Téma: Co pro vás znamená chudoba?

Baruš, já snad ani nevím, co je to chudpoba v našich podmínkách, protože jak píšeš, je to strašně relativní.  

Ale když bych to vzala fakt podle toho, jak bych to vnímala já, tak asi když bych na živobytí  měla tak 100 Kč na den  a žádný majetek, který bych mohla zpeněžit. V té 100 je zahrnuto oblečení, drogerie vše, nemyslím pouze jídlo.  

I když je to těžké si to představit, možná že kdybych byla v jiné situaci, hovořila bych jinak.  

Sorbi, já to nemyslím do nějakých extrémů, nepředpokládám, že by někdo napsal, že by se tak cítil až na ulici.

to je velmi zajímavé a podnětné téma.... chudoba je nenaplnění základních potřeb v plném rozsahu. Chudí jsme tehdy, když sice máme příjem a dokážeme si určité věci zajistit, ale přesto máme v základních věcech objektivně nedostatek. TAkže sice máme na chleba, ale jen na ten základní, o slunečnicoém můžete tak maximálně snít,   Na chleba si dáme ramu místo másla, junior místo šunky a kupujeme 30% eidam místo sýrů vyšší kvality. Přežíváme... máme jen základ a to v základní podobě.   Takže kdo má dům, byt, auto, kdo má možnost volby varianty, nebývá chudý (ten pocit, pokud je pak znamená, že dotyčný nemá o chudobě ani ponětí. Nejsme chudý národ, můžeme tu mít chudé jednotlivce. NA hranici chudoby se zřejmě ocitá poměrně vysoké procento lií zdravotně postižených, kteří žijí z důchodů, starobních důchodců, lidí, kteří se z nějakého důvodu ocitli bez práce a obávám se, že i maminek na mateřské, pokud nemají partnera, ale jsou samy. Na druhou stranu jsem v životě udělala zkušenost, že člověk vystačí s málem a honda za požitky zprostředkované penězi - víc zbytečností, víc jídla, víc oblečení.... většinou kompenzuje nedostatek někde jinde (tedy víc nad určitou mez, abyste mě nebrali doslova)  POkud jsou pokryty základní potřeby, člověk se neobává o život a zdraví, může být šťastný (což mnoho bohatých není)  ZAžila jsem krátké období  před mnoha lety, kdy jsem chodila s pětikorunou v kapse a skutečně rozmýšlela, zda koupit tři rohlíky nebo budou stačit dva.   Zažila jsem období bez střechy nad hlavou, zažila jsem období, kdy se skutečně muselo plánovat i to, zda si můžeme koupit 3 nové ručníky a jestli ten měsíc vyjdeme a zaplatíme všechno, co musíme (ne co chceme)... přesto ani tehdy jsme nebyli chudí tak, jak to slovo chápu já.

........... kdo má dům, byt, auto........... jenže i když toto všechno má, může se stát, že nezbude na údržbu, na povinné ručení, opravy... ne, ani to nemusí nutně znamenat, že ten člověk nemůže být chudý. A vše rozprodat taky nemusí být řešení.

Megero, to je přesně ono, ten konec. Taky jsem zažila dobu, kdy jsem měla 35 Kč na den, do toho miminko. A nepřišla jsem si chudá. Protože jsem věděla, že je to dočasné, že to pomine.  

Je vidět, že občas každý zažil nějaký nedostatek.

Chudý člověk musí žít velice skromě, ale má kde bydlet, něco málo jíst a má něco,  do čeho se obléci, má malý příjem, ale žije trochu lidsky.  

Myslím, že abslutní chudoba, čili nuzota, nouze, bída,  je nemožnost přiměřeně uspokojit ani zcela základní lidské potřeby, jako stravovu, ošacení, ubytování, péče o zdraví, nemít střechu nad hlavou, skončit na ulici bez prostředků na jídlo a bez prostředků na cokoli.

Myslím, že dnes takto postižených lidí přibývá, a nejhorší je, když se všichni, jak jednotlivci, tak společnost od  nuzného nešťastníka odvrátí a nepodá mu pomocnou ruku. Nuzný člověk tak ztrácí sebeúctu a propadá marnosti,  zoufalství a beznaději, až k rozhodnutí se vším skončit a vzít si život.

Pro mě chudoba znamená to, kdybych neměla nic, peníze, kde bydlet a neměla na základní potřeby k životu, ale všechno se to odvijí od peněz, když člověk nemá dostatek peněz, tak je to blbý, nebo musí obracet 2x korunou...

Barčo, společnost nás tlačí do života, který je ekonomicky náročný, vytváří v nás pocit, že když nebudeme mít to či ono, když nebudeme mít tutuly a auta a reprezentovat, tak nebudeme šťastní a pak se roztáčí kolotoč honby za štěstím, spousta lidí  se na něm neudrží, vylétne a potluče se, spousta lidí se sice na něm točí,   ale jim zle a vlastně celou dobu zvrací, jen neumí vystoupit, halda lidí se ještě stíhá koukat, jak se točí ti okolo a snaží se točit se rychleji a nápadněji a jaksi veřejně radostněji...   což moc nefunguje i když se to může zdát. A pak jsou na světě lidé, kteří se netočí proto, aby druhým své štěstí ukazovali, ale aby si ho prožili... nehoní se za víc, líp, barevněji, rychleji, dráž...   jejich životy naplňují jiné věci, a možná k nim nepotřebují ani ta auta a ani vlastní domy... ale to už jsem v úvahách daleko. společnost je dnes drsná a uspořádání nejisté.... ano, je fajnmít dům a auto, ale pokud nemám na údržbu a provoz, nedává smysl takové věci vlastnit nebo je prostě mít... vídám často kolem sebe majitelé zbořenišť, kteří žijí v iluzi, že jsou bohatí, protože mají nemovitost a přitom vlastní už jen problém s ruinou, ale vzdát se jí nechtějí, spousty lidí, kteří vlastní "kapesníky" půdy, kterou nechávají ladem ale prodat jí někomu, kdo by jí dokázal využít nechtějí, vraky aut, zvířata která nemohou z ekonomických důvodů dostat pořádně nažrat, ale majitel je neproddá nebo nedaruje, protože je přece miluje (mnohdy je nechá někomu jinému užívat, aby za ně nemusel platit a nést odpovědnost, ale potřebuje mít pocit vlastníka... vídám lidi nakupovat haldy věcí, které nejen že nepotřebují, oni je vlastně ani nechtějí, jenže tlak společnosti je k tomu nutí...   nouze je zlá, ale mnoho lidí považuje za nouzi to, že nemůže mít kdykoli cokoli z toho, co si právě zamane, protože jiný to mít může....   NAše zeměpisná šířka nám neumožňuje se zcela oprostit od závislosti na majetku a hmotném světě - bylo by nám zima... ale mnohdy stavíme materiální luxus (většinou ještě domnělý) o mnoho výš, než si zaslouží a než je schopen nám posloužit) uf... tak jo, jdu vydělávat na chléb náš vezdejší pro sebe a havěť... hezký den

chudy je ten kdo nema kde bydlet nebo co jist

ten kdo nema auto nebo nejezdi na zahranicni dovolene neni chudak, to uz je kazdeho vec

jeden ma auto a jezdi na zahranicni dovolenku ale kazdy mesic se trepe strachem protoze nevi jak to bude splacet, druhy jezdi po CR a auto nema ale kazdy mesic si odlozi treba tisicovku

Pokud se budeme bavit o nás, dospělých, pak to vždycky nějak ustojíme a poradíme si. Ovšem co se týká dětí... oni svoje vždycky musí dostat, ať jsou to potřeby do školy, kvalitní jídlo... a tak si myslím, že chudobu jako takovou asi nejvíc pociťují matky samoživitelky.

Souhlasím Baruš.  

s tim kvalitnim jidlem pro deti je to vetsinou tezke i kdyz mas na rozhazovani

pokud si ovsem sem tam neudelas doma zabijacku, nechoves slepice atd

Pravda, dnes sami nevíme pořádně, co jíme. Ale chudý člověk si tu zabíjačku zas nemůže dovolit.

parek, on i domácí chov může být co do kvality diskutabilní, pokud člověk nemá povědomí a alespoň základní veterinární znalosti, taková domácí vajíčka mohou být dbrá past... jinak naopak vejce z krámu prochází veterinární kontrolou a slepice v klecích jsou sice chudáci, ale jejich vajíčka jsou zcela jstě kvalitativně v cajku, krmná směs je postavená na to, aby produkt byl v pořádku. U psasátek záleží na zoohygieně, na krmivech, na chorobách a způsobu léčení a samozřejmě na způsobu porážky, zpracování a uskladnění, Ona ta BIO hysterie je taky masáž.... maso v krámě - pokud je to dobrý řezník by mělo být v pořádku, podstatný rozdíl je v kuřecím mase, domácí kuře chutná jinak, maso má jinou konzistenci než jsme už zvyklí a je to takový nedochůdče proti megakuřatům, úprava takového masa je jiná.   Ale ve vepřovém zas tak propastný rozddíl není, hovězí doma neuděláš a skopové jí málokdo. Vyprodukovat skutečně luxusní vepřové je zhruba stejně drahé jako koupit ho v krámě, nepočítaje vedlejší výdaje a samozřejmě práci. Další náklady vznikají tím, že musíš mít mrazák a ten pak běží a běží, než maso spotřebuješ...

Chudoba na lásku, spokojenost sám se sebou, by byla asi největší mojí chudobou. Jinou neznám a nechci znát.  

Ano, jen.... tady byla řeč o financích, materiálnu. Duševno jsem sem tahat nechtěla.

Štáb TV Botswana přijíždí do České republiky s cílem natočit pro své diváky zajímavosti o českých domorodcích a možná se mu přitom povede také zachytit různé tváře zdejší chudoby.

Stojí za přečtení i komentáře pod videem.