Téma: Kdy je člověk ještě mladý a jak byste definovali stáří?

Chlap je mladý, když nechce a přitom může... Starý je v okamžiku, když chce a přitom už nemůže... Já osobně jsem nějak mezi...  

 Tohle je téma. Zrovna včera jsem četla o tom, kdy vlastně končí mládí a začíná stáří. Podle nějaké studie, mládí končí asi ve 42 letech, nastupuje střední věk a v 64 letech začíná stáří. Tohle je podle nějakých studií Evropské unie.   Zajímavé čtení...

Taky jsem něco podobného četla. Já bych se ale ani tak nepřikláněla k číslům. Známe přece takové ty "staré" mladé a naopak. Ale zajímají mě názory na tuhle otázku. My, co už jsme v letech, bych řekla, že už to poměřujeme zdravím a podobně. Jak to ale vidí ti mladší? Přijde mi divné, když třeba žena o cca 10 let mladší se považuje za starou natolik, že jí přijde žena v mém věku pomalu nad hrobem. Samozřejmě to není až tak divné, když si myslí totéž děvče v pětadvaceti. Uvidíme, snad se vyjádří více lidí, ten pohled může být zajímavý i co se sexuálního života týká. Škoda, že Medvědova definice se netýká žen.... to bychom byly mladé pořád : - )))

No jo Baruš, to je ten úhel pohledu... Pamatuji si, když mojí mamince bylo stejně jako je nyní mě... no řekla jsem tehdy, že je stará větev. Ne protože bych jí chtěla urazit, ale já to fakt tehdy tak viděla, padesátiletý člověk byl vpodstatě nad hrobem....

Nemusím říkat, že čím jsem starší, tím se hranice mládí prodlužuje a i když mojí mamince bude za nějakou dobu šedesát, tak jí už říkám, jak je pořád ještě mladá.

Byla i doba kdy dvacetiletí byly starci.

To je pravda. Dnes to vidím spíše tak, že dokud o sebe člověk pečuje, má vrásky od smíchu a ne ty podmračené, stále z něj vyzařuje cosi pozitivního, tak je člověk pořád duchem mladý. Na druhou stranu jsou lidi, ač od pohledu mladí, tak už ten duch je předčasně jinde.... mojí mamince je 72 let, nejen, že na to ani nevypadá, ale pořád se i snaží hezky oblékat, stará se o zahrádku, slepice, má kočky a psa.... a přítele. Takový ten nezlomný duch.

Tož mně je 42 teprve 14 dní, tak jsem pořád ještě mladý...  

Tak dodatečně - Hodně štěstí, veselé mysli a samozřejmě zdraví, hlavně zůstaň ještě hodně dlouho tak mladý, jak Tě tady známe...

Díky, ale to jsme hodně odběhli od tématu, není k čemu přát...  

No, jak se to vezme, můj otec byl "mladý" ještě v sedmdesáti. Třeba se Ti taky poštěstí   .... a to vůbec není od tématu.

Hmmm, tak to jsme asi hodně podobně narození krom roku...  

Budiž i Tobě přáno všeho nejlepšího, ať se Ti splní všecka osobní přání...

Baru, tak když si tady s vámi píšu a povídáme si,  cítím se mladě. Když jdu dělat na zahradu, tak se mladě necítím.  

To mi povídej, dneska jsem dělal něco málo venku a klekl jsem si... Za deset minut jsem se nemohl postavit... Ještě není člověk rozhýbaný na to jaro, dříve se mi to nestávalo...

Medvěde, to bude to bolavé koleno. A ještě jednou vše nejlepší k narozeninám, mlaďochua užij si života.

Díky, ale já klečel na tom druhém...  

Tak to já Pavli zatím žádný problém nemám, jen se děsím, kdy se nějaký ten neduh přihlásí. Vlastně ano, na paměti jsem už nějaké změny zaznamenala. Už jsem o tom tady někde i psala.

Baru, co já všechno zvládla, byla jsem jako vítr a tenká, jak prut. Jen přišlo klimakterium, skončila měsíční pravidelnost a tělo se začíná sypat. Ale každý to má jinak, někdo běhá i po osmdesátce dobře, třeba má zase potíže s pamětí. Já toho na ty nohy tolik nezvládnu, a hned je to znát na váze, ale hlava mi zatím všechno bere. Já se tak těšila na U3V, ale nevlezu do vlaku, je to vysoko. Možná v létě, ale v zimě to klouže. Znám i 75 leté, co běhají v botkách na kramfleku, chodí tancovat. Já bych tolik chtěla, ale nejde to. Mám to po tátovi, ten mi skončil na vozíku. Každý jsme dostali do vínku jiné dary.

 Jsem mladý, nikam nespěchám, protože mám celý život ještě před sebou. A to mohu říkat v každém věku.

Ještě jsem zapomněl dopsat, že já se cítím pořád mlád, jenom ty naše děti nezodpovědně stárnou.

Já jsem i ve svém věku pořád malá holčička, protože moje stará maminka, která s námi žije, mě kdykoliv, když odcházím z domu, zpovídá - " Kde jdeš?   a  Kdy příjdeš ? .... takže si pořád připadám, jako mladice, ale je to spíše úsměvné... A protože mám takové koníčky, kde je hodně pohybové aktivity a kolektiv mladých lidí, tak se beru, jako by mi bylo o 10let méně a někdy i o víc... když blbnu s dětima nebo pejskama.... jak říká Pluto.... mladí můžeme být i v 80....

Je to stav těla i mysli.. čili obojího.

Nevím jak u Tebe, ale u mě se to průběžně mění, někdy i ze dne na den. Někdy mám pocit jako by mi bylo zase náct a jindy mi připadá, že je mi klidně o deset víc. Většinou se cítím tak nějak o 5 míň, což je docela v normě.

Já nedokážu říct, kdy přichází stáří. Možná se odráží v obličeji. Někdo je semletý životem a vypadá a cítí se staře dříve než je potřeba.  

Já nevím, jestli někdy zestárnu, protože nějak nedokážu brát život vážně. A stáří je přece důstojné.  

Podle mě stárnout začne člověk v okamžiku, kdy se začne vymlouvat na svůj věk. "Na tohle jsem už moc stará", "Tohle už není pro mě". Jako stáří pak chápu až opravdu stáří, a to podle mě přijde, když dotyčný přestane pracovat a sedí jen za oknem nebo v parku na lavičce...  

Myslí je mi 20. Ale třeba poslední dobou už bych měl nad sebou přemýšlet a taky tak dělám a kontroluju se, protože pětatřicet už vypadá děsivě k tomu, co jsem schopen dělat za mindoviny.  
A tělo zatím vše zvládá... Ale tím, jak pracuju a už tak nesportuju, tak fyzička šla rapidně dolů. Ale co koukám kolem sebe, tak jsem furt na tom více než dobře.

No a co týče stáří - celkem hodně se to mění. Když měl děda oslavu padesátin, tak na fotce vypadal daleko daleko hůř a starší než můj táta, který má 64. Takže lidské tělo se každou generací vývíjí a "mládne". Nevím čím to je, možná více sportem, vitalitou, lepší životosprávou...
Tak jak tak nebojím staří a to má každý v tolika, na kolik se cítí. Takže já asi nebudu nikdy starý.

Píšeš, že vyvádíš mindoviny.... já myslím, že lidem je mnohem sympatičtější mladistvě vyhlížející a smějící se pětatřicátník, než zamračený, škrobený, zpod brýlí mžourající třicátník. Ten už vlastně ani není mladý. Ještě že je ale příroda spravedlivá a každý si tím svým projde. Protože jsou i odvrácené stránky života....

I když je to dost klišé, tak já si opravdu myslím, že člověk je zkrátka tak starý, jak se cítí. Zkrátka každý máme ten věk biologický a taky ten duševn ía u jednoho a téhož člověka to můžou být klidně i dost odlšná čísla. Já osobně se cítím mladá tělem i duchem.

Taky je zajímavé, jak hrozně zkresleně vnímají stáří děti - myslím, že už tady o o tom psala Veselka a možná i další z vás (nečetla jsem všechny příspěvky. I já jsem sama jsem krátce po dvacítce byla jednou asi 10letou dívkou označena za "staršího člověka" - musím se přiznat, že mi to znělo tenkrát fakt strašně. A na závěr ještě trocha černého humoru - na táboře, kam jezdívám s dětma, se jeden tehdy 9letý klučina zeptal mého 25letého kolegy: "Jarku, až mě bude 18, tak to už budeš nejspíš mrtvej, že? " Co dodat...

Ahoj, člověk a zvláště ženská jsou mladí dokud jsou sami sebou a věří ve svůj sen a když už nemůžou, protože jsou rozbití na cimprcampr, tak je nejlepší se posbírat  a zase být sama sebou a říci si co mi život vlastně nabízí a čeho, že se to tak hrozně bojím a jak zase ze sebe udělat ženskou, prostě  proto, protože ženská v podsttě nezničitelná jako ta kočka a víme, že o obou se to jen říká, že?

Marki, mně stačí horečka a pak silně pochybuju, že jsem vůbec člověk, natož mladá a ženská 

"Krása ducha tkví uvitř a je stálá. "

Když mi bylo tak 12, tak starý byl člověk přes 20, postupem času se ta hranice posunuje, teď ji vidím kolem 65 -70. Možná v tom věku, jestli se dožiju, jako že se dožiju, tak stáří bude začínat v 90.  

Děsné je, když moje dcera pronese… te n byl starý, tak kolem třiceti .

Já myslím, že je to otázka duševního stavu. Jsou staré a mladé duše, fyzická stránka je hodně indivindi, záleží na zdravotním stavu.

Můj příklad: Když jsem jako 19ti letá měla vztah s o 12 let starším partnerem, připadala jsem si jako třicítka. Dnes jsem vdaná za o 6 let mladšího muže a připadá mi, že jsem ještě nevylezla z puberty

Mám spoustu mladých přátel, kteří ještě studují  a je to fajn

Jinak jak se kdo na kolik cítí, toliko mu je a na tolik vypadá.

Někdy se taky cítím minim. na 60 (třeba poslední dny-jako by nestačila ta kyčel, nateklo mi koleno, co je 1x takové, bolí tak, že bych kv. opoře potřebovala 2 berle-už jsem málem 2x spadla, převrátila židli, skoro ulomila kliku, jak se o to "něco" opírám i 2. rukou ), ale jinak je mi 22 - už několik let!

Je to velká pravda  o tom mládí/stáří ducha a těla. Třeba ve špitále na rhb, kde jsme se 2-3 na pokoji musely prostě "sehrát", se někdy vyskytla třeba 30-ti letá ženská, se kterou bylo těžké pořízení, a kdy s 1 60-ti letou paní, která byla samý fórek a byla velká optimistka, byla prostě prča a byla tak pozitivní a byla pro každou legraci, že si s ní člověk připadal skoro pořád jako puberťák.

Si teď vzpomínám…brácha kdysi jako malej 1x řekl máti : Nediskutuj, stará ženo. Fakt nevím, kde to mohl slyšet.