Znojma,samozřejmě taxikem!Tak ti nemusim asi psát,že to bylo taky pěkně drahý.No a čím víc jsem zjištovala,že mi alkohol dává možnost zapomínat na vše,co mě štvalo(a bylo toho tehdy moc-přítel,rodiče,býv.manžel)vyhledávala jsem kdejaký důvody,abych mohla jít pít.Prostě a jednoduše řečeno-utíkala jsem před problémy ke skleničce,ale o to se pak všechny problémy zvětšovaly a bylo jich víc a víc a čím víc jich padalo na mou hlavu,tím víc jsem pila.Byla jsem v jednom velkém kolotoči.A to se odrazilo i v mém chování-v chování pod vlivem alkoholu.Začala jsem být agresivní.Nejdřív doma na svého přítel(ted uz manžela).Jemu se samozřejmě mé chování nelíbylo,tak jsme se ustavičně hádali,po dvou dnech mi odpustil a byli jsme na sebe jako 2 hrdličky a tak to bylo po každém mém příchodu z hospody.A jednou jsem mu vlepila facku a on mi to samozřejmě vrátil,ale to neměl dělat,protože mně ještě víc vytočil a já ho dokopala a jelikož byl podzim-nosila jsem 14dírkové glády,které mají ocelovou špici,tak si asi dokážeš představit,jak vypadaly přítelovi nohy.Ale nikdy mě třeba neudal,nebo neřekl naší rodině,nechával si to pro sebe.A dneska už vím proč.Protože by se za mně musel hanbou propadnout a protože mě miloval.Nikdo z naší rodiny ani z jeho rodiny (a to bydlime v jednom domě),vůbec netušili,co já provádím.Uměla jsem hrát pěkný divadýlka.Ale agresivní chování nezůstalo jenom v domácím prostředí a to bylo hlavním důvodem mého pozdějšího rozhodnutí se jít léčit.Jednou mi přítel ze vzteku rozmlátil mobil,byl nový a já si ho ještě měla splácet,no a to moje nervy povolily úplně.Zabouchla jsem za sebou dveře a šla ke kamarádce do nonstopu,kde právě pracovala.Nejdřív jsem se jí vybrečela na rameno a pak jsem prostě zapíjela.Přišlo tam spoustu známých,tak se začajy otáčet panáky a pařilo se.A k ránu to přišlo.Jeden wietnamec si přišel koupit cigara a další dva čekali v autě.Nějak jsem si toho nevšímala,ale jeden známý zakřičel,že toto je česká hospoda a že rýži tady neprodávají a pak mi vysvětlil,že wietnamci tady nejsou vítaní a v tom okamžiku nevim co se to se mnou stalo,jako by někdo nade mnou mávnul kouzelným proutkem,jsem vyběhla před bar a začala pokřikovat at táhnou a všelijaký rasistický řeči,jenže ti tři seděli v autě a dělali si ze mně srandu a to bylo něco pro mně.Otevřeným okýnkem jsem tomu jednomu vyrazila cigeretu z pusy,ale oni se pořád smály,tak jsem jim začala kopat do auta,do dveří,pak do zrcátka a pořád jim nadávala,přiběhli dva známý z baru,ale i když to byly dva docela urostlý chlapi,neudrželi mě a já zase kopala do auta.Pak se jim nakonec povedlo mě odtáhnout zpátky do baru.A za necelých 10 minut byli tam-POLICAJTI.Sakra to byla najednou rychlost.A já velmi posilněná alkoholem jsem zvedla ruku a hlásila se,že to jsem já,co napadla ty wietnamce.Ale známý sesnažili vysvětlit policajtům,že to jsem nebyla já a já zase tvrdila,že jsem to byla já.Chtěli moji občanku,nespolupracovala jsem,chtěli vysvětlit důvod mého chování a já jen mlela dokola něco v tom smyslu,že obyč.pracující český občan se musí doprošovat všude,aby dostal půjčku na byt,na auto atd.Že si wietnamci kupují super auta a za čí peníze atd.Křičela jsem na policajti,ale oni byli v klidu,než jsem začala nadávat jim.Posmívala jsem se jejich uniformám a že jsou podplatitelní a kde jsou za pořebí,tam nejsou a byla jsem vulgární.No a to už se jim nelíbylo.Tak že mě odvezou na záchytku,ale známí je přemluvili,že tam ne.(mimochodem vidim na psychiatrickou léčebnu z okna)a chodim tam na kafe,takže bych spala pár metrů od domu,ale odvezli si mě k sobě a dali na 24 hodin do cely.Během celé této procédury jsem všem nadávala,kopala a prostě byla jsem jak šílená.Že mi nedali ani napít tak to bych ještě zkousla,ale nenechali mi ani zavolat přítelovi,to mě vytáčelo.Alkohol vyprchával,v hlavě mě třeštilo a začala jsem se zklidnovat.Než mě odvezli domů,sepsali se mnou výpověd a bylo to.Doma jsem to přítelovi řekla a ten ani nic neřekl,jen že mám jít do sprchy a do postele.Doma jsem byla tři dny a pak jsem šla na výzvědy do baru.Wietnamci prý ještě svýmu autu pomohli a cihlou si ho do škrabali,že jsem to udělala já,ale mně to bylo jedno.Asi za týden mi záčalo docházet,co jsem provedla a měla jsem to stále před očima,Nedokázala jsem si sama sobě vysvětlit,proč jsem napadla bezdůvodně ty tři wietnamce.To jsem nemohla být já-tak agresivní?Začalo to na mne všechno doléhat,všechny ty opilé scénky doma,v baru a stále častěji jsem se nad sebou zamýšlela,že se mnou neni něco v pořádku a co stim budu dělat?No a do finále aby toho nebylo málo,jsem se zase opila z lítosti nad sebou a že si lidi blízcí nezaslouží,abych jim ubližovala,tak opět v baru jsem ztropila histerickou scénu s tím,že jsem rozbila silou skleničku o bar a pořezala se,jenže jsem si to nechtěla nechat ošetřit a chtěla jsem se pořezat ještě víc.No a tak známí zavolali rychlou,kvůli takové blbosti.Nechtěla jsem s nima jet,ale oni mě nacpali do sanitky a jeli jsme k Milošům.Tam mě neošetřili,protože jsem jim to nedovolila.museli zavolat policajty a ty mě po delší honičce po špitále zpacifikovali a odvezli domů.Druhý den jsem zašla k obvodákovi pro doporučení na léčení a stím na příjem do léčebny,kde mě objednali na další měsíc a bylo to.Během toho měsíce jsem nepila,ale snažila jsem si dávat svůj vzah s přítelem do kupy.Víš,musela jsem ti napsat nejdřív svůj příběh,protože chci abys věděl,co alkohol umí s člověkem udělat.Samozřejmě,že každý člověk snáši alkohol jinak,Někdo je vysmátý,,někdo může být ale i agresivní,jak to bylo v mém případě.A co mi dala tříměsíční léčba na protialkoholním léčení?Dozvěděla jsem se spousty zajímavých a pro život velmi důležitých informací.Tuto léčbu bych přirovnala jako když jsi na táboře pro dospělé.Ale hlavním úkolem tohoto dospěláckého tábora je zamyšlení se ned sebou samým a nad svým životem.Musíš chodit do práce,na sezení,musíš psát všelijaké elaboráty,musíš být všude na sekundu včas,nebo dostaneš černý bod.Od časného rána jsi v neustálém pohybu,tak jako kdyby si chodil do práce.Volný čas si mohl trávit s návštěvou,nebo sportem,ale toho volného času je velmi málo.Je to velice přísná léčba a ne každý ji dokončí,bud porušením abstinence nebo sám dobrovolně léčbu ukončí.Je toho mnohem víc,ale už tak píši moc dlouho.Co se týká pojmu alkoholismu,tak tady se možná budeš divit,ale je to pravda. Alkoholismus je nemoc.A člověk se s dravým rozumem si přece nemoc nevyvolává,nemocí bývá člověk postižen,ne?Člověk si svůj alkoholismus vypěstuje sám a pak se z něj stává alkoholik.S pitím přichází spousta problémů,které nám ale nemusí nic říkat a tudíž je jakoby ignorujeme a tak se staneme alkoholikem,ale jako alkoholik se můžeme této nemoci zbavit,ale musí si za tím tvrdě jít a poctivě o to usilovat.Jedině alkoholik si jako jediný může říct,že už nechce být nemocný.Ale jsou i takoví alkoholici,kteří se nechtějí uzdravit a jsou to lidé různých charakterů a majetkových poměrů.Alkohol jim něco neustále přináší,dává jim a na chvíli jim zakrývá problémy,ale jsou to sebevrazi,protože alkohol je později připraví o život.Kolik známých populárních hvězd se upilo k smrti?Docela hodně.Alkoholici se zpravidla za svou závislost stydí a proto si ji nechtějí přiznat,ale pokud se člověk ještě stydí,má na vědomí,že dělá něco nesprávného.A v této fázi je nejlepší se nad svým problémem zamyslet a snažit se ho začít řešit-ŘEŠIT LÉČBOU.Alkoholismus jako takový NELZE VYLÉČIT NATRVALO,protože alkoholikova ztráta kontroly k alkoholu jako k DROZE,je bohužel už trvalá.Alkoholika lze jen uzdravit a to znamená ABSTINACE,KTERÁ MUSÍ BÝT TRVALÁ,jedině tak může alkoholik dosáhnout úplné rehabilitace.Jo,je to těžký a hlavně dlouhý boj,je to boj na celý život.Co vlastně lidé očekávají od alkoholu?Bud chceme uhasit žízen,ale alkoholem žízen neuspokojíme spíš naopak-pěstujeme si akorát návyk na menší nebo větší pravidelnou konzumaci.V alkoholu spoustu lidí vidí odstranění potíží,příjemnou změnu nálady a úlevu a zapomnění,ale vždy se jedná jen o chvili a vše se pak akorát zhorší a problémy se jenom kupí,ale neřeší.A víš jak se lidi dělí podle vztahu k alkoholu?A)ABSTINENTIˇ´= ti uhasí žízen kteroukoliv tekutinou,jen ne alkoholem.Prostě alkohol úplně odmítají.B)KONZUMENTI-ZÁSADOVÍ = ti si dají třeba jedno pivo po práci nebo po obědě,alkohol berou jako dobrou tekutinu.C)KONZUMENTI-NEZÁSADOVÍ = ti maximálně 4krát do roka přestoupí stanovené pravidlo,alkohol nepřesáhne O,6 promile alkoholu v krvi.D)PŘÍLEŽITOSTÍ PIJÁCI = ti se už po napití cítí dobře a proto hledají chut,drogu a tekutinu.E)ABUZÉŘI = tak ti už hledají hlavně drogu a opojení,ti už nemůžou bez alkoholu jako drogy žít.F)ALKOHOLICI = ti pijou alkohol déle jak rok,ztratili kontrolu nad jeho spotřebou a alkohol jim způsobuje jak psychické tak i fyzické problémy,neboli abstinenční příznaky(třes,úzkost,neklid,pocení,vidiny,halucinace a delírka)UFF.. nějak jsem se rozepsala,že?Já jsem při léčbě zjistila,že jsem mírně závislá na alkoholu už dva roky,tato informace mě doslova podlomila kolena.Vůbec jsem totiž netušila,že bych mohla být závislá,nebo spíš jsem si to nepřipustila a až při léčení jsem přestala koukat skrz růžové brýle a začala svoji situaci vidět svýma očima a rozhodla jsem se s tím něco udělet.Musela jsem ve svém životě změnit spoustu věcí,přestala jsem chodit do hospod a skoncovala jsem i se známými se kterými jsem pila,najednou jsem měla spoustu volnýho času,tak jsem začala číst časopisy,víc sportovat a více se stýkat s rodinou.Začátek byl trochu složitý,ale když máte vedle sebe milujici rodinu,které nejste šumák,hodně moc vám to při abstinování pomáhá,Ted je to přesně rok a jeden měsíc,co nepiji a je mi fajn,ale také vím,že můj boj nekončí,ale naopak-musim vydržet,chci vydržet a už nechci být tou opilou,hnusnou potácející se postavou.Nezlob se za můj dlouhatánský článek a za mé pravopisné chyby.Budu ti držet palce a když se ti bude chtít,můžeš se ozvat. 

Text uživatele: Skvělé Květo, myslím, že tenhle Tvůj příběh Břeťu hodně osloví i když mám pocit, že jeho přístup k alkoholu je trošku jiný, než byl Tvůj, ten Tvůj příběh je přímo učebnicový. Držím vám oběma palce

Text uživatele: 

Já vím,spíš si ted zpětně uvědomuji,že jsem psala o sobě,než abych mu poradila jak se říká:"Přímo na tělo"Ale chci všem říct,aby jste se nebáli o alkoholu mluvit,aby jste s obrátili za včas na své nejbližší a pokud blízké nemáte,obratte se na svého lékaře nebo existují i anonymní alkoholici,kam můžete zajít.A na internetu lze také zjískat spousty rad a postupů,když si nebudete vědět rady.Mně osobně protialkoholní léčba opravdu pomohla otevřít oči a pomohla mi najít sebe samou,ale záleží jen na vás lidičkové,jak se rozhodnete řešit svůj problém.

Text uživatele: Nene, Květo, právě tím, žes napasla přímo svůj příběh jsi mu pomohla víc, než kdybys psala jen nějaké všeobecné rady. Dnes to máš za jedna s hvězdou

Text uživatele: smekám

Text uživatele: 

Dík.Za ty tři měsíce na léčení,člověk pochopí a myslím i zmoudří.Nestydím se za to,že jsem se léčila,ale stydím se za to jak jsem se chovala,za to stydím a moc,ale nenadělám se svoji minulostí nic,ted jsem na začátku nové šance žít jinak a plnohodnotněji,tak na tu se musím soustředit a hlavně si to nepokazit.

Text uživatele: Dobrý den,
chtěl jsem se zeptat - rozhodl jsem se k dobrovolné ambulatní protialkoholické léčbě,Antabus jsem měl minulý čtvrtek a včera a začínám se špatně cítit,pociťuji mravenčení po celém těle a zvyšují se mi depresa na které beru Remood 2*20 mg denně.Mohu požádat lékaře o neschopenku ?