Téma: Citové vydírání od přítelkyně - vyhrožuje sebevraždou při rozchodu s ní

Text uživatele: tak ji nech vztah uz skoncil ne?

Text uživatele: Z toho vztahu už nic nebude, tohle děljí jen nevyzrálé osobnosti a sobci. Je jí jedno, co cítíš nebo spíš jak se cítíš, ona vidí jen sebe a za každou cenu chce dosáhnout svého. Víš, i kdyby to nakonec přece jen udělala, nemůžeš za to. Tito lidé, když to chtějí udělat, důvod si vždycky najdou. Dnes za to můžeš Ty, příště to zas bude někdo jiný. Asi by si měla zajít k psychologovi. Jen tím ukázala, jaká ta její láska vlastně byla - sobecká!!!

Text uživatele: 

Hoši vám se to radí,ale žít potom s pocitem,že to vážně udělala kvůli vám,to musí být dílo.Tady je těžké správně poradit ,ale každý je zodpovědný za svůj život i ta slečna ,jenže .. co když to fakt udělá?Bude m u potom stačit pocit ,že ona byla sobec a já nic ,já muzikant?

Text uživatele: Sorbonosi, jak jsi na to přišla, že to udělala nebo by to udělala kvůli němu???!!! Jak jsem psal, dnes byl po ruce a tedy důvodem on, zítra to bude zase někdo jiný nebo něco jiného. Problém je v ní a ona nemá právo přenášet zodpovědnost za svůj život na někoho jiného.
Takže Ty bys sorbonosi raději s takovým člověkem strávila celý zbytek života, jen aby si něco neudělal(a)??? Tomu nevěřím!!!!!  Ale když už to bereš takhle a chceš použít váhy, pak je to jednoduché, stačí dát na misky vah obě varianty a bude holt muset zvážit, co je pro něj větší či menší zlo. Osobně si myslím, že dojde k závěru, že rozchod je jediné možné řešení i za cenu toho, že by si ta slečna případně něco udělala. Vycházím ovšem z předpokladu, že má pro ten rozchod vážný důvod a ten vztah už je nefunkční.

Víš sorbonosi, to, cos napsala je pěkné, ale proč jsi neměla odvahu napsat, jak by ses sama v takovéto sitauci zachovala?
"Tady je těžké správně poradit" - ale žádná správná rada tady neexistuje, tedy lze vyjádřit jen naše osobní názory. Správnou odpověď na Patrikovu otázku zná jen Patrik sám...

Text uživatele: Já totiž nevím,jak bych se zachovala .A to proto ,že to nemusím řešit.Tady mohu navykládat cokoli,jak bych se zachovala ,ale když bych to měla řešit ,tak hrdinka bych nebyla.A znáš mě ,víš ,jak to mám nastavený,takže stejně bych cítila vinu.Ale asi bych s takovým člověkem nebyla.Ne asi ,určitě ,jen potom bych ten balvan válela před sebou.

Text uživatele: To je v pořádku, sorbonosi. Nikdo z nás neví, jak by se v takové situaci zachoval, jen si teď představujeme (nalouváme), co bychom, kdybychom
Také bych v takové situaci určitě nebyl hrdinou, ale ze zkušenosti vím, že v jistých situacích se člověk musí chovat rázně. Jakékoli váhání to jen komplikuje.
A zas tak dobře Tě neznám. Tak moc mi zase nefandi Ale nepopírám, že jsem si již o Tobě stačil vytvořit jistou představu... Cítila vinu za co?  Pokud jsi k tomu druhému upřímná, pokud jsi ho nepodváděla a nelhala mu, pak není důvod cítit vinu. To bys pak při snídani mohla cítit vinu za všechny lidi na světě, co ten den zemřou hlady. Pokud bys ale měla v sobě pochybnosti, zda-li jsi k němu byla skutečně dostatečně upřímná, pak by se ten pocit viny dal chápat. Ale i tak tento způsob vydírání svědčí o sobeckosti a nevyzrálosti dané osoby.

Text uživatele: 
Já vím,že poznávání je pozvolné,ale přece jen víš víc než ostatní.Ani já sama se neznám dobře ,kolikráte se překvapím

Text uživatele: Tím jsi mi chtěla nepřímo naznačit, že mám od Tebe v brzké době očekávat nějaké překvápko?

Text uživatele: Jen o důvod víc, proč odejít. Možná jen radu, kam se má s problémem obrátit. Jakkoli to zní tvrdě. V případě, že by si poté opravdu něco udělala, rozhodně bych si nic nevyčítala, proč taky? Každý jsme tu sám za sebe.

Text uživatele: Barčo, to co píšeš je samozřejmě pravda, jenže jedna věc je rozumové zdůvodnění a druhá to, co člověk cítí. Kolikrát už se mi stalo, že jsem si něco rozomově vysvětlil a řekl, vždyť je to hloupost se kvůli tomu trápit, přesto ty pocity uvnitř pořád byly. Ono to chce někdy čas, než to odezní, než se s  tím člověk vnitřně vyrovná. Proto sorbonose chápu.

Text uživatele: 

V životě jsem to několikrát slyšela. Je potřeba odhadnout, v jaké fázi této nemoci se vydírající nachází. Pokud to není na intervenci na psychiatrii, tak rozhodně na ty lehké případy platí na nic jim nepřistupovat, jsou jako děti, jen zkoušejí, kam až můžou zajít. Tito dokážou být dokonce velmi spokojení, když ani nehnete mrvou. Jestli chcete zůstat spolu a jen vám toto vadí, tak stačí si sbalit kufry a říct ve dveřích, až tě to přestane bavit a budeš mít o mně skutečný zájem, tak zavolej. A klidně pohrozit intervencí, pokud bude i nadále něco zkoušet, jako pláč po telefonu. Prostě stanovit si jasné meze, jak to děláme s dětmi. Měli jsme ve vsi jednu alkoholičku, co chodila po sousedech žebrat, a když jsem jí jednou řekla, že jednou ano, ale dvakrát... už ne, ať příjde, až bude pomoc opravdu potřebovat, tak se už nezjevila a přestala vydírat. Dostala jsem jednou radu zadarmo, tak ji předávám dál: "VYMEZIT SE" a sám se stát zodpovědný za sebe.