Téma: Spánková paralýza - osobní zkušenost
Ahojte, tak píši druhý post. Tentokrát bude o jedné velmi nepříjemné věci. Ale pěkně popořádku:
Psal se rok 2013/14. Už rok - naštěstí poslední - jsem "spala" na křesle v obýváku s mámou. Ona na sedačce, já na křesle u telky. Již jsem nezvládala spaní v jednom pokoji s mým despotickým bratrem, a tak jsem spala v obýváku, kde jsem se cítila bezpečně.
Jsem nočňátko, takže toto mému biorytmu vůbec nepomohlo. Naopak, totálně mě to rozhodilo. Ráno jsem byla nepoužitelná, dospávala jsem odpoledne na sedačce. Vždy jsem čekala, až máma usne, abych mohla vypnout televizi a taky jsem si užívala svobody, kdy jsem se mohla volně pohybovat po bytě, než přišel opilý bratr a svobody byl konec. Aby toho nebylo málo, objevila se má chronická únava s teplotami, což mě drží dodnes - o to víc jsem byla grogy.
Spala jsem v pololehu s nohama na taburetu, rukama překříženýma a hlavou směrem do prava, obyvkle. Tyto zdánlivé maličkosti jsou důležité, jak později podotknu.
Velmi brzy po mém novém stylu spaní se objevila další nepříjemnost - najednou jsem lítala u stropu zběsilou rychlostí v černočerném pokoji a volala se špatnou artikulací "mámo, mámo". Vyděšená jsem se snažila vzbudit, ale byla jsem paralyzovaná - nemohla jsem se hnout a stále jsem upadala do tohoto děsivého snu.
(Později se stalo zvykem matení kvůli digitálním hodinám na hifi věži. Měla jsem ji před sebou a vždy, když jsem si myslela, že jsem vzbuzená, koukala jsem na hodiny, ale viděla na nich nesmyslný čas - důkaz toho, že paralýza ještě neskončila a já nejsem ve skutečnosti vzhůru).
Pojem "spánková paralýza" jsem absolutně neznala, myslela jsem, že jsou to nějaké noční můry, byť velmi brutální. Později mě napadlo, zda se u mě nezačala projevovat nějaká duševní nemoc, např. schizofrenie. Tolik jsem chtěla znát racionální příčinu!
Po asi půlročním trápení, kdy byly tyto děsy prakticky na denním pořádnu, obrátila jsem se na svou ezoastro kamarádku. Ta mi vyprávěla o astrálním cestování, kdy se člověk může dostat prakticky kamkoliv na světě.
Že bych tomu totálně věřila, to nikoliv, ale mělo to úžasný psychologický efekt - najednou jsem nepoletovala zběsile po děsivě černém pokoji, ale pohyb byl pomalejší a pokoj byl za bílého dne.
Občas jsem ulítla i jinam, např. jsem proletěla barákem učitele, nebo viděla nenarozené dítě jako dospělého člověka oděného v bílém, který byl u stropu a říkal mi, že umřu ve vodě (mimochodem neumím plavat, takže je fajn znát takovou budoucnost 
).
Většina děsů se však odehrávala v pokoji/bytě. Hrozné bylo, když do mě a ze mě cosi vylétlo, nebo jsem skočila do černé koule a máma se snažila ji ze mě vyhnat pomocí svíčky.
Nejhorší však bylo škrcení - něco mě škrtilo a já skoro celý den cítila stopy škrcení na krku. Nic tam nebylo, dokonce mě napadlo, zda jsem se třeba sama neškrtila, ale po stopách nebyla žádná známka.
Mámu jsem stále volala, hodiny mě pořád mátly. Můj už tak hrozný biorytmus to totálně rozházelo, byla jsem vždy po paralýze nesmírně fyzicky i psychicky vyčerpaná.
A teď k tomu, jak se mi podařilo to zažít - myslím, že právě má poloha je klíčem k tomu. Právě ten pololeh, nepřirozená póza, hlava na stranu a zkřížené ruce. Domnívám se, že se hůř prokrví hlava a tím pádem je možné spánkovou paralýzu zažít.
Projevovalo se to tím, že jsem se s úděsem snažila vzbudit, ale když jsem se probudila, byla jsem jakoby ochrnutá a nemohla pohnout hlavou ani končetinama. A než jsem se vzbudila, vždy to trvalo - viz fejkové hodiny.
Až po letech jsem viděla dokument o spánkové paralýze a došlo mi, že je to ono. Žádné astrání cestování, ale normální, známý jev, který sice nemá vysloveně objasněnou příčinu, ale je racionálně popsán. Je to stav, kdy tělo ještě spí, ale mozek už je vzhůru - proto ta paralýza. A ty děsy jsou de facto halucinace.
Co se však neví je to, proč je vždy negativní.
I já zažila vždy negativní věci, i když jsem jen poletovala, přesto mě to děsilo. Dnes (02.03.2018) to mám minimálně, a když, tak dokážu automaticky zařvat "ne, ne, ne" a okamžitě se budím - zděšená, ale vzbuzená.
Normální spánková poloha a menší stres tomu jistě pomohli.
Jinak prý to alespoň jednou v životě zažije většina - no já to měla téměř denně.
Má někdo podobnou zkušenost?
Reakce čtenářů
Věk: 46
Spánkovou paralýzu ne, ale takové to probuzení do sna. Teda to takové uvědomění se, že se nacházím ve snu. A potom vše dělání proto, abych se probral-což něco trvalo, ale jakmile jsem byl v realitě, tak se to obešlo bez paralýzy. Když už se člověk ocitne v paralýze, je nejlepší hýbat obličejovými svaly-nikoli končentinami. Děs spočíval nikoliv v paralýze, ale nějakou dobu trvajicí neschopnost se procitnout ze sna.
Ahoj Rypoušice, ať mnohdy chceme nebo nechceme uvěřit, nic to nemění na tom, že pravda osvobozuje. Ježíš říká: "já jsem ta cesta, PRAVDA i život… "
Paralýza, spánková paralýza, noční děsy.
Paralýza, spánková paralýza, je stav člověka, během spánkového stavu. Paralýzou si snad prošel každý 4 člověk. Člověk se probudí do stavu bdění, kdy ale neovládá své tělo. Při spánkové paralýze dochází k to mu, že se vzbudí jen část mozku ale tělo je pořád ve spánkovém procesu, pracuje jen vědomí které se ocitlo v probuzeném stavu během spánku. Proto se to nazývá bdění mezi spánkem. Vědomí tedy člověk je vzhůru ale tělo je neovladatelné.
Zde na tomto zážitku je patrné, že my jsme pouze to vědomí v hlavě a tělo je jen ovládané mozkem. Při bdění ve dne, funguje tělo nezávisle na vědomí. Jako příklad: Když nad něčím přemýšlíte a ani nezaregistrujete že dýcháte, proč? Protože dýchání je mozkový proces nezávislý na vědomí člověka. Proto ve spánku nevíte, že dýcháte, ale samoproces dýchání funguje díky, mozku který ho ovládá.
Spánková paralýza je samozřejmě světskými médii prezentována, jako normální stav který se občas stane. Během spánkové paralýzy se odehrávají věci, které lidé nazývají halucinace.
Je ale velmi zajímavé, že ony halucinace mluví logicky a něco chtějí, oznamují, děsí slovy, nebo děsí člověka. Lidé během paralýzy vnímají různé démonické zjevy a útoky na jejich osobu. Některé jsou i pocitové a nedokáží s tím nic udělat. Jiní během paralýzy nezažívají nic.
Článek netvrdí, že to musí být hned démonický útok na člověka, ovšem je pozoruhodné slyšet a číst výpovědi lidí, kteří zažili démony a vidění duchů.
Já autor webu jsem trpěl spánkovými paralýzami kde se mně zjevovali démoni. Některé velmi silné stavy paralýzy zajdou tak daleko, že vidíte i svět démonů, který lidé běžně nevidí. Jedná se o temný prostor.
Většina paralýz je démonické podstaty. Démoni se tak během spánku dostávají k člověku během spaní a budí jen jeho vědomí aby mohly působit děsivěji. V tomto stavu nemůže člověk nic dělat, a ani mluvit. Když už člověk mluví, je to pro cizí osobu v místnosti, jako žvatlání. V jiných případech se podaří i mluvit, což většinou zní jako polomumlání kterému jde celkem rozumět.
Silné paralýzy mívají i lidé kteří praktikují esoteriku, okultismus a nějaký okultní směr. Démoni je pak trýzní v těchto stavech. Někteří mají i fyzické pozůstatky na těle při útoku.
Zde uvádím pár příkladů
„Nikdy předtím jsem neměl v noci žádné halucinace. Stalo se mi to poprvé, když jsem ležel na levém boku a cítil jsem tlak na hrudi. Uvědomil jsem si, že jsem paralyzovaný a nemůžu se vůbec hýbat. V tu chvíli jsem začal panikařit a něco mi zašeptalo do ucha: „Prostě jsem přišel, abych ti popřál dobrou noc. “ Tehdy mi připadalo, jako by mě něco přitahovalo k okraji postele. Bylo to vážně děsivé. “
„Viděla jsem tolik strašných věcí, že horory se mnou vůbec nic nedělají, protože já je zažila na vlastní kůži. Během spánkové paralýzy jsem viděla malou dívku v rohu svého pokoje. Zničehonic začala křičet, pak běžet směrem ke mně a škrtit mě. Nemohla jsem vstát, utíkat ani ničím hýbat. Pak se mi také stalo, že jsem viděla u svých nohou jakousi postavu, která se na mě dívala. Dokonce se mi v ložnici samy otevřely dveře a vešla nějaká temná postava směrem ke mně. Po nějaké době se mi podařilo vzbudit se a ty dveře byly naštěstí zavřené. Otevíraly se jen během spánkové paralýzy. Další děsivý zážitek pro mě byl, když jsem viděla obličej vlastní matky, proměňoval se v démona. Nejhorší na tom všem je, že chcete strašně moc křičet, ale nemůžete. Tělo vás neposlouchá. Přála bych si na všechny tyto vzpomínky zapomenout. “
„Zažil jsem spánkovou paralýzu asi stokrát. Vždy se mi objevuje před očima taková štíhlá a černá postava o výšce zhruba jeden metr. Mám u toho děsný strach, protože nemůžu proti ní nijak zakročit a vlastně ani nevím, co po mně chce. Sluchové halucinace naštěstí nemám. Někdy se mi podaří zamrkat s víčky a poté i zavřít oči. Chvíli to tak musím vydržet a pak se úplně vzbudím. “
„Někdy, když usínám, tak se mi stane to, že se nemůžu pohnout a cítím, jak něco tlačí na mé tělo. Nevím, co se děje, a moc se bojím. Viděla jsem několik divných věcí ve svém pokoji. Zjevila se mi jednou máma, která mluvila s nějakým malým černým dítětem. Pak jsem viděla i několik divných postav. Když se z toho vzbudím, cítím velkou paniku. Uklidním se, jdu spát znovu, jenže to celé se zase opakuje. Horší než jedna paralýza za noc už je jen několik spánkových paralýz za noc. “
Je pozoruhodné že tyto jevy mizí, pokud se člověk odvolá na Ježíš Krista. Někteří co byly sužováni paralýzou, a přijali Krista, děsivé noci skončili. Démoni spánkovou paralýzou neškodí jen lidem co se brodí v okultních záležitostech, ale občas zavítají i k obyčejným lidem.
V dávných dobách ale i ve středověku, jsou a byly vždy popisovány jako stavy kdy lidé vidí duchy, a někteří je trápí i několikrát za noc, jako v některých případech dnes (03.03.2018). Lidé dříve v tom měly jasno, že jde o démony, dnes (03.03.2018) se to hází spíše na pole halucinací, ale ten kdo si tím prošel by toto netvrdil. Různé stvůry sedící na hrudí a dusící člověka nebo sedící na něm a škrtící, nebo jinak trýzní démoni své oběti.
Podobné, ne-li stejné stavy, se odehrávají, když lidé se setkávají s bytostmi kterým říkáme mimozemšťané. Lidé jsou také paralyzováni a nemohou se hýbat.
Shodné rysy při spánkové paralýze s paralýzou, kdy lid vidí děsy, duchy, démony, přázraky a při paralýze s mimozemšťany.
1. Paralýza, oběť se nemůže pohmnout 2. Komunikace skrze myšlenky do hlavy. 3. Psychické projevy úzkosti a další. 4. beznaděj. 5. Strach. 6. Člověk se cítí být s bytostí v kontaktu a sledován. 7. někdy fyzické napadení, či bolestivý dotek, fyzické stopy po kontaktu. 8. Je z nich cítit chlad a bez jakýchkoliv emocí.
Když uzří démony ve formě šediváků, či podobných, děsí je to, a slyší hlasy v hlavě a nemohou se hýbat a volat o pomoc. Zjevy mimozemšťanů už je spíše u lidí, kde byly v silném okultismu a ufologii, která je dnes (03.03.2018) hodně propojená i z ezoterickými spolky. Více v samostatném článku:
https://casopis-tisicileti.webnode.cz/news/kdo-jsou-mimozemstane-odkud-prichazeji-a-co-chteji/
Co dělat a jak řešit spánkové paralýzy a noční děsy? Čtěte zde:
https://casopis-tisicileti.webnode.cz/news/jak-se-dostat-od-problemu-s-demony/
Ostatní články s podobnými tématy: https://casopis-tisicileti.webnode.cz/obsah-clanku/
Rypoušice, zde v odkaze je několik videí, kde je spousta různých zkušeností lidí:
Věk: 35
Spánkovou paralýzou jsem trpěla kolem věku 12 let. Od 6 jsem měla migrény a někdo mi řekl, že mám usínat na zádech, že to pomůže. Už si nepamatuju jestli to pomohlo, ale vyvolalo to spánkovou obrnu. Netušila jsem co to je a myslela si, že mi nikdo neuvěří a pokud ano, tak mě zavřou do blázince a tak jsem to nikomu neřekla. Až v dospělosti po pár panácích něčeho tvrdšího se rozpovídal táta a popisoval, že se mu dělo to samé. Když táta i já, tak určitě víc lidí… a začala jsem hledat. O co jde jsem v době internetu našla docela rychle. Když mi ale bylo těch 12, netušila jsem, že je to běžné a o to to bylo horší. Astrální cestování mi pomohlo taky. Sice jsem o něm nic nevěděla, ale začala jsem zkoušet. Na začátku jsem také lítala jen v pokoji, pak jsem se ale dostala skrz stěnu do ložnice rodičů a začala zkoumat zbytek domu a nakonec jsem lítala všude. Jednou jsem se ocitla uprostřed kuchyně v bytě cizích lidí. Hádali se spolu o něčem, čemu jsem nerozumněla a neviděli mě. Když jsem se naučila takto cestovat, přestalo to být děsivé a já zjistila, že když nepropadnu panice a budu se snažit zůstat co nejvíc v klidu, nebude to tak nepříjemné. Pro mě byl hrozný hlavně vysoký pískavý monotóní zvuk a taky to, že všechno bylo jakoby zpomalené (jen ze začátku). Taky pocit, že se nemůžu pořádně nadechnout. To že se nemůžu hýbat mi vadilo nejmíň. Jednou se mi podařilo setkat se s Bohem. Má rodina včetně mě byli všichni ateisti a můj Bůh neměl podobu postavy, ale záře obsahující všechny barvy a dohromady to dávalo takovou novou barvu, která nebyla podobná žádné jiné. Bůh mi promlouval přímo do hlavy a stejně tak všechno na co jsem se chtěla zeptat se samo rovnou zodpovědělo. Všechno dávalo smysl a naopak celé lidské uvažování se zdálo být beze smyslu. Jako bychom se ptali na špatné otázky. Zůstala jsem svému Bohu věrná a věřím v jeho existenci dodnes. Ačkoli u toho vždy byly především nepříjemné pocity, neřekla bych, že tato událost měla negativní dopad na můj život. Teď s odstupem času bych si to ráda zkusila znovu, už to ale nejde. Přešlo to, když jsem zjistila, že když spím na břiše nebo na boku, neděje se to. Začala jsem zase spát normálně a navždy už to přešlo. Nevím jaký to mělo význam, ale démoni to nebyli!
"Hanino", říkáte, že víra v Boha Vám zůstala, právě díky víře v Boha tyto věci pominuly. V Bibli se říká: "že i Satan se proměňuje v anděla světla… " Je třeba rozlišovat duchy. a číst si Slovo Boží, Bibli.
