Téma: Smrt mého dítěte v lednu 2010 - trápím se pořád a nezvládám to, jsem duševní invalida

Text uživatele: Hani,tak takovou bolest jsem nikdy nezažila a tak se ani nedokáži vcítit,ale je dobře ,že chceš o tom mluvit a pokud to nejde jinak ,tak alespon takto.Tohle zřejmě nikdy nezmizí,jen čas to trochu zmírní.Mám kamarádku ,potkal ji stejný osud .Říkala ,že ta prázdnota je neuvěřitelná.Byla to holčička ,měla 5 let .I přes to ,že měla ještě jedno dítě ,ta bolest byla jistě šílená.Možná by pomohlo,kdyby jsi navštívila psychologa ,třeba by ti pomohl se s tím vyrovnat snáze .Moc ,moc ti držím palce ,ať to zvládneš .A k tomu ,co jsi napsala... je v pořádku ,že je v myšlenkách .Byl tady a asi bude stále.

Text uživatele: Moc mě mrzí, co se Ti stalo. Myslím, že slova ale nejsou dostačující k tomu, abych vyjádřil to co cítím poté, co jsem přečetl Tvé téma...

Text uživatele: Ahoj Hani, co mě první na Tvém příspěvku zarazilo, že ses vůbec nezmínila o partnerovi, čekal bych, že on bude ten první s kým si o tom budeš povídat, s kým budeš sdílet svou bolest. Tohleto jsou právě ty okamžiky, kdy člověk potřebuje a očekává podporu od partnera. Sice jsem nezažil smrt dítěte, ale smrt partnera je do jisté míry hodně podobná. Jen, u dítěte mívá člověk větší pocit křivdy, vždyť bylo ještě malé, mělo před sebou cělý život, vždyť je to tak nespravedlivé. Když umře dospělý člověk, už je to jiné, ale dítě?!!! Ten pocit prázdna se časem zaplní, ale nikdy už to nebude jako dřív, s tím se člověk musí smířit. Nepíšeš nic o tom, máš-li ještě jiné dítě. Pokud máš, pak to bude asi ten nejlepší lék. Pokud ne, mohlo by Ti další dítě pomoct tu prázdnotu vyplnit a s novýma radostma i starostma by Tvá bolest rychle ustoupila.

Text uživatele: Ahoj Hani, je mi líto , že tě potkala taková tragédie. Na tohle se těžko hledají ta správná slova. Ale vím, že nejlepší je blízkost druhé osoby, byť  je to maminka, sestra.Já mám na tohle sestřenici. Moc se nevídáme,ale jak něco tak jsme jedna druhé po ruce. A taky čas, chce to čas. Drž se přeji ti hodně sil .

Text uživatele: Hani, tvá bolest musí být neuvěřitelná, bolí to tak, že máš pocit, že žalem umřeš. Úplně to nepřejde nikdy. Ale určitě se to zmírní, východiskem by bylo další dítě, až na to budeš připravená. Mluvit o tom, je velmi správné rozhodnutí. Mluv o tom! Jistě máš spřízněnou duši. A co tvůj partner?

Text uživatele: Haničko, je mi líto, co tě potkalo. vím, jak moc to bolí, také mi zemřel chlapeček. je to už dva roky, ale stále bolestivé. nejhorší je ten první rok, pak bude pomalu líp, ale vevnitř to zůstane navžy. úplně chápu, že máš potřebu o tom mluvit. měla jsem stejný problém, pro většinu kolem je to tabu. nebýt manžela, nezvládla bych to.o tom, že dodnes nemůžu vidět známé s jejich malými dětmi (zvlášť chlapečky) ani nemluvím.. neboj se svým blízkým říct, že o tom mluvit chceš a potřebuješ. oni by většinou chtěli pomoci, ale neví jak a bojí se o tom mluvít, aby ti neublížili. návod jak to zvládnout nemám, jen čas a snad práce a dobré lidi kolem sebe..přeji ti hodně síly a chápavé blízké lidi a aby ta prázdnota co nejdříve zmizela. na naše chlapečky nikdy nezapomeneme.  

Text uživatele: 

Stalo se mi to,je to 6 týdnů a umírám žalem!!!Nechápu jak si z toho nějaká nemocná osoba,může dělat blázny?!!Hanko nebo kdo jsi??????????????To ti umírá každý rok dítě,že už jsi to samé,psala před 5 lety???Je mi z tebe zle!!!!Tady je odkaz,kde jsi to psala http://www.zpovednice.cz/detail.php?statusik=67577&orderby=rezerva