Téma: Dech časů dávno minulých

Pokračování

Celých čtyřicet let klášter pustl, až si na něj vzpomněl rod Thurn-Taxis. Koupil jej asi z nějaké dešperace, zkrátka nevěděl co se zlaťáky. O stavbu padesát let nedbal a pronajal ji sestrám řádu Navštívení P. Marie,   a už v létě 1878 se prostorami rozléhalo štěbetání dívek internátní školy. Dokonce se zachovala listina čtvrtletního vysvědčení z léta 1906. Všimněte si stupňů hodnocení.

1- velmi dobře

2- dobře

3- dostatečně

4- sotva dostatečně

5- nedostatečně

Klenutou chodbou se dostaneme do kostela. Vitráže platili spokojení rodičové internovaných dívek, aspoň tak praví jejich jména na dolních okrajích barevných sklíček.

Nepatrnými dvířky, že byste si jich sotva všimli, se dostanete nad  oltář. Jsou tu podivné otvory, uzounká točitá schodiště vedoucí do černých děr, zkrátka za tmy sem rozhodně nechoďte.

Chodby s klenbami jsou dlouhé, vždyť stavba je poněkud nepovedený čtverec o straně asi osmdesáti metrů. Po obou stranách můžete nahlédnout do cel jeptišek.   Žádné komůrky nečekejte, cimry asi 6x4m.

 Kolik útlých nožek asi chodilo po dubové podlaze, že je tak prošlapaná? Nejen nožek…

taky vojenských kanad.

V některých celách se topilo. Tedy kachláky byly uvnitř a přikládalo se z chodby po otevření dvířek, podobně jako na zámku Kozel, kde se konaly prostopášnosti a nebylo vhodné panstvo při laškování rušiti. Zde to bylo naopak. Jeptišky totiž nesměly jen tak ven, víme?

I když byly v klášteře zdi na sáh tlusté

tedy dobrého půldruha metru, přesto ve stavbě teplo nebylo. Dřevo k topení se přiváželo ručním výtahem.

Propere et prospere je heslo kohosi neznámého a říká: rychle a dobře (co tak kvapem a kvalitně, nevíme)

Pokračování

V osmatřicátém roce vrazil do kláštera Hitler a jeptišky vykázal do malého prostoru.   Dřevěná podlaha je zde opět původní

.

Co se v klášteře za uplynulé věky dělo se nedovíme, ale vzpomeňme na všechny, co odsud již nikdy nevyšli živí.

Na jedné mříži se kdosi snad pokoušel přeříznout rám, tady se pokus o získání svobody nezdařil.

Ve vyšším poschodí byly mříže subtilnější. S dnešním nářadím je to práce na chvíli, ovšem tenkrát…

Cesta do  sálu v nejvyšším poschodí  stojí za námahu. Když zdoláte dubové schody se zcela ohlazenými hranami, naskytne se úchvatný pohled do krajiny.

 kolik nohou tudy prošlo …

Stavbě dominují dvě mohutné věže. V jedné bývalo schodiště, po němž se dopravovaly výpěstky ze zahrady. Klášter byl naprosto soběstačný.

Druhá věž má vchody zazděné. Co ukrývá se neví

V padesátém roce zabrala objekt lidová armáda a usalašila se tu na dlouho. Hospodařila tady… nu, jak vojáci dovedou.

Na budovách je řada elektrických zařízení, jak kdo potřeboval, poznal by je Alessandro Volta, Nikola Tesla i Elektrozávody, národní podnik.

V sedmdesátých létech tady sloužil i Karel Kryl. Že by se nudil při plnění bojového úkolu?

Pokračování

Část podlah v objektu tvoří červené šestihranné dlaždice. Dodnes po nich lze kráčet bez zakopnutí. Zárubně dveří jsou též původní. Dubové a ručně hoblované.

Dalšími dveřmi mohla procházet třeba i Marie Terezie. Závěsy pocházejí z dílny skutečného kováře.

Sklepení konventu není přístupné a bývala zde prý technická zařízení, blíže neurčená. Při pohledu skrz masívní mříže dostanete pocit dotyku  ledové ruky. Všehoschopné pazoury.

Každý klášter míval tajné chodby, ústící i daleko za zdmi. Tady prý žádné nejsou …

Pod budovou prelatury (dnes by se řeklo: generálního ředitelství) sklepení jsou. Tady je vchod.

Schody do sklepa jsou příkré a když jste pod zemí, jako byste zaslechli rachocení železné závory a zmizí poslední světelný paprsek. Mobil je hluchý. Klidně tu vydržíte celá staletí. Nikoli v nezměněné podobě

Kamenné portály vytesali ve slohu románském i gotickém. Všechny drží další stovky let.

Původní hloubka sklepení není známá, ale téměř zasypaná velká klenba cosi naznačuje

Větrací otvor, dobrých sedm metrů vysoko, rozhodně nebyl východ

Stavba je zbudována z přitesaných kvádrů kamene a cihel roztodivných rozměrů. Jsou tenčí než co praví ČSN, od 3 do 5 cm.

Tak dobře, tajné chodby z kláštera nevedou a co z ředitelství? Že by prelát, či kdo podniku velel, neměl obavy o svůj mrzký život? Nevěřím! V krajině budou ústí tajných chodeb dávno zasypaná. Ale ve sklepích? Nevím.   Je tam tolik zákoutí, tonoucích v absolutní tmě…

V jednom je dokonce studna s průzračnou vodou. Tady bylo jen pár fotonů

Je tu vůbec divně. V zahradě byla před dávnou dobou poražena lípa, o průměru přes metr. Nejsou vidět ani náznaky pařezu  a teprve letos na jeho bývalém obvodu vyrazily nové výhony. Proč ne loni, nebo ještě dřív?

Všem děkuji za zastavení

Moc pěkné zastavení.   Díky*

já bych měla jeden nesmělý nápad, minulý týden jsem si udělala pohlednice. Kdyby to alespoň pár procent z návštěvníků vašich architektonických skvostů dalo udělat pak by se o tom možná dověděl i někdo kdo by pomohl s opravami.

Až bude klášter opraven, a počítám, že by s ním mohla hnout miliarda, bude po autentičnosti a po tajemnu. A v tom je ta dnešní krása. Něco jako rozbitý plot ve Vesničce střediskové, co se tak líbil Svěrákovi. Ovšem ne všechny rozpadající stavby mají kouzlo.