Téma: Zpíváte někdy dětem nebo sami sobě u práce

...Já s píísničkou jdu jako ptáček..trala la la la la la lááá... ♪♪♫

Občas si zpívám doma, někdy mi nějaká písnička uvízne v paměti a je ve mně dlouho ,,zaseklá"

Mám pocit, že zpívání člověku zlepšuje náladu

To zaseknutí znám, ale spíš melodii, málokdy si zapamatuju slova.

Avatárku, nějak si tě nedokážu představit zpívat.

Já zpívám docela často, když mě nikdo neslyší- v autě, v koupelně.....  Jenom mám problém, že si pořádně nepamatuju texty.

  My jsme hudební rodina, takže zpíváme, hrajeme všicí. Když se nás sejde hodně, máme domácí karaoke a u toho se vyblbneme. Na každé rodinné osavě si musíme zabékat. Jsme taková rodina randalistů.

Snad to ani nevnímám jako kulturní projev, spíš jako přirozenost... Vyjadřovat zrovna to, co cítíme "písničkou". Ne každý to umí, ale většina z nás to stejně provádí Zpívám dětem všude, když mě to zrovna napadne Dvouletý syn už to chytil taky, devítiměsíční dcera zase plácá radostně ručkama.

Bezvadná je knížka od Jiřiny Rákosníkové - Hrajeme si u maminky. Zpívání je spojeno s rozvojem tvůrčího myšlení, a myslím, že i určitého  vnitřního citu. Neumím to popsat, ale muzika v jakékoliv podobě, která se nám tedy líbí, nás dělá víc lidma. 

Mimochodem moc prima připomínka

Podla mňa  spievanie zlepšuje náladu a dodáva ľudom energiu.  Ja keď neviem slová tak si pohmkávám s muzikou a potom sa mi lepšie napríklad upratuje. Keď máme rodinné posedenie tak tam nesmie chýbať gitara a spev. Pokladám za veľmi prínosné spievať deťom. Ja som to robila, keď boli malé. Babička môjho manžela, keď sa s ním prechádzala v kočíku, tak mu vždy spievala. Dopadlo to tak, že potom vozila spievajúci kočík a ľudia neverili vlastním ušiam, že tam spieva malé dieťa. Dodnes ma krásny hlas a je to úžasný človek.

Chodívaly jsme s babičkou zpívat na svatby. Zpívala jsem si kudy jsem chodila, až teď jsem nějaká přešlá a bojím se zpívat na veřejnosti. Úplně umordovaná, že se mi budou někteří spoluobčané smát.
Snad se zase uvolním...

Štamrpdličku a budeš hned uvolněná

No, já zpívám jen doma, hlavně  dětem když byly malé ... a taky někdy nějaká melodie je v člověku zaseklá, tak si tak jako broukám... ale moc mi to nejde ... můj tatínek říkal, že zpívám pěkně, že se to jen škaredě nese a že bych mohla zpívat i do desek/ tím myslel desky ve stolárně/, ale to mi říkal jen tak aby mne poškádlil ne urazil. Učila jsem se hrát na kytaru, ale to už je hodně dávno a zpívali jsme na výletech a na táborech a vůbec.... zdá se mi, že teď se zpívá míň. Zajímavé je, že my znali texty písniček a že byly kolikrát i složité. Psali jsme si je do sešitů... jo časy se mění....

To s těma deskama bylo vtipný

Zpivam rad a nejspis i falesne. Kdyz pozorujete pet lidi kteri zpivaji a jednoho jak neotvira pusu, je to stydlin = neni nad to duchovne povznesen, kdyby se nestydel, tak by zpival taky. Zpivat by se melo rozhodne vic, i pri te praci. Ja bohuzel pracuju v kancelari a v anglicky komunikujici firme. Tam by se Karel Kryl s Nohavicou asi moc neuchytili, ale kdyz jsem delal tesarskou na strechach, nemel jsem problem kulturne obohacovat siroke okoli a lidi nevypadali ze si brousi vidle, spis byli tak nejak veselejsi a pomrkavali na me.  Nejlepsi je po pochopitelne kdyz mame ke zpevu stejne posahaneho partaka, to se potom rozpaky rozplyvaji jedna basen (spise tedy jedna pisen).