Téma: Učitel, učitelkaa zpěvu v Brně - tipy, zkušenosti

Ahojte,

začnu nějdřív minulostí - zpívala jsem od mala, to hlavně s babičkou - lidovky apod. Pak jsem taky měla svůj zvyk zavírat se v pokoji a pouštět si dokola 4 CD Queenů a zpívat s nimi. A jednoho dne v asi 7, či 8. třídě se mi to vymstilo - přistihl mě bratr, já se lekla, cítila se trapně a měla z toho de facto šok.

To bohužel zapříčinilo konec zpěvu a mou fobii ze zpívání před někým.

Pak jsem začala pokoutně zpívat, když doma nkdo nebyl, tentokrát Kryla s kytarou, ale stud byl pořád velký a já zpívala vždy jen chvílí a v obavách, že někdo přijde domů anebo že mě uslyší sousedé… nebylo to ono.

Další fáze bylo (kolem 14,15 roku) když jsem babičce brala rum - šla si vždy k jiné babče ze sousedního bytu pokecat, já se mezitím napružila čajem s rumem a pak jsem vesele babičce pěla. Jenže jsem zapomínala pod vlivem texty, přesto mi babička láskyplně říkala, jak mám sametový hlas.  

Pak jsem, když mi tak pubertálně hrabalo, dělala, jak zpívám třeba před spolužačkama na škole, ale byla to jen taková sranda…

Můj sen jsem nežila. Od mala jsem netoužila po ničem jiným, než zpívat a hrát na kytaru. Elektriku už mám a zpěv? Našla jsem si po letech nejschůdnější možnost - pronajímám si zkušebnu, kde můžu nerušeně zpívat. Je to skvělý, páč tam se není před nikým stydět a já se můžu věnovat tomu, co bylo šokem na léta zastavené a co mi moc chybělo.

Taky, když se sejdem s máminým přítelem a popijem, tak jsem pak schopná zpívat a jednou mi máma řekla, že bych mohla zpívat - to mě od ní moc potěšilo a překvapilo.

Ale - sama ho možná časem trochu rozpracuju a zlepším, nicméně chce to odborné vedení. Poslední kapkou byla včera (10.03.2018) má snaha - šla jsem se podívat do sboru, který mi doporučila máma, ale když mě sbormistryně zkoušela, řekla mi, že potřebuji individuální lekce, na což ona nemá čas. Že to tak dělaly i jiné ženské ze sboru, že třeba rok někam chodily a pak se vrátily do sboru.  

Ač slyším, tak jsem se strašně styděla - jsem zvyklá zpívat spíš naplno, ale tam všichni zpívali tiše a já nechtěla svůj nedokonalý projev dávat radši moc na odiv - ale po tichu a ve stylu sborového zpěvu mi to nešlo, nedokázala jsem se chytnout. Asi tři ženské mi to daly jasně najevo a já se po dlouhé době cítila strašně trapně. Hrozně jsem se styděla a nedokázala se uvolnit.

Přesto se snažím to nebrat jako porážku, ale naopak jako důvod, proč se ve zpěvu zdokonalovat. Pátrala jsem a našla jsem nejlevnější doučování kolem dvou stovek za lekci. Musím ještě počkat do mé první výplaty v nové práci, abych věděla, s čím tak počítat - musím si totiž teď platit pojišťovnu, šalinkartu apod a mámě chci dávat víc, než litr. A zkušebna mě stojí už 700, místo původních 500.

Takže se nemůžu úplně rozšoupnout. Kdyby někdo znal někoho, kdo za dobrý peníz učí, nechť mi dá tip - vidím to max do těch 200 kil.

Hudba je můj největší koníček a nechci si ho už nikdy nikým nechat vzít.