Téma: Máte starch ze smrti?

Četla jsem hodně o klinické smrti..tunelu atd..Věřím tomu a smrti se nebojím. Myslím, že vše je osud a že máme vyměřený čas tu něco zažít a pak odejít...

   Taky nemám strach. Já se spíš bojím abych tu nezůstala sama.

V souvislosti se smrtí se spíš bojím, aby nebyla pomalá a bolestivá. Momentálně jsem ovlivněna pohledem z pobytu v nemocnici.

"Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu." (I. Kant)

   Veverko, smrt je totiž jediná jistota kterou člověk má. A je úplně jedno, zda jsi pán či kmán.

Bojím se předčasné smrti a dlouhého umírání. Čili doufám, že smrt přijde až budu mít život tak říkajíc "za sebou", vše uzavřené a prostě usnu.

Dokud jsme tu my, není tu smrt, jakmile přijde smrt, už tu nejsme my...

Tudíž se smrti nebojme Té vlastní, mám na mysli...

Já mám často strach ze smrti mých blízkých, z toho, že už tu nebudou...

Veselko já to cítím tak nějak stejně jako ty.Bylo by  krásné vidět spokojené a zabezpečené děti, vnoučata a pravnoučata.Vše vyřízené uzavřené -večer krásně usnout a neprobudit se.Nejvíc se bojím pomalého umírání někde v LDN, nemocná a v bolestech .Ted bych se přikláněla , ale k nějakému veselšímu tématu.

Myslím si, že čím budu starší, tím menší budu mít strach ze srmti, protože se budu cítit unavenější a bude mě všechno bolet.

S kolegou v práci (neurolog) jsme si řekli, že pokud bychom třeba zjistili, že máme Alzheimera, tak bychom si radši vzali určité léky (víme přesně jaké, ale nebudu je tu jmenovat, protože sem chodí i sebevrazi). Hlavně abychom měli tolik mentálních schopností, abychom si to jednak uvědomili a druhak nezapomněli název toho léku

Avatárku, ono s tím zmenšujícím se strachem to bude asi kapánek jinak. Pořád budeš od života i přes nesnáze něco čekat. Třeba se dožít samostatnosti svých dětí, dožít se vnoučat, jejich nástupu do školy....toho se pořád najde, proč proč proč....ale to hlavně proto, že začnou kolem Tebe umírat lidi mladší, než jsi Ty...

Já osobně nemám ze smrti ani starch, ani strach 

 DOBRÝ !!!!!!!!!!!!!!!!!! DEN.KOUKLA JSEM ,JEN TAK ZE ZVĚDAVOSTI NA TÉMA.VENKU JE HNUSNĚ,PRŠÍ A JEŠTĚ TOHLE.RADŠI VTIP.VAVA

Já se nebojím. Je to součást života, i když přijde někdy dřív - v roce 2007 jsem byl na 2 pohřbech od kámošů (jeden náraz do stromu na lyžích a rok na LDN, druhý totální selhání organismu - aspoň dle lékařů). Spíše je horší smrt blízkých.
A po "zážitcích" v posledních měsících se nebojím ani pomalé smrti, protože to je fyzická bolest (i když asi nesnesitelná někdy). Radši tu než srdce na tisíc kousíčků a samota.  
(asi mám nějakou slabší chvilku   :-P   ) 

   

Tož štve mě, že je to na furt, jak praví klasik... Ale já se dostanu do medvědího nebe, kde jsou místo obláčků soudky s medem a každý si bere podle svých potřeb...

  Téda, ty se tady roztahuješ. Počkej, počkej až Ti na to přijde Admin a jeho vyhledávač síajej. Bude mazec.

To já ne, to samo...

Jojo, za to fakt Medvěd nemůže ... trošku se rozepsal u toho kde bydlí a napsal svůj životopis a ono se nám to trochu rozplizlo Víme o tom, řešíme to teď 

Hele, Avatárku, já jenom bezelstně využil možnosti, které mi web mojestarosti.cz dovolil a trochu jsem se realizoval... Akorát by mne zajímalo, jak se ke mně do profilu k mé velké radosti naboural ten spammer, co mne jako milá dívka svádí k něčemu škaredému...

Tak já si zrovna o smrti čtu tuto knihu. A, prosím, zaškatulkovat mezi ty jenž se smrti nebojinkají