Téma: 7 let nemám přítele - deprese z osamění

Ahoj Jano,

k tomu stručnému úvodu, který jsi napsala, mě napadá toto: Píšeš, že v poslední době nikam nechodíš - pokud nikam nechodíš, tak se ani nemůžeš s nikým seznámit, mezi čtyřmi stěnami Tvého pokoje/bytu žádného potenciálního partnera nenajdeš. Pokud máš deprese a doteď se vzpamatováváš ze vztahu, který skončil před dvěma lety, pak pro Tebe nejspíš v tom vztahu zůstalo něco nedořešené. Možná by nebylo na škodu vyhledat pomoc odborníka - psychologa, případně psychiatra, který by ti s tvojí depresí mohl pomoci. Aby člověk přitahoval pozornost druhých, měl by vyzařovat něco pozitivního, a to lidem s depresí samozřejmě chybí. Nebo se třeba zkus více rozepsat o těch minulých "úletech" a o tom, proč si myslíš, že partnera nemáš.

Já už jsem byla u psychologa i psychitra, ale zjistila jsem že to nemá smysl. Ten můj poslední úlet, nemůžu se z toho vzpamatovat doted, ne že bych ho měla tak ráda, ale myslím si že je gay, choval se ke mě jak k chlapovi, hlavně v posteli to bylo hrozné, to mě hodně rozhodilo a nikomu bych to nepřála zažít, začla jsem si pak připadat jak chlap, no a vlastně musela jsem si kvůli tomu prodloužit o rok školu a dodělávám ji až letos, mám ukončený ročník, ale bez diplomu, ten budu mít až v červnu, do té doby chodím na jyzykovku, jenže nemám status studenta, jsem na pracáku, ale bez peněz, občas si sice přividělám u kamaráda nějaké peníze, ale ty padli na toner, 2 učebnice do angl, ičtiny a slovník, nemám žádné peníze na víc, takže večer nemůžu nikam zajít. Navíc mám problémový vztah s oběma rodiči. Bydlím teda jenom s mámou. Kluka nemám asi proto, že žádného nezajímám. Jinak se pohybuju převážně v ženkém kolektivu, takže na chlapa jen tak narazím zřídkakdy

Přijde mi to nějaké podivné... Sama už 7 let (a je vám 23), tzn. sama od 16? poslední "úlet" před dvěma roky - no ale to jste nebyla sama....

Že člověk narazí během svého života na pitomce to je jisté... chce to hledat až najdeš toho pravého... a někdy se ukáže že ten to taky nebyl...

prostě se snažte nehroutit z minulosti, ale udělat za ní tlutou čáru a nevracet se k tomu. Chodte mezi lidi, najděte si koníček, který vás bude bavit a třeba tam někho potkáte. V dnešní době je tolik internteových seznamek, tak můžete zkoušet...

snažte se neuzavírat před lidmi a nebojte se, on někde čeká ten pravý!

Ahoj, pokud si chceš někoho najít a nebýt sama, musíš chodit víc do společnosti. Vyraž někam s kámoškama do nějakého klubu, na diskotéku ap. , můžeš zkusit jakou-koli seznamku a třeba si s dotyčným jen psát, později když tě zaujme tak jit na rande a pak uvidíš Nebo když se ti nekdo bude venku líbit tak se na něj usměj ap. ten člověk určitě zareaguje a nemusíš se bát že negativně, normální lidi většinou něco takového ignorují když se jim dotyčná nelíbí .....

K těm seznamkám : BADOO taková foto seznamka, tam máš vysoké šance že se ti ozve spousta lidí a bude z čeho vybírat nebo seznamka HARMONIE tam se dají najít zajímaví lidé....

to kath: měla jsem na mysli vážný vztah, kdy jsem se do toho člověka opravdu zamilovala a bylo to opětované, skončila jsem to z mé strany, měla jsem tehdy 17, táhlo mi na 18, jinak mi za 2 týdny bude 24.

To co píšete, si samozřejmě dobře uvědomuju, zkoušela jsem chodit mezi lidi, jsem poměrně společenská, ale když je těch pitomců, fakt moc (12asi) tak asi bude něco špatně. A popravdě, už se dalšího čehokoliv bojím, ale díky za útěchu

Ahoj,

našla jsem Tvůj příspěvěk, sice je zde už déle ale to téma u mě, možná i u Tebe, je stále aktuální. Já jsem bez přítele od svých 18ti let, nějakých 9 let. Pár vztahů jsem měla, ale byly to takové ty krátkodobé (nejdelší půl roku). Nazvala bych to vztahy z nouze, samota leze strašně na mozek, člověka to nutí přemejšlet nad tak strašnýma věcma, že nakazit se depresí a úzkostma jde velice velice snadno. Nejhorší je, když v ní člověk tráví tak strašně dlouhou dobu. To se pohled na všechno dost zkreslí... cesta z toho je strašně těžká, já jí nenašla - zatím. Já už bohužel mám na vše dost pesimistický pohled, tak nějak moc už nevěřím, že bych se z tohohle někdy vyhrabala. Kdyby sis o tom třeba chtěla popovídat, klidně se ozvi (arltik@seznam.cz). Jana

Ahojik, taky jsem byla dlouhou dobu bez přítele. Myslela jsem si že to je ve mě, ale bylo to místy, kam jsem chodila. Na diskotéce nebo v baru přítele nenajdeš. Ale mohla by ti pomoct tahle odborná stránka  Můžeš se ze svými problémy poradit s odborníky. Já sama jsem po odborné pomoci začala navštěvovat jiné místa. Hlavní je chodit ven začala jsem navštěvovat jógu, občas zašla do divadla. Nakonec se na mě usmálo štěstí, vždycky je to ve chvíli kdy to vůbec nečekáš. Určitě ti pomůže změna životního stylu