Téma: Příběh o poutnících - ne vše je takové jaké na první pohled zdá

Ahoj Pluto, souhlasím s tebou naprosto. Někdy si říkám, že čím jsem starší, tím zmatenější. Najednou chápu myšlenku, že realita není, vidíme jen stín na protější stěně jeskyně. Jak se my lidé vlastně dokážeme dorozumívat? No přece smíchem.  Vědět je jedna věc a konat druhá.  

Opět krásná povídka, opravdu věci nejsou takové, jaké se zdají, proto se hodí tento příběh :

Jeden starý, devadesátiletý, drobný, vyrovnaný a hrdý muž, který je každé ráno úderem osmé zcela oblečen, s vlasy moderně učesanými a důkladně oholen, i když je slepý, se dnes stěhuje do pečovatelského domova. Jeho sedmdesátiletá manželka nedávno zemřela, a tak je přestěhování nutné.

Po mnoha hodinách strávených trpělivým čekáním v hale pečovatelského domova se mile usmál, když mu bylo sděleno, že pokoj má připraven.

Když své chodítko vmanévroval do výtahu, poskytl mu pracovník domova vizuální popis jeho malinkého pokoje, včetně záclon zavěšených na okně.

     "Moc se mi to líbí, " spustil nadšeně jako 8-letý kluk, který dostal štěňátko.

     "Pane Jonesi, ještě jste ten pokoj neviděl, počkejte. "

     "To s tím vůbec nesouvisí, " odpověděl.

"Štěstí je něco, o čem rozhodujete dopředu. Jestli se mi pokoj bude líbit nebo ne, nezáleží na tom, jak je uspořádán nábytek, záleží na tom, jak si upořádám mysl. Už jsem se rozhodl, že se mi pokoj bude líbit. Je to rozhodnutí, které učiním každé ráno, když se vzbudím. Mám možnost si zvolit; mohu strávit den v posteli a probírat se potížemi, které mám u různých částí svého těla a které už nefungují nebo vstát z postele a být vděčný za ty, které dosud fungují.

Každý den je dar, a dokud budu žít, budu se soustředit na ten nový den a všechny šťastné vzpomínky, které jsem si uchoval. Právě pro tuto chvíli svého života.   

Stáří je jako účet v bance. Vybírat můžete to, co jste si uložili.

Takže, má rada zní: "Ukládejte hodně štěstí na svůj bankovní účet vzpomínek, já sám stále ještě ukládám. "

Nejkrásnější ráj, ze kterého nemůžeme člověka nikdy vyhnat, je ráj vzpomínek

A co když nejsou všechny vzpomínky krásné?   Co pak? Lidská mysl není selektivní, pamatuje si všechno a bohužel spíše to, co zas tak krásné není.

Tak to bych oponovala. Ta moje si pamatuje spíše zásadně to, co hezké je. A je to právě o tom přesvědčení. Samozřejmě, že si pamatuju i to špatné. Ale vím, že to není důležitéa proto jsem schopná to vytěsnit. Důležité je to dobré, co se nám stalo, protože to nás dělá lepšími.  

Každý máme možnost výběru, pokud si vybereme se pořád babrat v tom, co se nám stalo špatného, lehce přehlídneme, co se ná stalo dobrého, i to, co krásného se nám děje právě teď.

Věřím v to, že vždycky a v každé situaci, v každém okamžiku našeho života máme možnast výběru. Jde jen o to ji vidět.

 Milá Dagmon! Někdo přemýšlí a vzpomíná na věci jenom negativně a druhý vzpomíná na totéž jenom pozitivně. To je, jako když v ementálu jeden vidí jenom díry a druhý vidí jenom sýr, a další vidí skleničku poloprázdnou a druhy poloplnou. Je to věc rozhodnutí, nebo stavu mysli.  

Právě že nevzpomínám jen na to negativní, ale to pozitivní má negativní dopad. Jenomže to nepochopíš....

Milá Damon! Všechno je vždy dobře, jenomže mnohokrát nechápeme co je pro nás dobře, anebo se to projeví později. To je zajímavé? Že jo!

Ano, možná, ale je to složité, Pluto.

Taky si myslím, že si hlava pamatuje spíše to dobré... i to píšou v různých článcích... že to je tak zařízeno, že si nakonec vždy hlava vybere pamatovat si to dobré a to špatné zasune dozadu... nezapomene, ale ani nepřipomíná.... a člověk si přece radši vzpomene na to hezký ne? Osobně si myslím, že to špatný nás samo o sobě neposune... spíš se z toho poučíme a pak na to už nechceme myslet, ale to dobrý.... to si rádi připomínáme a to nám dává sílu do dalšího boje...

Jj, něco na tom bude, z vojny si pamatuji taky jenom srandu... Přitom tam bylo daleko více pakárny...

Nezlob se, ale tak to opravdu není. Mělo by to tak být, logicky, ale není. Zahleď se upřímně do vlastních životních zkušeností, a pak si dej odpověď. Mně je to jedno, já nejsem Ty, Ty nejsi já, ale já si "nelžu do vlastní kapsy". Já vím, na čem jsem.... Neříkám, že na tom jsem líp nežli Ty, ale alespoň v tom mám jasno. No, abych pravdu řekla, raději Ti přeji, abys neprohlédla. Ale to je asi příliš komplikované téma...

Mýlíš se. A nejhečí na tom je, že uvádíš eventulelní příběhy z vojny.   Kdyby byli banální a normální a hezké, tak by nikoho nezajímaly.

Ano, je to všechno krásné, to co píšete. Já na tom ve Vašem věku byla zrovna tak. Ideály, a tak dál. Neberu Vám to, naopak, věřte a snažte se. Nejsem pesimisticky založená, kdybych byla, dávno bych to všechno vzdala. Jsem jenom realista a mám životní zkušenosti. Navíc se přikláním k vědám, které jsou tak trochu "mimo mísu", nevím jak bych \vám to vysvětlila. Ale dívám se na věk lidí, kteří odpovídají na všelijaké otázky. Je to pro mne směrodatné. Samozřejmě, že v určitém slova smyslu

Ano, tak dobře, pamatujme si jen to krásné. Podle mne je to jen laciné "klišé".

Ale jsou i tací, kteří prožijí život bezproblémový, normální, obyčejný, fádní a já nevím jak bych to vyjádřila, ale vůbec jim nezávidím. Já to lehké nikdy neměla, mít nebudu, ale neměnila bych.

Zde milá Dagmon, nelze odpovědět. Jedině, při osobním hovoru. Snad.  

Fajn, překvapil mne obrázek dvou zvířátek. Schválně, určitě jsem v Tvých očích ten mrňavý a doráživý ňafal dole. Jo, asi jo. Souhlasím. A taky díky. Docela mi  to vyloudilo úsměv ve tváři. Tak ahoj, Pluto...

 Dagmon! Jsem rád, že tě obrázek pobavil. Mně také. Já na obrázku vidím kocoura nebo je to kočička? , který říká pejskovi. „Není všechno, takové, jak se na prvý pohled jeví. “

Nebo jsem byl možná zvědavý na Tvoji reakci, co uvidíš na obrázku, který jak píšeš, Ti vyloudil úsměv v tváři.

Pluto si již, nikdy nedělá domněnky. Má lidi rád, takové jací jsou. Ahoj Dagy.