Téma: Dělá vám Čeština problémy?

Jééje a jak. Nechápu, jak jsem mohla maturovat za 1. Někdy se fakt červenám, co za hrubku napíšu. To, že se mi pletou písmena, to je jasný, klávesnice je malá a já mám velké prsty, nemohu to svést na nehty, jelikož žádné drápy nemám. Diakritika, další legrace. 
Musím po sobě číst, ale nějak to nejde  

Čeština je krásná, ale těžká, už je tomu tak.

Avatárku, čeština/český jazyk josu psány s malým ,,č". Pokud se nejedná o začátek věty, pochopitelně.

S penězi (obtížné je to proto, že je to nepravidelný tvar a nelze to snadno přiřadit ke vzoru jako většina slov).

S manžely/i - obojí přípustné ( i zde je smíšená deklinace, tudíž trochu komplikovanější).

Jinak, Avatárku, možná by to chtělo hlavně uvádět konkrétní pád, kde nevíš, nejen to slovo bez jeho okolí ve větě.

Například 5. pád jednotného čísla: ,,Manželi můj, pojď ke mně!"

ZapomNěl, vzpomNěl, připomNěl... Řekni si infinitiv ,,zapomeNout, vzpomeNout, připomeNout...

Je dobře, že tady máme budoucí paní učitelku .

Jůůů, žůžo, to jsem potřeboval. Jak přijedeš na moravu, dej vědět a napíšem si diktát, joo?

Po ž,š,č,ř,č,j,ď,ť,ň je měkké i - měkké souhlásky. Ve slově zapomněl - mám pomůcku - slovo "pomni" - je spíše staročeské; mně - 3.pád,(tobě);  př. znáš mě - odpověď znám Tě; znáš mne - odpověď znám tebe; dáš mi- odpověď dám Ti; řekni to mně - komu čemu 3.pád -odpověď reknu to Tobě - asi tosložitě vysvětluju, ale funguje to -  prostě krátce mě-tě, mi-ti,dlouze mně-tobě, mne- tebe;  př. Budeš psát o mně? (ano, o Tobě) psát o mě je špatně, protože si neodpovíš, ano, o tě budu psát.

Jasně, český jazyk - tam se malé č píše, ale Čeština je název jazyku, podobně jako Angličtina, Slovenština. Tam se všude píšou malá písmena? Opravdu? :-O

  Já mám problém jako sfiňa. Pokud chytnu myšlenku, tak píšu, píšu a pravopis ide stranů. Jako děcka jsme s rodiči měli zvyk psát si vzkazy. No a mamka nám je potom opravila, s věkem jsme dělaly hrubky schválně a ještě dneska ji vytočí SMS typu: Děda odmýtá polífku.

Já se musím přiznat, že si na svém (mluveném i psaném) projevu dost zakládám a myslím, že je moje čeština na dost slušné úrovni, tzn. nevyrábím pravidelně nějké hrubky a nejčastějšími prohřešky bývá chybějící nebo naopak nadbytečná čárka ve větě. Ale některé věci jsem taky dlouho nemohla pochopit - třeba psaní slova "tamější" jsem si dlouho odvozovala od slova "tamní" a tudíž psala "tamnější". Na základní škole jsem taky dlouho psala "mislivec" - prostě jsem nechápala, co má společného s myšlením a proč bych ho tudíž měla odvozovat od "myslet". Veškerý pravopis jsem většinou zvládala tak nějak intuitivně, takže v diktátech to bylo v pohodě, ale když jsem měla při zkoušení vysvětlit, proč se něco píše zrovna takhle, byla jsem často v koncích. Já prostě vím, že se to tak píše, tak proč bych to měla umět někomu vysvětlit, když úplně stačí, že to umím napsat - teda mě to stačilo, učitelům ne úplně vždycky, ale většinou to nějak prošlo. Proto ti, Avatárku - můžu tykat? - nevysvětlím, proč se píše "manželi" a "penězi" a ne "manžely" a "penězy" - prostě to tak je, ale třeba se tady objeví nějaký méně intuitivní ligvista než jsem já.

Aha, tak jak tak koukám, tak moje domněnka, že názvy jazyků se píšou velkým písmenem je špatná (Čeština). Jaj, půjdu asi radši znovu na základu (doufám, že nebudu muset kvůli tomu vrátit maturitní vysvědčení a vysokoškolský diplom). Jéé, jak já se dneska tady na té stránce stydím

 Hmmm. Mohla bych odpovědět podle jedné fráze z filmu Slunce seno.... snad neurazí.
Už jste někdy viděli manžela s měkým?  

 ... měkým.... měkkým? 

Já češtinu miluji a nedám na ni dopustit. Ale jak já jsem vděčná za červená podtržítka u hrubek, fakt!

Kdo Ti ve 26 letech dělá podtržítka?

Word a maminka, oba rovnou i navrhnou opravu

Mam z cestinou potize , pokud u mne sedi synovec tak mne opravuje , kdyz pisi sama je to asi katastrofa - potiz je u mne jak v chybach tak ve vyjadreni . A diakritiku nemam ,zkousela jsem ji navodit ,ale se mi nedari. I kdyz se musim priznat ve skolskem veku to byla hracka pro mne , ale s odstupem casu zapominam . Mluvim jinym jazykem  a pisi cirilicou - tot ma 1 rec , ucila jsem se v mladi cesky a slo mi to , ale pak sem odcestovala a jak rikam zapominam . A kdyz mam povidat tak je z toho humor na cely den . Ale snazim se a proto jdu zpatky v skolu.

Také se občas potýkám s problémy a to konkrétně s "mně,mě a taky čárky ve větách" Bohužel ty čárky word neumí opravovat,nebo to neumím nastavit Než napíši kamkoliv na netu a nejsem si úplně jista,kontroluji si pravopis právě ve wordu a když to nezvládne,střílím od boku.Nikdo nejsme dokonalý...

Word opravuje pouze chyby typu špatné i/y ve vyjmenovaných slovech atd.

Například interpunkci nezvládne proto, že nerozumí smyslu celé věty.  Stejně tak mě/mně, Word neví, v jakém kontextu to používáte.

Na mě/mně stačí si pamatovat, že 3. a 6. pád = mNě.

Jinak také existuje pomůcka, když si za dané mě/mně dosadíte v příslušném pádě zájmeno TY. Je-li možný tvar TOBĚ, píšeme mNě.

Například: Řekla to ???mě/mně???, řekla to TOBĚ. Správný tvar ,,mNě".

Díval se na ???mě/mně???, díval se na tebe (díval se na TOBĚ nejde!). Správný tvar ,,mě".

Skloňování osobního zájmena "já" nám dělá problémy - kdy psát mě a mně?

Bývalý si mě občas dobíral a napůl ze srandy a napůl rýpavě mi říkal "češtinářko".Ale ani on chyby nedělal,a říkal,že na rozdíl ode mě neumí vysvětlit,proč je to tak či onak.No,nejsem si jistá,jestli to vím vždy.

Jednak mě k tomu vedl táta,co měl původmě učit ČJ a jednak jsem v dětství hodně četla-a čím víc čte,tím víc to má tak samozřejmě zakořeněné,že nad tím už moc nepřemýšlí,když píše.A to se-pokud jde o čtení knížek,o dnešních děteh říct bohužel nedá...

Krátkou chvíli jsem dělala i korektury(opravování pravopisn.chyb v knihách,co někdo "čerstvě"napsal,on když se někdo soustředí na vymýšlení děje,který tvoří,tak se to stane).Ale stejně se někdy zarazím a najednou nevím...třeba slovo,které"24h".Jak se to čte?VŽDY-ať je to jakákoli číslovka,skloňujeme podle POSLEDNÍ VYSLOVENÉ číslovky,takže buď řekneme:1)čtyřiadvacet HODIN a nebo 2) dvacet čtyři HODINY.Já jen,že to slýchávám často-ať zprávy,počasí,kdekoli-a špatně.

A přítel mi nedávno řekl,že by si nemohl začít psát se ženou,která by dělala pravopisné chyby...my se seznámili na 1 sociální síti a nejdřív si pár týdnů psali. Je to moje zlatíčko.