Téma: Hádky v rodině - děkuji za vyslechnutí

Text:  Dobrý den,
jmenuji se Petra a mám další 3sourozence, staršího bratra a mladší dvojčata (sestra a bratr). Mockrát se naši pohádali, tatka se sbalil a odjel, aby byl doma klid. Ale potom naše matka začala útočit na dvojčata, byla je vztekem a vyčítala jim, že se narodili, sprostě jim nadávala a vyhazovala je s baráku. Mladší sestra nyní dokončila školu a hledá si práci a ml.bratr i se starším již několikrát let pracuje. Já jsem už 2.rokem v zahraničí, ale včera když jsem se dozvěděla, že matka podala trestní oznámení na dvojčata a uvedla důvody, které vůbec nejsou pravdivé a vyhnala je z domu, jsem to nezvládla, probrečela jsem celou noc. Je hrozná ta beznaděj když jste pryč a nemůžete pomoc, naštěstí můj partner je skvělý a pomohl mě trochu uklidnit. Nechápu jak vlastní matka může vyhnat své vlastní děti z domu, pochopila bych to kdyby ji opravdu týrali atd., ale nic z toho  není pravda, protože moc dobře vím jaké to bylo když jsme tam s něma žila. Matka si vždy našla nějaký důvod vyvolat hádku, ne jeden večer jsme doma probrečeli se sestrou, kdysi ji tak zbila, že s ní skoro jak ji chytla mrskla o stěnu, to už tatka nevydržel a pevně ji stiskl. Tatka byl několikrát na policajtech, protože ho matka obvinila, že ji napadl. Už se na to nemůžu dívat, strašně to bolí. Nechápu, že matku vůbec netrápí, kde budou její děti trávit noc, protože mají zakázaný přístup domů, policajti je vedli domu jako kdyby spáchali nějaký zločin, strašně mě to bolí u srdce a musím na to pořád myslet, je hrozné, že jim nemůžu pomoc. Omlouvám se, že to píšu tak zmateně, ale píšu jak mi jdou myšlenky se slzami v očích. Strašně se stydím s někým o tom mluvit, vím, že naše matka by měla vyhledat psychologickou poradnu, ale bohužel mi ji tam nikdy nedostaneme. Náš taťka je úžasný chlap, nikdy nechodil za ženskýma, nepije, staral se o rodinu, vychovával nás, dal nám možnost studovat, dal nám domov. Jsem úplně na dně, v těchto dnech tráví mojí mladší sourozenci večery a dny po kamarádech. Starší bratr je stejný jako matka, včera jsem mu psala jestli ví co se děje doma a na to mi přišla odpověď, že ho to nezajímá, protože on už tam nebydlí, ale když cokoliv potřeboval tak mu tatka a všichni byli dobří.
Jsem opravdu na dně, poraďte mi jak tatkovi a mladším sourozencům pomoc nebo naší matce, aby dostala rozum. Mockrát děkuji, alespoň, že jsem se mohla svěřit.

Petra