Téma: Co jsem udělala špatně že mě přítel opustil - X

Tak teď víš proč byl 3x ženatý a rozvedený. A proč s jednou dokonce dvakrát. Protože se mi zdá, že s Tebou spěje k tomu samému. Už teď u Vás začínají útěky a návraty, viz  - "..... tak jsem zacala hledat na internetu ubytovani pro me.... tak hned zacal co to delam.... a pak ze ho to vlastne nezajima.. .... " Podle mého názoru bys měla odejít a nikdy se nevracet.

Nevím jestli poradím, zkusím napsat věci, které mě při čtení napadaly: Nemyslím si, že by to, že je přítel 3x rozvedený, byla vždy vina těch bývalých manželek, které ho "všechny využívaly a podváděly". Tvůj přítel měl taky určitě - jak se říká - máslo na hlavě - jen Ty jsi to ve své zamilovanosti neviděla. Celé to na mě působí tak, že jste se dali dohromady příliš brzy po přítelově posledním rozvodu, chování jeho bývalých manželek se pak výrazně podepsalo na jeho chování k Tobě (žárlivost, deprese). Plánovat svatbu v době, kdy spolu už  půl roku nespíte a máte deprese, asi taky nebyl úplně nejlepší nápad...

Co s tím teď? Hlavně s přítelem nic neřešit v době, kdy je opilý. Nevyřešíte vůbec nic a budete ze všeho jen ještě více zmatení. Oddechový čas vidím jako dobrý nápad - budeš mít čas na to ujasnit si, jestli chceš ve vztahu s přítelem pokračovat a co od něj /přítele i vztahu) očekáváš. Klidně si vezmi třeba papír a tužku a napiš si klady a zápory toho, když se rozejdete a když zůstanete spolu - podle toho, co převáží, se pak rozhodn, jestli budeš usilovat o pokračování vztahu nebo nei. Já osobně to ale na nějaký happy end nevidím - z mého pohledu můžeš být ráda, že tyhle problémy mezi vámi dvěma vyplavaly na povrch ještě před svatbou.

Dekuji za odpoved. Jak jsem tady nize zminila po te noci jsem se vratila domu a on se choval jakoby se nic nestalo. Dnes jsme o tom opet mluvili ale je to porad to same co rekl predtime, ze potrebuje se sebou neco udelat ze to k nam neni fer ze se jeho city zmenili ale porad me miluje a odluka mu mozna pomuze si uvedomit co ve me ma. Jak fakt nevim co delat. Hlava rika odejit, srdce zustat a vydrzet az se to zlepsi.....

Tvůj přítel má těžkou schízu a pokud se nebude léčit, tak to lepší nebude. Ty rozhodně za to nemůžeš. Má on zájem se léčit? Navštívili jste více doktorů? protože těžká deprese od jednoho doktors může znamenat jen potřebu vypovídat se a najít řešení u psychologa jenom.... Na jednoho lékaře bych asi nedal, vždy konzultuju aspoň se dvěma.
No a pokud nechce se sebou nic dělat, je vůči tomu apatický, pak pije... Tak holka, zabal to. Nepotrvá dlouho a bude agresivní i na Tebe. Promiň, ale bohužel.
Seš mladá, jak říkají Tví kamarádi tak veselá, ale tady toto Tě stáhne ke dnu, i když se moc snažíš! Ale jeho snahu nevidím.

Moc držím palce!

Addy, je mi líto v jaké situaci jsi, ale souhlasím s ostatními, že bys měla ze vztahu odejít. Se nefungujícím intimním životem mám bohužel taky zkušenosti a člověk se zbytečně trápí-pořád přemýšlíš co jsi udělala špatně, jestli přibralas nebo je přítel nemocný... Taky jsem si zprvu "nenechala říct", ale vím, že to dobré prostě není a samo se to nezlepší.

    Obzvlášť, když tvůj přítel pijde. A působí to na mě, že dost. Chápu, že má deprese, ale alkohol není řešení. Člověk, který "řeší" problémy tím, že se opije je zbabělec, který se problému nepostaví čelem. Muž by svou manželku měl chránit a stát mezi ní a problémy. Tvůj budoucí muž by se opil a ty bys problém řešila sama a ještě byla svědkem jeho scén. Addy, pryč od něj. Alkohol rozvazuje jazyk a to co řekne opilý člověk je bohužel pravda. Nikdy neomlouvej že to co ti řekl bylo v opilosti-on si to myslí. Je to tam pod povrchem, jen mu výchova nedovoluje to říkat na rovinu a když se opije, ztratí zábrany a je to na světě.

    Ne, s takovým mužem nežij. Už není nejmladší a problémy se budou stupňovat. Najdi si někoho maldšího, kdo tě bude milovat a nebude pít.  

   Přítel taky zašel sem tam do hospody, ale nikdy se neopil. Až minulý víkend se připil se sousedy z baráku - strašně se mi za to omlouval, že nechtěl, abych ho viděla v takovém stavu a že už se to nestane. On zná svoji hranici a normálně ji nepřekračuje. Aspoň kvůli mně ji nepřekračoval, natož aby se opil a řval na mě. Divím se, že tohle vlastně řešíš - já se opilců bojím a natož, kdyby to byl můj přítel neřku-li snoubenec. Přítel sice byl opilý, ale neřval na mě. Naopak mi říkal spoustu pěkných věcí... mezi návaly lítosti, že se tak zlil přede mnou.

   Addy, pryč od něj. Nic dobrého tě s ním nečeká. Svatba pro něj nic neznamená a ty, po tom všem, cos pro něj udělala bohužel taky ne. Vím, že bude těžké žít s tím, že po vašem rozchodu šel ke dnu, ale on už je "starý" a měl by být rozumný a jak prožil svůj život je jeho věc. Nenech se stáhnout taky a prožij svůj život pěkně s někým, kdo tě bude opravdu milovat a bude si cenit tvých vlastností.

Opet dekuji vsem za prispevky. Ja uz nevim co delat vim ze je to hrozny ale opet jsem mu zkontrolovala email (pote co mi kamoska rekla, ze kdyby nemel co skryvat tak by kvuli tomu tak nevyvadel) a zjistila ze si tam nastavil aktivitu aby videl jestli mu tam lezu. Citim se hrozne ze tohle delam,  jelikoz jsem to pred tim nedela ale ja jsem tak zoufala...... ja jen potrebuju vedet na cem jsem kde stojim. Nemyslim si ze by v tom byl nekdo jiny a kdyby byl tak by to pro me bylo lepsi se nad tim povznest rychleji. Ja jen potrebuji pravdu (bohuzel jsem takova, prijmu jakoukoli pravdu ale aspon je to pravda a clovek z toho muze vychazet) Ja porad hledam bydleni ale nemam silu ho opustit. Na jednu stranu si rikam, ze se to zlepsi (az si uvedomi co ve me ma) na druhou stranu si rikam jestli tohle vse mam zapotrebi............. jeste jsem zapomela dodat v puvodni otazce, ze pritel uz pred tim kdzyz byl zenaty a stal se z neho alkoholik kdy travil kazdy den v hospode. On je tak plny nenavisti ke vsemu. Nejhorsi na tom je ze spolu pracujeme v jedne spolecnosti takze ho vidam denne tak jako tak.   Co se tyce komentare od APTT mas pravdu.... nemela jsem jednoduche detstvi.... (rodice, dlouha historie) ale to me naucilo ze lide by si meli pomahat v jakekoli situaci a meli by se radovat z malickosti co se v dnesni dobe deji, protoze kazdy dela chyby a nikdo neni dokonaly. Pravda je ze jsem takova, ze i kdyz lide udelaji plno chyb porad verim, ze si to uvedomi a zacnou s tim neco delat (i ja udelala plno chyb) Jen se prekvapena ze se to takhle s pritelem vyvrbilo. Ja mela osklivou autonehodu v prosinci kvuli snehu, auto se odepsalo, ale nastesti (a to rikali i doktori) jsem z toho vyvazla jen s lehkym otresem mozku. A on tehdy rikal ze by si vubec nedokazal predstavit kdyby se mi neco oskliveho stalo..... Jak jsem rekla fakt nevim co delat. Ale dekuji vsem kdo odpovedel neb mi to pomaha se drzet nad hladinou.....

Addy, vím, že to není snadné, ale podívej se na svá pozitiva: jsi mladá, pracovitá, chceš pomáhat, plná citu, zdravá /zatím/, než tě zmrzačí on. Neriskuj. Možná je na čase přestat o tom povídat a nenápadně začít jednat na svou ochranu. Vlastní účet, vlastní doklady po ruce, procházky venku /kvůli nervům/, tu a tam obejmi strom a uč se nestydět se za to... Zatím to nech jak to je, ale hledej si jinou práci /vymluv se na něco kdyby se ptal, třeba na peníze/, pokud Tě ale uhodí spal mosty a pryč. S alkoholikem mám své zkušenosti. On byl hodný alkoholik, nikdy nikoho neuhodil, ale přesto k nepřežití a hlavně je to droga, tudíž jeho závislost není moje závislost a ani tvoje. Drž se a pečuj o své zdraví. Pa.

Ja vim ze bych s tim neco mela delat, ale ja si nemuzu pomoci ze porad verim ze se to zmeni a vse opet bude dobre.... ja ho tolik miluji a asi bych mela silu odejit ale co pak..... ta predstave tech nocich a dnich bez nej..... porad bych musela o nem premyslet a to by me ubijelo.... na druhou stranu tohle me tez ubiji.... nevedet na cem jsem.... jen si rikam ze kdyby me chtel opravdu opustit tak uz to udela a odstehuje se.... ale on se chova jakoby se nic nestalo...... ja uz i zacala hledat psychologa.... porad se citim ze je to vse ma vina.... a uplne se nejvic bojim co by tomu rekli nasi....... asi ze jsem neschopna si nekoho udrzet ach jo.....

Addy, myslím, že kdybys mamce řekla, to cos napsala sem nám -  ahlavně to, že s epřítel často opíjí a je na tebe hrubý, sama by ti pomohla balit kufry. Já chápu tvé pocity nejistoty a znám je, ale opravdu jsi mladá a máš život před sebou. Tento muž tě zneužívá. On neodejde, protože jsi až moc hodná a toleruješ mu jeho pití a deprese. Chápu, že sem tam má těžké období, ale je to chlap u už se měl vzchopit, ne se utápět v alkoholu a tebe trápit.

     Na to mysli, ne na noci, dky budeš sama. Beztak dlouho sama nebudeš, ale tady nezustávej. Až budeš mít děti, budeš mít poporodní deprese, nebudeš vědět kam dřív a co on? Pomůže ti? Možná tomu věříš, ale nepomůže. Bude ležet v hospodě namol, protože se mu narodil syn. A ty budeš tahat jeho z hospody nebo záchytky se synem v náruči a budeš akorát smutná. Chceš, aby tvé děti vyrůstaly u táty alkoholika? Chceš, aby byly svědky jeho opileckých stavů a výlevů?

   Addy, opravdu odejdi. Začni se zas věnovat sama sobě, užívej si života a na někoho brzy narazíš... uvidíš.

Opet jsme dnes o tom mluvili. A je to porad to same, ze nevi co delat, ze si potrebuje svuj stav vyresit ale nevi jak, ze se jeho city ke me zmenily, ale porad me miluje..... ze kdyz se na cas oddelime, ze mu to mozna pomuze si uvedomit co ve me ma.... ze jsme se asi rychle k sobe nastehovali (jeho napad) a kdyz jsem mu rekla ze tohle vsechno me moc zranuje, ze nevim co delat, rekl ze on taky nevi, ze to neni fer k nam obema ale uz takhle dlouho zit nevydrzi protoze ma pocit ze se z toho vseho zblazni... ((( ja jsem v koncich.... navenek si drzim statecnou tvar ale uvnitr brecim jak male dite. Kdyz jsem mu navrhla ze bychom mohli zkusit podnikat vic veci spolu i oddelene a dat si trochu prostor jako to bylo ze zacatku.. (.... nez tohle se vse stalo meli jsme krasny vztah coz mi ted chybi a jemu tez.... )ze by nam to mohlo pomoci tak opet rekl ze nevi.......... moje hlava mi rika skoncit to ale srdce rika vydrzet ze opravdu treba je toho na nej moc a potrebuje jen cas, ze jsem spolu travili prilis moc casu a nikam nechodili (ani nemohli protoze jeho mama na tom byla hodne spatne, nez umrela).... tez jsem mu navrhla jit oba k doktori ktery by nam mohl doporucit nejakeho psychologa ze to by mohlo pomoci tak opet rekl ze mozna...... tak co ted? ja nechci jen porad brecet a byt zranena.....

jeste jsem zapomela ze aspon prestal pit

To je ale otázka na jak dlouho... A začít znovu není vůbec problém. Jsi asi až moc dobrosrdečná. Znám stav, kdy tě srdce ovládá, ač mozek velí opak, ale jsou situace, kdy to musíš přemoci. Dobře, chce čas, ale máš ho? Chceš se nechat vodit za nos třeba 5 let, než se rozhdone, třeba i že s tebou nechce být... Místo toho bys mohla budovat vztah s někým, kdo ženatý nebyl, nepije, ani nepil a ví, že tě miluje a chce s tebou mít děti.

   Opravdu se nad tím zamysli. Mám přítele o 12 let mladšího než je tvůj a vím, že s ním hnout i v malých návicích je fakt kumšt. Starého psa opravdu novým kouskům nenaučíš. A divím se, že se o to snažíš u člověka s takovou minulostí a s tím, jak tobě teď ubližuje.

   Šikovné je napsat si na papír pro a proti. Vše si urovnat uvědomit, napsat. Pak se na to mrknout a rozhodnout se. Není to z mé hlavy, doporučily mi to holky tady a pomohlo mi to urovnat své mylšenky a city. Vím, co od vztahu chci, vím, že toho část dostávám a pokusím se získat i ten zbytek. Příteli papír ukážu a pokud nebude schopen to splnit ukončíme to. On "není nejmladší" na to, aby udržoval vztah, ketrý nemá budoucnost (on byl teda spokojený, ale mně toho dost chybělo a jednou by se to projevilo) a já jsem moc mladá na to, abych se trápila, jak jsem se trápila dosud. Tvá situace je o něco horší, tak si to sepiš, zamysli se a uvidíš.

tak a uz jsem mela dost.... ozral se pekne a opet to same ze me ma rad jako kamaradku a potrebuje byt sam. mam dojem ze prave prochazi muzskou krizi stredniho veku. zitra jde k doktorovi na testy. tak mu preji hodne stesti. Ja si nasla ubytovani a za dva tydny bych se mela stehovat. boli me to hrozne moc ale diky vsem vasim prispevkum jsem si uvedomila ze takhle opravdu dal jit nemohu. miluju ho moc a bude to trvat dlouho nez se z toho oklepu ale snad pak bude lip. dekuji vam vsem.

Addy, správně děláš. Přeji ti mnoho sil a štěstí, abys brzy potkala někoho, kdo si tě zaslouží a byla s ním šťastná. Zanedlouho uvidíš propast na jejímž okraji si balancovala a budeš ráda, že ti včas spadly růžové brýle a že jsi unikla.

diky. v to doufam protoze porad mam pochybnosti jestli tohle je spravne.... kdyz premyslim o nas kdyz jsme spolu zacali tak to bylo super.... no uvidime.... uz abych byla prestehovana pak snad si budu moci trochu vydechnout a ne porad brecet....

Addy, jsem o dost maldší, ale vím moc dobře, že začátky jsou vždycky krásné a člověk z nich dlouho těží a nefungující vztah táhne až do neuvěřitelných mezí. A pak se jednou otočíš a říkáš si, jak jsi se mohla až tak ponižovat a obětovat kvůli vztahu, který prostě nebyl funkční a ani nemohl být? Teď to taky vidím-ve svém minulém vztahu. Neměl šanci. Ale já věřila. Až to a to, bude lépe a co teprve, až něco jiného... Jenže to a to se nikdy nesplnilo a ani by se to nestalo.

   Teď řeším problém s přítelem. Má spoustu kladů, miluji ho, vztah má daleko větší šanci než ten předchozí. Ale vím, že zázrak se nestane a že jak si přítele "naučím" teď, tak se ke mně bude chovat po zbytek života a až mu zevšedním, zestárnu... Už mám jasno v tom, že chlap ke mně musí mít úctu. Sice on je doktor, studoval s výbornými výsledky a já lítám od jedné zkoušky za druhou, ale oba víme, že nejsem hloupá ("jen" líná) a hlavně mám spoustu jiných kvalit a schopností. Pokud mu to nestačí, aby mě respektoval, nebudeme spolu. Musíš znát svou cenu a přítel ji musí respektovat a brát tě jako rovnocennou partnerku, vážit si tě, nadbíhat si tě. To tvůj nedělá-opíjí se, dělá scény, dává ti najevo, že pochybuje zda s tebou chce být. To by pro mě byla známka toho, že si mě neváží. A on si tě opravdu neváží. Po tom, cos pro ěnj udělala se chová takto a staví tě do takové situace... V podstatě si tě ale nemůže vážit protože ví, že mu odpustíš a zase ho omluvíš. Taky mám tendenci dělat tu chybu, že "pro dobro" vztahu často slevuji a ustupuji. Ano, někdy se musí slevit, ale musí slevovat oba, aby si partneři mohli zachovat vzájemnou úctu k sobě. Tvůj partner ale nesleví - jsi moc dobrosrdečná a akorát tě bude využívat a ubližovat ti. A nakonec, pokud je takový, myslím, že ty 3 rozvody mluví za vše.

   Odstěhuj se, neříkej mu kam. Přeruš kontakty, bav se a přemýšlej. Uvidíš jak moc ti jeho vyvádění chybí. Mně v mém problému pomohla rada Barči - vzít si tužku a papír a napsat plusy a minusy. Napsala jsem si, kde jsem ochotna slevit a udělat kompromis, ale mám poznačené body, kde ustoupit nehodlám. Napsala jsem si přítelovi dobré vlastnosti, co dobrého pro mě dělá a nad ruhou stranu vlastnosti a věci, kterými mi ublížil. Prošla jsem si celý náš vztah a všechno jsem si v bodech napsala. Převážilo to dobré, sešli jsme se, já mu to řekla a dohodli jsme se. Nestihli jsme bohužel projít vše, ale i za tu chvilku jsme splnili můj první velký bod - začít komunikovat... Snaží se. A to mi týden před tím řekl, ať se sbalím a vypadnu, jestli mi něco vadí. Nevěděl ale, že to udělám a uvědomil si, že mi něco opravdu vadí a že o mě přijde, když to nezmění.

   Zkus to taky, ať se přítel snaží, jestli si myslíš, že má váš vztah šanci. Napiš si, co od partnera chceš, jakou máš představu a ukaž mu to - "tohle je představa o mém ideálním partnerovi-poznáváš se tam? ". Ty sama ho tam buď poznáš nebo ne. Tady jde o tebe. Znovu říkám, že ty máš život před sebou. On už je v půlce a za ním akorát potopa... Dupni si, dej mu šanci, ale při první chybě nemilosrdně vše utni. Ale žijeme jen jednou, tak se snaž si svůj čas tady užít a ne se trápit.

   Hlavně se v tom neutápěj. Mysli na něco jiného, dělaj něco jiného. Postav se na vlastní nohy, zařiď si svůj byteček - to tě hodně zaměstná a večer si jdi s kámoškama zatancovat a odreagovat se. Budou tam chlapi, kteří z tebe budou na větvi a přetrhli by se pro jeden tvůj úsměv. A ty se přitom nechceš vzdát chlapa, který ti záměrně způsobuje bolest a pláčeš pro něho...

Ani nevis jak si to krasne vystihla jak mam ale ziskat muzovu uctu? ja byla vzdy hodna a omlouvala bych i kamose nebo rodinu protoze kazdy dela chyby. Odstehovala bych se hned ale bohuzel dnes mi volal pronajimatel ze ubytovani je pryc ze to slibil nekomu jinemu (( no dalsi rana pod pas.... tak opet hledam. Je to tezke protoze musim hledat v ramci svych moznosti... Tak nevim jestli bych se mela odstehovat aspon do druheho pokoje nez najdu neco jineho... no jo.. hloupa jsem... porad jeste usiname vedle sebe kazdou noc....... taky jsem premyslela ze bych mu rekla ze od ted si kazdy kupuje jidlo sam a vari si pro sebe..... co bych mela delat nez najdu jine ubytovani? diky za radu

Addy, já asi nejsem ta pravá, která ti poradí, jak získat mužovu úctu... Sama s tím pořád zápasím. Také bych mu snesla modré z nebe protože jsem vždycky až po uši zamilovaná. Ale jen partnerovi - ostatní mi, takříkajíc, můžou vlézt na hrb, tam problém s respektem nemám... Asi prostě musíme zůstávat samy sebou a dbát na to, aby ústupky byly na obou stranách. Důležitá je ale i samostatnost, aby partner věděl, že i bez něj můžu žít (jenže já jsem takový mazel, že bych s ním nejradši byla 24/7... ). Sama nevím - sem tam kouknu do nějakých těch "chytrých" knížek pro dobrý vztah a tak. Někdy se tam dočtu zajímavé věci a když se zamyslím, něco z toho se dá i aplikovat. Možná se i po nějakých takových knížkách koukni

    Chyby dělá každý, to jo, ale i my, a pokud je partner stejně schovívavý k nám, nevidím problém v odpouštění. Ale v tvém případě jsi jen ty ta, která odpouští a přehlíží a čeká vždy s otevřenou náručí. A to je taky asi chyba. Asi se pak dostaneme do pozice matky, která je pořád připravená miláčka obejmout a nakrmit ať udělá cokoliv...

    To je tak no, když něco opravdu potřebuješ. K rodičům nebo ke kamarádce nemůžeš? Určitě by pochopili v jaké jsi situaci a pomohli... Než si najdeš bydlení, třeba i lepší práci. S jiným pokojem bych nedělala vlny. Dočkáš se akorát dalších scén a bála bych se, že ti fyzicky ublíží, když uvidí, že to myslíš vážně a zase se opije. Pokud možno se sbal, až bude v práci nebo někde pryč a prostě mu zmiz ze života. Bude to i snažší pro tebe. Naštvi se na přítele a prostě odejdi. Já se sbalila do posledního svého vlasu na podlaze. Jen jednu společnou fotku jsem mu tu nechala-jediná, kde se smějeme oba-z Vídně, kde jsme byli na naše roční výročí... A jen stručný vzkaz. NEchtěla jsem s ním mluvit. Nasliboval by hory doly a nic by se nedělo. Hrozila jsem už několikrát a vždycky mě přemluvil. Zase špatně-nabyde dojmu, že jen hrozím a když udělá smutný oči bude všechno ok, ale za týden se zas o ničem neví. Já jsem tak reagovala na základě jeho hlášky, ať se sbalím a vypadnu jestli mi něco vadí. Několikrát jsem mu říkala, co mi vadí, a jestli by mohl změnit nějaké věci a nešlo to. Teď si alespoň uvědomil, že mi to opravdu vadilo, že to nebyly jen plané řeči. Dávám mu druhou šanci, protože je to dobrý chlap a většinu času je vše v pořádku. Jen občas narazíme na nějaký menší problém-vadí mi spíš to, že není moc ochotný ustupovat a to jsme spolu jen krátce. Tohle se podle mě, ještě změnit dá. Musí si uvědomit, že občas musí odložit hrdost a ustoupit, pokud chce budovat nějaký vztah (aspoň semnou)... Je mu ale už 30, tak uvidíme.

    Na tvém místě bych ale už druhou šanci nedávala. Dala jsi mu dost, snažila ses, bylas mu oporou v nejhorším. Už se měl zvetit a stát se oporou tobě nebo se o to alespoň snažit. Chápu, že má deprese, ale alkohol není řešení!!! Měl se upnout na tebe, chodit s tebou ven a žal zabíjet jinak. Ne se opít a vmést ti do tváře všechno možné. Pamatuj, že alkohol rozvazuje jazyk a co ti řekně jako opilý je pravda. Když je střízlivý své odpovědi a sliby si propočítá, aby o tebe nepřišel...

   Ještě mě napadá, nemáš kontakt na jeho bývalky. Vím, že je to asi hloupé, ale mohla by ses jich poptat, co se stalo z jejich úhlu pohledu. Nebyl v tom taky alkohol? Nebo nějaký povahový rys...

   Muž má ženu chránit ne ji napadat a hrozit (ani slovně, psychicky, ani nedejbože fyzicky). Nedej se! Nakonec bys nemohla mít úctu ani sama k sobě.

Diky bohuzel ziju moc daleko od rodicu a vetsina mych kamosu bud bydli s rodici anebo uz maji sve vlastni rodiny tak nechci nikoho otravovat. Nezapomen ze i kdybych se sbalila a odesla... jeste spolu i pracujeme a mame plno spolecnych kamaradu.... takze zmizet z jeho zivota tak docela nemuzu. A praci zatim menit nechci protoze me bavi a v dnesni hledej novou praci ktera bavi a to jsem zapomela dodat ze kdyz se ozral a rikal mi tyhle veci tak i v hospode pred vsemi mi rekl at ho necham na pokoji atd. kdyz jsem ho ignorovala tak prisel ze mi na nem nezalezi a porad se kolem me motal. no dopadlo to tak ze jsem ho musela odvest do postele, vysvleknout a nechat ho spat. Druhy den na to kdyz jsem prisla z prace tak byl opet opily tak jsem rekla ze toho mam dost a ze jdu na noc do hotelu. Tak mi rekl ze at si delam co chci. Kdyz jsem mu rekla ze se bojim co zas vyvede tak se jeste vic nastval ze jak se ma potom asi citit kdyz se ho bojim, ze by mi neublizil a at teda tahnu a ze az se vratim tak uz tam nebude. Tak jsem sla.... probrecela jsem celou noc... rano se vratila domu a hele on sedi na gauci jakoby se nic nestalo. akorat mel peknou kocovinu a bylo mu blbe cely den. A pak kdyz jsem ho ignorovala tak se zacal motat kolem, proc se nejdu divat na televizi, jestli ok... atd. Kdyz jsem mu rekla o novem ubytovani a ze to padlo ale ze budu hledat dal tak mi jen rekl ze to prece tak tolik nespecha. A uz opet 3 dny nepije. U doktora dopadlo vse v poradku tak z toho byl nestastny ze to snad musi byt on a co je s nim spatne. No chovam se pratelsky ale mam odstup. Boli to stale ale snazim se nacpat do hlavy vse co jsi mi tady napsala a ze uz taky musim najit nejakou svoji hrdost. tak hledam bydleni a hledam..... nasla jsem par tak se tam v sobotu kdy mam volno pujdu podivat. Jen mi je lito ze si nebudu muset vzit vse s sebou ale jsou to jen materialni veci tak to preziju

Jestli ti opilý řekl, a't jdeš a děláš si co chceš, jdi a dělej si co chceš. Nevím, co se mu nezdá na tom, že se ho bojíš. Vůbec tě obdivuji, že jsi schopná vedle takového člověka unsout. A ještě se o něj tak postarat, když se zlíská... Přítel se nedávno opil, jen mu to nesedlo a strávil část noci na záchodě. Probrala jsem se ve dvě ráno a nebyl v posteli přestože si ke mně lehal-měla jsem strach, jestli mu něco není, tak jsem jen houkla do koupelny a ozvalo se zamručení, že jako jo, že žije. Uvařila jsem mu čaj a šla zas spát. Za chvíli byl u mě a strašně se omlouval, že nechtěl, abych ho takhle viděla. Všechno si po sobě uklidil sám ještě v noci a bylo. Druhý den mu taky bylo zle, tak jsem mu udělala další čaj a jen lehčí oběd a pořád se omlouval, jak ho to mrzí.... Rozhodně jsem ho nemusela někde tahat a slíkat a rozhodně druhý den nedělal, že se nic nestalo. Navíc mi v noci řekl spoustu pěkných věcí a ne a't táhnu... to mi řekl o týden později v afektu (naštvaný flegmatik no... ). Sice je hrdý, někdy až moc, ale před kamarády-ani jindy-si na mě ego nehoní a zastane se mě, když se o to někdo pokouší.

    Neznám váš vztah. Znám svůj a vím, že není dokonalý. Jen ti píšu, jak si myslím, že by některé věci, o kterých píšeš ty, měly vypadat. Samozřejmost to není, ale svým způsobem to od partnera očekávám, abych pro něj nebyla nějakou hadrou na vymetání... Přijde mi, že tvůj přítel tě do této pozice staví. Kdybys byla alkoholička jeho věku, už ti to může být fuk. Ale jsi mladá holka a jistě jednou chceš rodinu a chlapa, který ti bude oporou ne chlapa, kterého budeš tahat z hospody a před dětmi svlékat a ukládat do postele...

     Až budeš bydlet sama, uvidíš  jak moc ti chybí jeho opilá společnost a nálady a vše si urovnáš. A pak uvidíš. V práciho sice budeš potkávat, ale až začneš chodit ven, budeš potkávat spoustu jiných lidí a mužů. A odvážím se napsat, že o mnoho lepších.

   Omlouvám se, že píši v podstatě to samé dokola. ALe kamarádka mě takhle probírala, když jsem se pořád snažila zachránit vztah, který už byla dávno... za horami. Pořád mi tloukla o hlavu, že to nestojí za to, že bude lépe. Až jsem jí to azčla věřit... a později na její slova i došlo a mám vztah, ve kterém jsem na 90% spokojená. A těch zbylých 10%... prostě jsem moc velký mazel a asi až moc náročná na pozornost, možná někdy až dětinská. TAkže nakonec není až tak přítelova chyba, že unavený z práce nemá náladu chodit krmit kachny, pouštět draka apod (i když za kachnama chodíme celkem často ). V"bec můžu být ráda, že mě s tím v jeho 30 letech nepošle k šípku a nakonec ještě sám příjde s tím, že si pořídíme 3 potkaní mimina. Kdyby tušil, že mu z koupelny udělají kulničku na dříví, možná by si to ještě rozmyslel...

   Jsme ženy a potřebujeme cítit lásku a určitě si ji zasloužíme cítit každý den. Aby nám každý den drobnůstkou partner připomněl, že nás má rád, že o nás stojí. Opravdu na to máme nárok, nemůžeme celý život žít z toho, jak bylo pěkně na začátku.. i když se o to strašně dlouho, a zbytečně, snažíme.

   Dřív nebo později by se to nakupilo a objevil by se někdo, kdo tě vyslechne, pohladí... a pak bys ublížila vám oběma (hlavně sobě) a stala by ses další, kterou by strašně pomluvil.

   Nedus v sobě svoje touhy. Jestli chceš, aby ti chlap každý den nosil kytku, hledej, a najdeš takového. Chceš spontánně vyrazit někam na pár dní, aniž by o vás někdo věděl, takový taky někde je... Jde jen o to, ho najít. Nebo si rozmyslet, jestli bez toho budu opravdu schopna žít. A na stará kolena si nevyčítala, že jsem to propásla a život vyhodila z okna, už když jsem si ještě mohla užívat.

    Je vidět, že máš hodně dobré srdce. Neber to jako "sviňárnu", že opuštíš "nemocného" chlapa. On je ale starší a měl by být rozumnější. A se svým životem naložil tak, jak s ním naložil. Ty už ho nezachráníš a on na tebe nikdy takové ohledy brát nebude. Akorát by ti hodně ublížil.

   Tak koukej po nějakém kutlochu... a kámošku by 2, 3 noci nezabily Když by bylo enjhůř...

Lucy, hrozně moc se mi líbí Tvé názory. Líp bych to asi nenapsala.

Leňo děkuji ti. Jsou to víceméně zkušenosti. Ono se to rozumuje, ale praxe je úplně jiná... viz můj vlastní vztah. Racionální úvahy by mi šly, ale většinou dám na srdce a někdy to není nejleoší volba. Musím se ještě hodně učit Ale pokud ten proces přežiju ve zdraví, nemůžu si stěžovat, že

Naprosto souhlasim To jsem presne ja.... vzdy dam na srdce a pak skoncim spatne predtim jsem mela 7 let vztah a to me taky vzalo dost pekne... porad hledam ubytovani tak mi prejte hodne stesti..... napsala jsem si list jak jsi mi poradila a vyslo mi ze takhle to dal nejde i presto ze ho moc miluju.... az budu bydlet jinde bude lip

Lucy a je opet vse jinak..... vcera jsem opet se snazila promluvit si.... rekla jsem si tohle je posledni sance kterou mu dam...... a skoncila jsem urvana a prosila ho aby nam dal sanci ze vi ze lepsi nenajde... coz uznal....  (ja vim.... naprosta blbka) a on se na to sebral a odesel ze pry na 3 dny..... ze to pro nas je takhle lepsi... ze mi nechce ublizit (coz se stalo).... nevim kam.... rekl ze jde k tatovi... tam nikdy nedorazil.. jeho tata si mysli ze dela velkou chybu....  .. kdyz jsem mu zavolala tak mi  rekl ze jsem vedela ze to takhle dopadne a ze jsem si stejne hledala ubytovani jinde tak co.... a polozil telefon a uz to nebral..... tak zacinam mit pocit jestli v tom neni nejaka jina..... i kdyz on se dusoval ze ne..... no boli to hrozne.... ale po vcerejsku jsem si rekla ze tohle byla posledni sance... vymazala jsem jeho cislo a vubec jsem ho nekontaktovala....... a myslis ze se ozval sam? ne..... to neco vypovida........ v pondeli se jdu podivat na byt na pronajem ktery bych si mohla financne dovolit tak snad to vyjde..... pak se z toho poradne vybrecim...... ale bude mi trvat hodne dlouho nez se pres to vsechno dostanu..... boli to hrozne protoze porad myslim i na ty hezke doby a brecim ale vim ze to je nenavratne pryc....... jsem optimista.... porad verim ze snad nekdy v budoucnu se najde nekdo kdo me bude mit rad takovou jaka jsem a on bude normalni tez.....

Jestli u něho diagnostikovali skutečnou depresi, bude se s určitými potížemi potýkat po celý život. Všechny náročnější situace budou pro něho (a tímpádem pro jeho okolí) zatěžkávací zkouškou. AD v kombinaci s alkoholem - to je fatální chyba.

Tvé jednání vnímám jako chování člověka, který má posunutou hranici, kam až nechá toho druhého zajít, co mu dovolí, čím se nechá zraňovat. (Někdy se tyto rozšířené hranice dají vystopovat až k dětství, kdy člověk pod vlivem nějakých událostí a prožitků začne jednat tak, že druhému donekonečna trpělivě omlouvá hrubosti, náladovosti... i fyzický útok. ) Tvoje nízké sebevědomí má někde původ, zkus se zamyslet...

Plánovat svatbu v situaci, kdy spolu dlouho intimně nežijete a kdy je celý váš partnerský život hodně nenormální - to není dobré. Svatba by měla být až poslední krok, ne první. Pokud trváš na tom, že tento muž je přesně ten, který ti bude v životě oporou, s kterým chceš případně založit rodinu i zestárnout, tak měsíční pauza bez vzájemného kontaktu ti může malinko vyčistit hlavu. A uvidíš, nakolik ti chyběl - a nakolik jsi chyběla ty jemu. Volba je na tobě. Kdybys zvolila svobodu, nedivila bych se.

Ahoj Addy, kočičko, vše se může změnit. S každým partnerem je to jiné. Musíš hledat někoho, s kým se budeš cítit dobře a to ne proto, že si to zasloužíš, ale proto, že se k sobě hodíte. Nikdy nevíš a vědět nebudeš co tě v životě čeká. Dej šanci tomu hezkému. Jo a podívej se na toho vrabčáka vpravo. Kdo by to do té "havěti" řek, viď.

ahojky, prosim tě utíkej od něj  sním si akorát uženeš ještě větší deprese, a už se nedivím že byl 3* ženatý a ještě k tomu že má 42 let, upřímně to ti za to nestojí aby jsi stakovým člověkem který bude stebou manipulovat jak s loutkou vůbec ztrácela čas, mluvím s vlastní zkušenosti zažila jsem podobné věci a  můžu ti říct že mně tady v moje starosti. cz dokopali k tomu že od 42 letého chlapa odcházím a za měsíc budu bydlet ve svém. Iva

Dekuji, problem je ze nemam kam jit. nic usetreno nemam, 3 pujcky na krku (2 jsem vzala v prubehu tohodle vztahu abychom si mohli zaridit byt a on ma tez 1 protoze od posledni manzelky mu zustalo jen obleceni) oba si nemuzeme dovolit kazdy svuj pronajem.... cos sitauci neulehcuje..... a moji rodice i jeho bydli prilis daleko od nas..... zoufala situace....

Dekuji za prispevky, mozna za si za to trochu muzu sama i ja.... ze zacatku vztahuj jsem taky trochu zarlila a ztropila tri sceny ale to bylo pred rokem a pul kdyz jsem si nebyla jista sama se sebou.... a to jsme vyresili...... dnes se chtel odstehovat, prisla jsem domu z prace a on se chova jako by se nic nestalo..... tak fakt nevim..... jestli to neni jen ta deprese...... a nebo jsem mozna az naivni.... bohuzel to je tezky rict.....

Ady, to fakt není normální. A s přibývajícím věkem se to nezmění, nebo ještě k horšímu. Pak třeba budete mít děti a budeš n a ně sama, nebo jim bude nedejbože ubližovat...

S jedním chlapem život nekončí, opravdu raději odejdi a najdi si jiného. a neboj se, že nikde není...

Nedávej si všechno za vinu, není to tvoje vina, lidi se občas pohádají, to je normální, ale tohle každodenní deptání normální není... Sama víš, že se to nelepší spíš naopak...

Odejdi dokud je čas, dokud není troska i z tebe.

Najdi zase sebe sama, začni chodit mezi lidi, ven, najdi si koníčka, nědo dělej... doma u TV můžeš sedět, až ti bude 80...

nevím jak jsi s přítelem dopadla. Pronájem se dá najít mnohem líp na spolubydlení. Je to levnější a ještě nebudeš sama. Hlavně musí člověk chtít něco změnit. Hledat a chtít najít jsou dvě různé věci. Protože tvoje příspěvky jsou samé stesky a výmluvy. Já si myslím, že od přítele odejít nechceš. Že chceš aby tě všichni litovali, ale stejně s ním zůstaneš. Protože to stejně nejde, nemám kam a blabla... Nevím co bys dělala, kdyby ste měli společný majetek nebo děti. Takže tvoje situace je naprosto skvělá. Na netu najdu pokoj na pronájem, sbalím si pár svých švestek a jdu. O co jde?? Ale jestli chceš dokola řešit nějakého ožralu, kterého hrozně miluješ.... Tak jseš možná nemocná - psychicky nevyzrálá osoba. Říkám to teď tvrdě, ale o to jde. Abys viděla, že k politování vůbec nejsi. Ale k smíchu. To jediný by tě mohlo nakopnout. Najít si nějakýh zoufalce, zamilovat se do něj a pak na forech brečet jak mi udělal to a ono, a jaký jsem hrozný chudáček - to je fakt hrozně jednoduchý. Ale zvednout se, podívat se sám sobě do očí, vzít do vlastních rukou svůj život - to už jiná! A není na škodu začít chodit na nějaké terapie - a zjistit proč se chovám jako ubrečenec a neschopný mamlas. Napadá mě, že tě rodiče neměli rádi - a ty si tuhle pozornost získáváš tím, že jseš v roli oběti. Chudáka, kterýho každej polituje. Jak to má hrozný s ožralou. No je to tvje volba!

Děkuji to samé si myslim i já. 29? No sorry daleko těžší je odejit ze 14leteho svazku. Jen brečí a ano rodiče evidentně se na ni vykaslali. Terapie? Dost pochybuji ze tam chlapa dostala. Srab jsi v tomhle stavu ty sama.

Ty pro nej budes vzdy jen milenka. Nikdy si te nebude vazit. Vzdy bude uprednostnovat sve deti a byvale manzelky pred tebou. Nemyslis ze jeho ex o tobe vi? Vzdy sel ze vztahu do vztahu. Protoze nedokaze udrzet to co ma v kalhotach. Naslibuje hory doly. Jsi naivní. Do tohohle ja bych uz v životě nesla. Ponizil te na roli sve milenky ktera ma pravo tak max drzet pusu. I kdyz by se stalo ze s tebou bude mit dite tak ani to vas nespoji. Bude pořád stejny. A ty budes trpět. Srovnej si to v hlave hlavne ty sama. Nic jineho ti nepomuze. Ani tyhle diskuze. Leceni ppotrebujes hlavne ty. Od nej. Pa