Téma: Potkali jste někdy divoké prase?

Prasat potkávám spoustu Ale neleží v lese na chvojí, nýbrž jsou za volantem v autech.

ja jednou divocaka potkal ale nemel proti me sanci, byl peceny a tak sem ho zapichl vidlickou

Nepotkal, ale jak píše Avatárek na silnici je jich spousta.  

Divokých prasátek jsem potkala spoustu, naposledy na silvestra. Míchali pivo se slivovicí a do toho Bechera lemon, o půlnoci ještě "šáňo".

Ale zvířátko jenom na talíři. Se šípkovou.. mňam.

Jj, potkal jsem jednou v kukuřici jako dítě bachyni a mláďata. Kdybych se v běhu nepodělal a ona na tom neuklouzla, tak tady teď nesedím. Ne, bylo to trošku jinak. Ani jsem se nehnul, ne proto, že bych to měl načteno z knih. Já tak ztuhnul, že jsem nebyl schopný pohybu a prdel jsem strachy tak sevřel, že jsem neměl dvě půlky, ale jednu celou. Zajímavý anatomický úkaz.

Přítel potkává prasátka- ta doopravdická skoro každý týden cestou do práce. Jsou tam prý i stáda a vypadá to dost strašidelně. A brácha se taky potkal s rodinkou. Jel na kole a vůbec netušil, co má dělat.

No právě, člověk kouká a říká si, co bude, my kyž jsme viděli bachyni, tak jsme šokovaně vyhekli a udělali jsme otočku a běželi pryč, ale fuj, už bych to nechtěla zažít.

Když je tady takový hezký téma tak se s Vámi podělím o zážitek, který jsme měli s kamarádem v roce1972.

Jelikož se nám líbilo a dodnes líbí na Broumovsku tak jsme tento kraj poznávaly na vandru. Kamarád lesník nám vždy řek kam nemáme lízt abychom náhodou na bachyni s mladejma nenarazily. Divoký prasata tam z Polska hodně migrujou. Jenže to znáte. Mladí frajeři, copak by se mohlo stát, tak na ty dobrý rady jsme občas kašlaly. Co čert nechtěl tak jsme na 1 starou a 4 mladý natrefily. My se bály a vona o mladý ještě víc. Tak nás zahnala na strom. Byly jsme tam 3 dny, dobrej pocuc. Jíst bylo co, ale jak vykonávat potřebu, když člověk ví, že jednou bude po tom stromě slejzat? Nejhorší bylo, že když jsme si myslely, že už je pryč a že můžeme dolů, tak když jsme už byly skoro dole tak se vždy objevila. Tak já na svým stromu hurá nahoru  kámoš na svým též. Když to uděláte tak 6-10x, tak je to potom už jenom do potoka a prát a prát. Stejně ten smrad nejde až moc vyprat. Od tej doby radči když vidím bachyni tak nohy na ramena a pryč. Je to nejlepší řešení.

My jsme si to trochu i přivolali snad, chodili jsme do záchranné stanice, kde se starají o zraněná zvířata a právě tam měl v ohradě tak 5 kanců, pěkný obři a vždycky jsme říkali, že toto potkat v lese, to bychom jako nechtěli, že to musí být dost hrozný, pak tam mají taky 2 malý prasátka divoká, jsou moc pěkný když jsou malý, ale pak z toho vyroste takovej obr.

Hříbečku tak to je dost nepříjemná situace a vůbec si to nedokážu představit, já bych se zbláznila, ale dobře, že to dopadlo dobře.

Zajímavé a pěkné téma Divoká prasátka jsem nikdy ve volné přírodě nepotkala, ale od dětství k nim mám velký respekt.

V dětství jsme jezdívali s taťkou a babičkou od taťky na chalupu do Lužických hor. Vesnice se jmenuje Vlčí Hora, a je tam zalesněný kopec se stejnojmennou rozhlednou ( milovníkům turistiky určitě doporučuji jako tip na výlet ) a okolo hodně skal v lesích. Tam jsme chodívali na dlouhé výpravy a táta nás vždycky strašil, napodoboval zvuky kance a my děcka jsme se samozřejmě strašně báli, že je tímhle přivoláme atd.   Pak si pamatuji od otce jeden pravdivý příběh, který mi přišel tehdy opravdu děsivý:

Když byl táta poprvé někdy koncem padesátých let coby malý kluk na té rozhledně, prý tam byl vyvěšený lístek, na kterém nějaký pán popisoval jak ho před pár lety hnal rozzuřený kanec ve velké bouři až na tuto rozhlednu.

Díky Racku za připomenutí, vybavila jsem si hezké vzpomínky

    Díky Bohu jsem tu čest nikdy neměla a ani o to nestojím, jednou kdosi v dědině srazil divočáka škodovkou a obojí bylo na odpis.

    Ale honila mě ve Svratce zmije vodní. Obě svoje mláďata u sebe, moje mělo tak tři roky, její bylo velikostně větší žížala. Musela jsem vzít synečka do náruče a nohy na ramena, nabrala jsem si do svých apartních holínek. Nikdy bych nevěřila, že tvor bez rukou a nohou může tak rychle plavat.

Juli.. do dneška vodní zmiji neznám. Můžeš ji nějak popsat? Já bych si spíše myslel, že jsi se potkala s užovkou obojkovou, která rádá je u vody a je to velmi dobrý plavec. Živí se rybama a obojživelníkama. Není jedovatá, ale její kousnutí je hodně nepříjemné. Když Tě kousne do ruky, tak Ti pěkně oteče a dlouho to bolí. Má různé zabarvení. Takhle nějak vypadá.

   No ani já jsem nevěděla, že jde o zmiji, ale potom bylo všude po stromech kolem Svratky napsáno varování, že se přemnožila. Taky tady letěla fáma, že ji ochránci přírody záměrně vysadili, ale byl to kec, taťka zmiják se jen dobře vyspal°°°°°°°°°° Jinak byl to tmavý had s kresbou na těle, hlavu s otevřenou tlamičkou asi 10 cm nad vodou a jeho mládě mezi náma. Řeka v tom místě není hluboká, ani prudká, bylo léto.

Hříbečku, přesně takový had mě vyplašil v Jeseníkách u jednoho potoka.. a taky jsem si myslela, že je to zmije, manžel ale tvrdil jako ty, že to byla užovka..

Rybičko, ona zmije umí taky dobře plavat, ale tohle je přeborník. A stojí zato ji vidět plavat. I když jsi Rybička tak jsi proti ní hrozně pomalá.

Tak potkat bachyni s mladými, to je něco. Mne se stalo, když jsem ještě jezdila jako řidič z povolání, na krásném dlouhém rovném úseku - okolo lesy, že najednou vyběhlo z lesa selátko divočáka, mně se podařilo zastavit, ale ono se chuděra tak vylekalo, že začalo ječet, jako když ho na nože berou, stálo tam vyděšené, já byla ráda, že se mu nic nestalo, ale ouha-z lesa vyběhla na to jeho zoufalé ječení" mamina" a rozběhla se proti autu. No já zařadila zpátečku a to byl fofr, ještě, že tam kousek byla odbočka a že náhodou nejelo žádné auto- uf, když si na to vzpomenu, ještě dnes mne mrazí.