Téma: Zájmový kroužek pro děti - do jakého jste chodili?

To si piš!  Na něco rád, na něco méně.

Samozřejmě. Navíc v té době byly zdarma v rámci školy či jen za symbolickou cenu. Pokud nepočítám jazyky.  

Já zkusila hodně věcí - zpěv, zdravotník, jazzgymnastika, plavání, házená, angličtina, zálesák.

všechny jsem si sama vybrala a když mě přestaly bavit, šla jsem do dalšího.  

Kam jsem se sama dobrovolně přihlásila, to mě bavilo. Líto času mi bylo jen když jsem byla za nějaký průssssss*r "po škole", protože mě tam ten "program" nebavil 

Tak já jsem nejradši ze všeho lítala po venku s klukama a vymýšlela "bejkárny", takže na nějakou organizovanou činnost mě moc neužilo. Rodiče byli naštěstí rozumní a do žádných koužků mě nenutili. Protože mě bavily jazyky, chodila jsem na němčinu, taky krátce do Pionýra, ale naši se o mě báli a nechtěli mě pouštět na výlety přes noc, tak jsem to sama vzdala. Pak jsem se začala učit hrát šachy a to jediné mi zůstalo do dneška - potkala jsem díky tomu spoustu skvělých lidí.

Jj, chodila jsem do výtvarného kroužku, kde jsme i tvořili na hrnčířském kruhu a výtvory pak vypalovali v peci a následně glazurovali.

Taky jsem chtěla být malířkou porcelánu, jenže za totality nebyla volba povolání až tak svobodná, byl určen počet umístěnek pro určitý obor a když já vycházela ze školy, tak se můj obor vůbec neotvíral.

Do kroužků jsem nechodil, vždycky jsem si svůj volný čas organizoval sám.

Chodil jsem do hudební školy a rád. Hrál jsem na akordeon a dobře, protože můj učitel chtěl, abych šel po škole studovat konzervatoř. Mně, ale nelákalo stát se muzikantem. Dokonce mám z té doby odloženo i vysvědčení. Ještě jsem chodil hrát ping –pong a ten umím hrát doteď.  

    Kroužky jsem měla ráda a bylo jich hodně. Díky různým soutěžím a vystoupením, jsem se docela dobře ulejvala ze školy a učitelé při psaní vysvědčení oslepli a přišli o soudnost.

• Na ZŠ malování
• fotokroužek
• keramika
• plavání
• už nevim

jojo…nejdřív jiskry (naše byly super…! politiku jsem v první třídě fakt nechápala… ) a od třetí třídy(1991)vzniklo skautské středisko, kde jsem byla následujících spoustu let…sic krom skauta jsem nikam jinam nesměla (a chtěla jsem moc flétnu a loutkové divadlo ), ale aj tak …léta ve skautu jsou ta nejkrásnější léta v mém životě. Tam jsem mohla být i člověkem a schopným člověkem… …

A na flétnu jsem začala chodit až někde v25, kdy mi to nikdo už nemohl zakázat

Rodiče ti zakazovali kroužky???

víš já jsem chtěla umět hrát na flétnu, ale nemám hudební sluch… (to mi nebrání, hrát na ní teda nyní, chudáci, Ti, kteří to slyší )…ale hlavně u nás na to nebylo. Každej jsme si mohli vybrat jeden kroužek (já skauting) a pokud ses mu chtěla věnovat i po 15ti, tak sis musela na potřebné věci vydělat , nebo prostě přestal chodit. prostě to nešlo. Byli jsme čtyři děti a žilo se z platu uklizečky. myslím, že v té době mě jen mrzela ta "flétna". ostatní se dalo překousnout, ale flétna byl prostě sen (možná tím víc, že mě doma furt říkali, že se to nikdy nenaučím. ), kterej jsem si mohla naplňovat asi rok v 25, kdy jsem mohla chodit do kroužku s malými dětmi…bohužel byl po roce zrušenej…a další, kde by vzali 30ti letou, nikde okolo neexistuje .  

A, tak tomu už rozumím. Jen škoda, že ne vždy se dají dětem splnit jejich sny, obzvláště, když byl tak krásnej.  

Možná proto mám jen jednu dceru …ať jí mohu ty sny plnit  

jáj, myslím, že kdybych se ale měla rozhodovat mezi tím být "jedináček" a mít možnost kroužků…nebo mít tři bratry a "jen" skauting…vybrala bych to druhé. Sice jsme se furt rvali, hádali…a nevím co (v podstatě se bavíme "normálně" až posledních několik let ), ale sama bych být rozhodně nechtěla…ono má všetko něco. každopádně, když jsem ještě snívala o tom, že bych měla rodinu, tak jsem tam nikdy neměla "zahrnuté" jen jedno dítě…