Téma: Minulé životy a reinkarnace - věříte na to?

To je na hodně webech, že Tě nechají odklikat odpovědi, ale nakonec chcou prachy. Tůůůůůdle!

   Nevím, jako katolík mám z Vatikánu přesný návod co si myslet......  Ale já jsem hříšnice hříšná, šmrnclá rebelkou, takže se to ve mě tluče. Něco je, nevím přesně co, ale je.  A až umřu a stanu tváří tvář nejvyšší prozřetelnosti, tak mám pár otázek.

  Byla jsem na jaře u jedné jasnovidky,která po mě chtěla vědět jen datum narození a hned mi o mně řekla tolik pravdy,že jsem se nestačila divit.Kromě toho všeho mi řekla,že mám krásnou šestiletou dcerušku,se kterou máme nádherný vztah.Já ji na to odpověděla,že mám jen syny,že občas hlídávám takovou malou holčičku už od jejich tří let,ale že je to dcerka od synové  kamarádky...: Ale vaše je to dcera z minulého života....řekla mi na to.Teprve teď jsem pochopila ten můj opatrovnický vztah k ní,kdy mám o ni starosti,když je nemocná...přesně tak,jako jsem to měla u kluků,když byli malí.  Ona mě jako svoji tetu taky nade vše miluje,protože se jí ráda hodně věnuju...zpíváme spolu,tančíme,lozíme po stromech nebo běháme s našimi pejsky...nejraději by byla pořád u nás.   Takže já tomu věřím,protože si myslím,že smrtí život nekončí a že dušička se inkarnuje do nové tělesné schránky,aby mohla pokračovat na své pouti k dokonalosti a protože se to za jeden život stihnout nedá,proto se rodí dál a dál do nových životů....

    A taky si myslím,že kdo se v našem životě nějakým způsobem dotkne našeho srdíčka,ať už kladně nebo záporně,tak s tím si máme spolu vyrovnat nějaký dluh z života minulého...

    Tak doufám,Pluto,že jsem Tě dostatečně pobavila....Ty na něco takového určitě nevěříš...

 Rybičko, hezké. Numerologie jo jo, je to tak..

A s předposledním odstavcem souhlasím. Taky si to myslím.

Ahoj Indiánko! Do numerologie se i já rád mrknu. Trošičku tomu i rozumím a někdy využívám. Velice se mně líbila kniha: „Jméno je váš osud“ - Camila Karolinss. Je velice dobře a jednoduše napsána.

A už se na mne nezlob.

 Pluto ty jsi velmi houževnatý.... . To u mužů oceňuji. Já se nezlobím, jen vše potřebuje svůj čas. Než květinka vykvete a začne vonět, tak nejdřív vyraší ze země, nahodí zelené lístky a až potom.. A ta naše květinka ještě nevykvetla.... Tak nespěchej, není kam.... Všechny cesty stejně vedou do Říma....

Děkuji, Indiánko. Teď už můžu klidně spát.

 

 Pluto promiň, ale tu opici neberu...

To je tvoje volba. ende.

Já to znám. To jsou ti domněnky. 

Budeš, Rybko, myslím, mile překvapená. Já na reinkarnaci věřím. Protože, jsem byl před 3 lety na andělském písmu. Jsem totiž zvědavý jako opice. Médium, které komunikovalo přes mého anděla, sdělila úplně vše a pravdivě na co jsem se ptal a pomohl mně porozumět určitým věcem, které mě trápili, a potřeboval jsem pomoci a poradit. Dokonce už vím, že s mojím zlatíčkem jsem se potkával ve všech životech, ale pokaždé jsme byli oddělení. Až v tomhle životě máme možnost žít spolu a společně se máme jeden od druhého něco naučit. A to je skutečně pravda. Jsem, velice vděčný pánu Bohu, že mi moje zlatíčko poslal do tohoto života a vážím si toho. Víš, jak se říká? Pes, který štěká, nekouše. A já miluji život, lidi a srandu. Tu si dělám pořád. Jsem takový veselý Pluto.

Opravdu zajímavé téma.

Při hledání smyslu života jsem se setkával s mnoha protichůdnými názory i poznáními. Nemohu nikoho, ani nechci nikoho o reinkarnacích přesvědčovat, ani tvrdit že neexistují. Je to jako s jakoukoliv vírou, bez zážitku a procítění víry jsme stále jen hledající, a bez hledání ani nenajdeme.

Většina světových náboženství s reinkarnacemi pracuje.

Z původních biblických textů byly přímé zmínky o reinkarnaci odstraněny. Přesto, cituji:

„Stopy reinkarnačního uvažování lze nalézt i v novozákonních textech. V 16. kapitole evangelia podle Matouše se Ježíš svých učedníků ptá, za koho ho lidé pokládají, a oni mu odpovídají: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ V téže souvislosti je pak řečeno, že Ježíš je „Mesiáš, Syn Boha živého“. Reinkarnačně je někdy vykládán i pojem „kolo zrození“ v Jakubově listu 3,5-6, který však většina moderních překladů nezachovává, či verš 4,14 téhož listu, který na otázku, co je váš život, odpovídá, že „jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí“. Jakubův list byl pro své odlišnosti od pavlovské teologie odmítán například i Lutherem. Reinkarnační výklady bývají uplatňovány i na Mt 17,10-13, Jan 21,20-23, Jan 9,1-3 a další méně jasné pasáže.“

V kabale, židovské mystice, je znovuzrození na Zemi Boží trest, který má sloužit k tomu, aby se duše v novém těle zdokonalila.

Z tohoto pohledu je vlastně křesťanský očistec tady na zemi.

To co zatím nevidíme, nebo nedokážeme vědecky prozkoumat, neznamená, že neexistuje. Takových věcí bylo v historii plno, co bylo zpochybňováno a pak se ukázalo, s vyšším stupněm poznání, že to existuje.

Doporučuji, těm hledajícím a nebo jen zvědavým, si přečíst alespoň některé z těchto knížek:

o        Kniha: Život po životě Autor: Raymond A. Moody

o        Kniha: Život po ztrátě Autor: Raymond A. Moody

o        Kniha: Kdo se směje naposled: Autor: Raymond A. Moody

R. A. Moody: vystudoval filozofii a medicínu, provedl řadu vědeckých výzkumů paranormálních (nevysvětlitelných) jevů z oblasti mezi životem a smrtí. Výzkumy prováděl na pacientech uvádějících zážitek, zkušenost z domnělé smrti.

Další zajímavé knížky:

o    Cayce, Edgar: Tajemství reinkarnace — pravda o lidech, jež žili více než jednou a co to pro nás znamená. Vyd. 1. Bratislava, Eko-konzult 1998. ISBN 80-88809-49-5

o    Dethlefsen, Thorwald: Znovuzrození — setkání s lidmi, kteří vyprávějí o svých minulých životech. Praha, Pragma, 1997. ISBN 80-7205-431-7

Také hodně otázek objasní film: Co my jen víme.

Ať už reinkarnace existuje nebo ne, myslím, bylo by dobré, kdyby se lidé chovali tak jako by reinkarnace existovala. Pan Sova

P.s. Sedí dvě dušičky na obláčku a jedna povídá: „Budu se brzo muset vydat opět na Zemi. Musím ještě prožít nenávist, lásku, zklamání, radost, smutek, krásu…“ Ta druhá po chvíli povídá: Tak dobře, půjdu ti na Zem v tom tvém úkolu pomoci, ale prosím Tě, nikdy nezapomínej, že jsem to já.“

  Myslíte, že by jste mohl psát normálně jako my všichni ostatní?

 Hezké ráno Julie. On Sova se naučí psát i bez bílého pozadí.  

Milá paní Julie!

Mám rád, opravdu z celého srdce, Vaše poznámky a rýpnutí. Snažím se pochopit, co Vám vadí na mých příspěvcích. Ovšem jedno české přísloví praví: „Nenarodil se člověk ten, aby se zalíbil lidem všem.“

„… že byste mohl psát normálně…“, opět nádherné téma na úvahu. Možná, že o tom někdy založím nové téma.

Pro vaši informaci věřím, že se naše duše na Zemi mnohokrát vrací, dokonce jsem přesvědčen, že Vaše a moje duše se spolu někdy v minulých životech setkali a spolu komunikovali a nyní máme úkol to zase někam posunout. Duše se na zemi vrací vždy tak aby se zdokonalili, a většinou se setkávají s dalšími skupinami duší, které se takříkajíc znají anebo mají k sobě závazky z minulých životů. Možná dnes zavrhujeme lidi, jejichž nositelé v minulých životech se chovali nepěkně k nám. Má to logiku?

Zatím se mně honí hlavou jen několik otázek. Co je vlastně normální? Kdo posuzuje a určuje co je normální a co už není normální? Za komunizmu to bylo zcela jasné, strana a vláda určovala co je normální, co si lidi mají myslet, co chválit a co odsuzovat. Čím větší primitiv, o to měl větší, represivně prosazovanou pravdu. Normální pak bylo, že většina lidí to považovala za nenormální. A tak byly normální věci oficiální a normální věci soukromé. Dnes, si myslím, by mělo být normální, že jsme každý jiný.  Pan Sova

Vážený Pane Sovo, tak tenhle váš příspěvek se mi moc líbí. Dokonce mne napadlo totéž. Co je a není normální, kdo určuje, jak to má být. Kolikrát jsem se zamýšlela nad tím, jak to vlastně Bůh myslel, zda třeba autisti nejsou normální a my ostatní jsme se nepovedli. 
To byl jen příměr, ale trefil jste se mi do gusta. 

  Myšleno bylo písmo, velikost, barva atd. Jinak si pište co chcete.

Pro páníčka. To teď budu muset číst, jako četník.

 


 Děkuji za vysvětlení. Ono se na tohle téma nedá s kýmkoliv debatovat. Jenomže na téhle web stránce už vím, že si ze mě nikdo nebude dělat legraci. Tady jsou všichni tak hodní na mně a já je mám tak rád. Ještě ti prozradím, že já na náhody nevěřím. Protože, všechno je tak jak má být, Sovo. Nebo se mýlím? Děkuji za doporučené čtení, něco z toho jsem už četl.
 

Dle toho, co jsem se již dočetla, tak inkarnace a reinkarnace nejde z nižšího tvora na vyššího a naopak, takže jak třeba Indové věří, že po smrti mohou být stromem nebo zvířetem, tak tak to nefunguje. A ani před životem jsi nemohl být pes, ale vždy jen člověk. 
Jenže, podle knihy duchů jsou různé formy vyspělosti duchů a bohužel Země je jedna z těch nejnižších a nejméně čistých forem, tudíž teď jsi teprve na začátku svého očištění.
Dr. Moody je asi nejznámější  co se týká minulých a budoucích životů...život po životě.
Já to tedy shrnu, abych se moc nerozevlála.Já věřím. Věřím v život po životě, věřím v to, že existuje duše v našem těle, věřím v sílu Vesmíru a myšlenky,dokonce věřím v mimozemské civilizace.
Vlast ně jsem o tom bytostně přesvědčená. Jak již někdo moudrý podotknul. " Kdo ví, zda život není umírání a smrt životem".Takže kdybych umřela, tak ti dám znamení, na kterém se domluvíme.  
A ještě jak tady zaznělo o setkání v minulých životech. Věřím v to, že pokud něco v minulosti nevyřešíme, musíme to napravit v tom dalším. A budeme to napravovat tolik životů, dokud úkol neslplníme. Tak je psáno v Knize duchů, kterou ti Pluto vřele doporučuji.  

  Též máme s mužem domluveno, že si dáme vědět co je potom. Můj chlap tu chce být do stovky a oslavit zlatou svatbu. Bude mejdan a pozveme všechny, co byli na premiéře. Nějak mazlik zapomíná, že ty tetky a strejcové budou dávno v Pánu....

Juli, to bylo krásný. Plánovat tak dlouhý společný štěstí. 
Tak si s tetkama dáte reprízu po...
Jenže to už prý ty tetky a strejdové neznají příbuzenské vztahy.  

Pokud jde o můj názor na minulé či budoucí životy a reinkarnaci, tak se musím přiznat, že na tyhle věci zkrátka nevěřím. Ale rozhodně neodsuzuji ty, kteří to mají jinak, věřím, že pro jiné lidi to může být cenný zdroj informací a způsob, jak se o sobě něco nového dozvědět. Co ale neuznávám je to, když někdo tyto věci používá jako berličku nebo výmluvu pro to, že je v současném životě nespokojený a maskuje tím nedostatek odvahy a vůle se svým životem něco udělat a místo toho se třeba ohání něčím, co se mu údajně přihodilo v minulém životě.

Jsem toho názoru, že každý z nás má svůj život zcela ve svých rukou a záleží jen na něm, jak s ním naloží, co s ním právě teď a tady udělá, zda bude šťastný či nikoliv. Vše, co potřebujeme k tomu, abysme byli v životě štastní a spokojení, je ukryto v nás samých, stejně jako překážky k dosažení našich cílů a snů - ne v minulých životech.

 To já se s úřady nepřu, tudíž ne se sociálními pracovnicemi. Hele. A můžeme být kamarádi? Jak se jmenuješ? Já ti pak také řeknu. Posilám Ti květinky.

 

Děkuji za květiny, Pluto. Pokud nemáš ve zvyku přít se s úřady, tak se mnou klidně můžeš, já totiž na úřadě (naštěstí) nepracuji. Člověk by nikdy neměl odmítat nikoho, kdo k němu přichází s nabídkou přátelství, pokud je to nabídka upřímná, takže jedním virtuálním kamarádem navíc určitě nepohrdnu. Pokud jde o jméno, to si zatím ale nechám pro sebe, snad ti to nevadí.

Děkuji. To jméno tedy později. Já jsem hodný pejsek. Moje tlapička na upřímnost a přátelství.



 

Hezky se o tom píše, hezky se o tom mluví a dá se na to svést všechno trápení v životě. Obzvlášť ve vztazích - jéé, my se nesnášíme? tak to je určitě proto, že jsme se nesnášeli i v minulém životě. Jéé, my se milujeme? No tak to jsme si jistě souzeni z minulého života.
Já jsem to taky dřív tak měla. Terapie minulými životy (říkali jsme tomu Hlubinná abreaktivní psychoterapie) mě nadchla, okouzlila a úplně jsem jí podlehla! Co já si prožila minulých životů, fůry fůr. Terapeutovala jsem několik let. Trápily mě problémy a chtěla jsem je takto vyřešit.
Ale ať jsem dělala co jsem dělala, výsledky se nedostavily. Nakonec jsem se tím tak zhoršila a problémy se mi prohloubily, že jsem musela s pokorou přijít ke klasické medicíně a nyní jsem v péči psychiatra a psychologa.
Jediné dobré, co mi to dalo, je jistota, že je něco i "po tom" (jako po smrti). Takže sekám latinu, jsem hodná a doufám, že se příště narodím laskavým rodičům, budu krásná a inteligentní a budu umět být šťastná a už teď trénuji jak uděla šťastnými lidi kolem sebe 

Věřím, že něco je....že energie (duše) nezaniká, ale nikdy jsem to v myšlenkách neaplikovala na nějaké problémy v životě a podobně. Na tohle totiž nevěřím.

 Sušenko, to jsi napsala moc hezky. Já jen dodám, že pokud je v nicku Tvoje fotografie, pak krásná určítě jsi, a z Tvých přízpěvků jsem zaznamenala, že inteligentní rozhodně taky. A to já poznám Neber to jako přehnanou chválu, ale jako čestné sdělení. Na mou duši, na psí uši a na kočičí svědomí.

Přeji Ti hezký den a jen tak dál....

Ps: a taky pochopitelně hodně lásky.   

Jeeee, to je milé! Moc jsi mě potěšila Indiánko, úplně se tetelím blahem 

Milá Sušenko! Krásné, co jsi napsala a takhle jsem bulil.
 

  

Připomněla jsi mně jedno děvče, které u nás bydlelo půl roka. Poznali jsme ji náhodně, v té době bylo pro nás cizí. Věřím, že to náhoda nebila. Její rodiče se rozvedli, když jí bylo 4 let. Zůstali žít v jednom bytě, a když  to vyprávěla, bylo mně z toho špatně. Nina už ve 14 letech četla knihy „Hovory s Bohy“- Donald Walsch. Když o té knize rodičům vyprávěla, nevěděli ji pochopit, o čem povídá a dali ji na psychiatrii. Neznala společné stolování v rodině. Na vánoce neměli nikdy Vánočný stromeček. Pro mě bylo  radostí, když u nás strávila ještě vánoce. Nina je v tvém věku Sušenko. Vlastní rodiče ji, nastavili zrcadlo, protože Nina nebude jako její máma a táta.Mnohdy se určitý věci těžko chápou.

 Napadl mě jeden příběh. Byli dva bratři, kteří mněli otce opilce. Když dospěli. Z jednoho se stal opilec a flakač. Řekl, co ode mě očekáváte. Vždyť můj otec byl taky takový. Z toho druhého se stal vzdělaný a vážený člověk. Řekl, snad nebudu takový jako můj otec. Pro jednoho to byla výzva, pro druhého výmluva, že jejích otec byl opilec.

 Pro páníčka to jsem se rozepsal.

Sušenko,moc ti děkuji. Já měla taky "jistotu" , že něco ještě je, ale spíše to byla víra. Jsem ráda, že někdo má takovou zkušenost, koho " znám".

Proč mě nepřekvapilo, že to byla placená služba?

Nevím jak by někdo, kdo programuje stránky a odpovědi do SMS mohl vědět, co jsme byli v minulém životě.

Protože to nikdy nikdo nezjistí, kým opravdu byl. Takže za peníze z Tebe udělám i Tutanchamona, že? A pár takových se najde, co jim uvěří a zaplatí.

Jednou mi kamarád, který dělal terapie minulých životů skoro čtyřicet let, vyprávěl že za tu dobu už potkal šest Mozartů, lidí, kteří si byli 100% jistí, že v minulém životě byli Mozartem a vzpomněli si na celý život atd. Vysvětloval mi to tak, že Mozart byl určo schizofrenik a měl v jednom těle všechny ty duše.
Jeee, a já to tehdy všeechno spolkla i s navyjákem  Teď se tomu už jen směju 

Nečetla jsem teď tu spoustu příspěvků,ale už jen to,že se tam ptali,jestli chcete vědět,jaké ZVÍŘE jste byli před tím?!?Člověk se vždy narodí zase jako člověk!

A na reinkarnaci věřím.

Díky za odpověď Leňa. Já, si to také myslím.  Opět budu člověk, jenom jaký?