Téma: První přečtená kniha - vzpomenete si?

Innes, jsme na tom stejně. Malého Bobše jsem milovala a úplně nejraději jsem měla Robinsona. Obě ty knížky jsem přečetla několikrát. Čtení bylo vždycky mou vášní a moc děkuji za tohle krásné téma. Vrátila jsi mě na chvíli do dětství....

Tak s tím Ferdou mravencem jsme na tom podobně. Dále si matně vzpomínám na toho Bobše a takové říkánky které mi darovala učitelka v mateřské škole. Ty říkánky byly asi mou první knihou.

Moje první knížka byla : Libuška - malířka pokojů. Moc ráda na ni vzpomínám, měla krásné barevné obrázky, na kterých byla vyobrazená černovlasá kudrnatá holčička, která se svým tatínkem malířem pokojů chodila na fušky, pomáhala mu tlačit dvoukolák se štaflemi, míchat mu barvy, umývat štětce.... shodou okolností ta moje kamarádka od školky měla také tatínka malíře a dokonce s těmi svými kulatými brejličkami mi připomínal toho malíře z knížky..... Představovala jsem si, že je ta kniha napsaná o nich dvou a měla jsem ji moc ráda. Jenže knížka se mi někam zatoulala, asi jsem ji půjčila některé ze svých neteřine, když byly malé a docela jsem na ni zapoměla..... Až u tohoto tématu se mi úplně vybavila.... a to už je pěkná řádka let.

 Honzíkova cesta.

 Pěkné téma Innes.

Jedna z prvních "knížek", kterou jsme milovala v době, kdy jsem ještě pořádně číst neuměla, bylo leporelo O mašinkách. To jsem mohla pořád dokola - každý den několikrát.

Když jsem se naučila číst, tak jedny z prvních knížek byly Honzíkova cesta a O letadélku Káněti. Jó, to byly časy...

  Tak letadélko jsem četla též a u té části, kdy krmil mládě smaženým vejcem s nití se mi navalovalo tak, že to pamatuji dodnes. A to jsem četla tak ve třetí třídě.

  A nebo to bylo Káně Kašpar?   To jste nikdo nečetl?

Malý Bobeš. Jako dnes si to pamatuji, začala jsem nahlas a na konci už jsem byla zažraný čtenář. Jen jsem nechápala proč mě paní knihovnice tak chválí když já se vlastně flákám.

Honzíkova cesta, Malý Bobeš, Timur a jeho parta, Čuk a Gek, O letadélku Káněti.... nejradši jsem četla ty, co v nich bylo moc obrázků.

A nejvíce jsem milovala veršovanou Perníkovou chaloupku s ilustracemi Trnky:

Povím vám povím pohádku.

A naučíte se ji brzy,

a když už ji znáte, když vás mrzí,

 říkejte si jí pozpátku.

Žil táta s mámou, chudí byli

a chudé lidi Pán Bůh živí.

Dvě děti se jim narodily

 a rostly jako v lese dříví.

Mařenka byla černovlasá,

Jeník měl hlavu celou zlatou,

veselá vám to byla chasa

a děti pořád jenom s tátou.

Maminka doma vařila,

dělala z vody pravé hody.

A děti s tátou posílala

na dříví nebo na jahody.

Předvčírem, včera jako dnes

živil je Bůh a černý les....................................

 No, já si to dodnes pamatuju a že to bylo dlóóóuhý.

taky si ji pořád pamatuji, také patřila mezi mé nejoblíbenější

Můžu poprosit o celou tu perníkovou chaloupku prosiiiiiim

Dobrý den, náhodou jsem zde narazila na veršovanou pohádku O perníkové chaloupce. Moje skoro 80ti letá tchýně na ni vzpomíná, ale už si ji celou nepamatuje. Nemohla byste mě ji napsat celou prosí,   jestli si ji ještě pamatujete ???? Babičku by to moc potěšilo. Můj e-mail : mtesarikova@email.cz Děkuji ????

Prosim jak se knizka jmenuje? Toto nam cetl tata pred spanim

Honzíkova cesta? Asi.

Zuzanka a její pef Ňufka )))))

Nevím jestli byla úplně první, ale byla to knížka Ferda mravenec, Malý Bobeš, Honzíkova cesta.

Jako dítě jsem přečetla spoustu knih, byla jsem velký čtenář. Vždy sem někam zalezla a četla a četla…Vystačila jsem si sama