Text uživatele: 

Netušil jsem co se tam odehrává a čeho jsou lidé schopni k dosažení cíle. Něco je tam moc špatného a připadá mi to jako zlý sen.

Text uživatele: 

Pavlo, toto je zajímavé téma, ale závěr dělat z článku, který není napsaný až tak moc objektivně není to pravý ořechový. Od 70 let se věnuji lezení a sleduji dění doma i ve světě. Nikdo moc nechce psát o tom, že skoro všichni kteří ve velehorách a speciálně na Everestu zahynuli, nebyli 100%horolezci. Většinou jsou to trekaři, kteří si tento typ adrealinu zaplatili a mysleli si, že je to snadný. Potom zjistili, že to tak není a navíc zjistili, že jejich připravenost je nulová. Pokud jsi ten článek četla pozorně, tak vědomě hazardovat se svým životem, tím, že si nevezmu dostatek lahví s kyslíkem může jenom ten kdo je sebevrah. Je jenom pár lidí kteří byli na hoře a vrátili se zpět dolů bez použití kyslíku (třeba Joska Rákoncaj), ale on se na tento způsob lezení dlouho připravoval a že se připravil fakt dobře svědčil i ten fakt, že si ho vybrali Italové do svého týmu. Ty o kterých píše ten článek ty asi ne. Ty si mysleli, že je tam šerpa vynese a zase snese. Ale od 5000 metrů už jde každý sám a na svý riziko a pokud není soudnej a neotočí to zpět tak se zpět už nemusí nikdy vrátit. A snést někoho dolů, na to už nikdo nemá sílu.

Text uživatele: 

 

Já jsem to video obrečela.

 Když jsem tam viděla toho jednoho horolezce ležet na boku pod skalou a představila jsem si, že ho tak na you tube vidí a poznává podle oblečení jeho maminka nebo manželka, tak mi z toho nebylo dobře…. Kde se jen v lidech bere taková lhostejnost ke druhé lidské bytosti?   Tohle já nikdy nepochopím…

Text uživatele: 

Rybičko, to není lhostejnost. To je jenom boj o svůj vlastní život. Sir Hillary při prvovýstupu s Tenzingem Norrgaym taky našli tělo Georga Malloryho (to byl první kdo zkusil na Everest vylézt) ve výšce kolem 7500 metrů a i když to byl kamarád Hillaryho tak ho tam museli nechat. Jiný způsob tam NEEXISTUJE.

 

Na doplnění přidávám ještě část rozhovoru s J. Rákoncajem. Každý ať si udělá o tomto problému svůj úsudek.

Text uživatele: 

Díky Pavli za odkaz, našla jsem tam víc zajímavých příběhů. Už čtu …

Text uživatele: 

Ač nerada, protože to zní nelidsky, tady souhlasím s Hříbečkem.  Jelikož mám kamaráda horolezce, slyšela jsem spoustu příběhů o lidech, kteří netuší, co to je lézt na velikány.  

Text uživatele: 

skoro by to bylo i smutne, pro me ale neni

 

nikdo jim totiz nedrzi pistoli u hlavy ze tam musi lezt

Text uživatele: 

Když jsem četla ten článek, tak mně ta zpráva zaskočila a nevěděla jsem, jak to v sobě zpracovat, proto jsem se o ten článek chtěla podělit s vámi tady a děkuju za názory.

Text uživatele: 

Pavli, podíval jsem se do odkazu který tam dala Barča. Specielně na zlegalizování pobytu trempů v lesích. Pokud je i článek o Mont Everestu stejná konina tak nemá ani cenu se dál nad tím zamýšlet. Připadá mi to jako dost velká smyšlenina.

Text uživatele: 

Hříbečku, ale ty fotky a videa snad nelžou…

Text uživatele: 

Rybko, nevím co si mám myslet o článku na, který jsem poukazoval. Po přečtení mám dojem že všechny články tam jsou psaný jako recese. Video a fotky- nebudu komentovat, neboť vím co se dá všechno sfalšovat na počítači. Spíš se zaměřím na údaje v horolezeckých ročenkách (až mi přijde) neboť tam jsou ty údaje pravdivý. Dám Ti potom vědět. Ju?

Text uživatele: 

Tak až taková kravina to Hříbečku nebude …

Text uživatele: 

Barči, tenhle Kubátův  zákon dotáhli soudruzi k dokonalosti hlavně v 70 letech. Potlachy nám pravidelně rozháněli na základě zákona o shromažďování. Ale o to nejde. Jde o to, že nikde není, defakto žádná zmíňka o tom, že někdo chystá nějaký zákon o legalizaci pobytu trempů v lese. Proto ta moje reakce. Pokud jsi četla co jsem napsal k tomuto tématu, tak nikde nezpochybňuji, že po vrcholem nejsou lidé, kteří tam zahynuli. Snést je a nebo nějakým způsobem důstojně uložit není v žádných lidských silách. A udělat expedici, která by je nějak důstojně pochovala-to nepřichází absolutně do úvahy, neboť by to nikdo nezaplatil.

Text uživatele: 

Odkaz jsem dala jen a pouze k článku, na který jsi poukazoval. Ne k tématu.

Text uživatele: Barčo, tady jsem našel docela zajímavý povídání jedno z nejlepších lezců všech dob:http://www.celebritynet.cz/clanek/72679/cesta-na-mount-everest-je-jako-dalnice-zlobi-se-reinhold-messner

Text uživatele: Pěkné. Zajímavé je i to, že dokonce založil rodinu. Skoro to vypadá, že na to mu už nezbýval čas. Ale žil život, jaký žít chtěl. A to dokáže jen málo lidí. Většina jen sní.

Text uživatele: Sama Barčo vidíš, že názory na komerci, která probíhá na Mount Everestu jsou jednoznačný:NE KOMERCI. Všem nám je jasný, že se to tak rychle nezmění. Je to jedna z nejchudčích oblastí. Žijí jenom z tur. ruchu, z povolenek na výstup na velehory a šerpové kdyby nemusili tak na horu taky radči nepolezou. Jim to nošení materiálu do zákl. tábora stačí na slušný život jak jsou naň zvyklí. Ale každý kdo čichne k více, chce více a to je ten  problém jako všude. Před 40 lety se vydávalo povolenek jak šafránu, dnes se pod horou čeká až je tam trochu volno aby se šlo jít. Je vidět, že i stát si zvykl na velmi slušný příjem do státního rozpočtu a neřeší nic jiného než peníze.

Text uživatele: 

mam ted prilis pomalej net na video, ale clanky jsem precetl.

 

no zajimavy. lidi ktery skoro ani nedoběhnou tramvaj chtěj lézt po velehorách. a tam pak jeden co sam nemůže a je rád ze se štěstím sleze, těžko může pomoct někomu, kdo nemůže už vůbec.

Velkej problém je motivace těch lidí. Když jde do tuhýho, profíci si +- v 50% případů řeknou, hele kašlem na to, jedem dom. Z amatérů (či spíš diletantů) co si to zaplatili to udělá tak 5%. Jedom hádám čísla, ale soudím z mnoha zkušeností z jinejch sportů (ruzné druhy létání). Neznalí a nezkušení taky víc hazardujou (slabá výstroj, výzbroj, respekt k počasí a vlastním limitům atd. atd.).

 

Je škoda že Everest je jedna z těch jednodušších osmitisícovek. Bejt nevyšší horou K2ka, tyhle pseudoexpedice by se pravděpodobně nekonaly. I když kdo ví, zda by tam nepostavili lanovku.

 

Tenhle komerční způsob zdá se mi poněkud nešťastný, na druhou stranu, je to volba každýho.

My Evropani se snažíme eleminovat veškerý rizika světa a div že se v obchodech neprodávaj tupý nože. No a tam jede každej na sebe.

Text uživatele: 

Také jsem kdysi propadla tomuto sportu. Chodila jsem na přednášky od našeho sportovního klubu /Slavia VŠ/, kde nás učili zodpovědnosti sám za sebe, spoléhání se na své síly, hodnocení a správné rozvržení sil, pravidla rovnováhy, realistický pohled na situaci, zvládání strachu a práce se strachem, respektování svého  těla, pokoře a respektu k přírodě,  solidaritě a pomoci kamarádovi na laně, vzájemné spoléhání se na sebe, prostě s kým je člověk na laně na tom může záviset jeho život a naopak. To byly ty nejhlubší zážitky, krása přírody, výšky, rozvíjení osobních možností, dobrodružství a rovnováha a přátelství na laně. Nejdůležitější slovo bylo zodpovědnost. S kým půjdu do hor a s kým budu na laně je pro mne zásadní. Pokud však jde o život není vždy v lidských schopnostech vše, proto dávám přednost přátelství před ješitností.

Text uživatele: 

Je to smutné, ale daleko více mě mrzí, že kvůli lhostejnosti zbytečně umírají lidé při automobilových nehodách na našich cestách. Jsou to ubyčejní lidé, kteří se chtějí pouze přemístit z bodu A do bodu B. Ten, kdo jde do hor a má rozum v pořádku, musí počítat s tím, že jde o nebezpečný koníček, že se může něco stát a nemusí se vrátit.  Ten, kdo si tohle neuvědomuje, nemá ve velehorách co dělat.

Text uživatele: 

Určitě máte všichni pravdu…. já jen znám jeden starý manželský pár, který už pět let čeká na dceru, která se vydala na takovou výpravu do Himalájí. Dodnes netuší, co se s ní stalo  …. ale já po tomto tématu už vím a… proto ty city…

 

Ale stejně obdivuji více toho mladého Izraelce za to, že se pokusil zachránit život druhého, než kdyby tu horu zdolal.

 

Text uživatele: 

Tak nevím, no…   Ale  takových článků je na netu více.

 

Mount Everest – dodnes tam jsou lidská těla

Všechni lidé, kteří kdy umrzli na nejvyšší hoře planety, Mount Everestu, pořád zůstávají na místě a většinou ve stejné poloze, ve které si je hora vzala za oběť. Odhaduje se, že je tam okolo dvou set zmrzlých lidských těl. Už dávno ztratila svá jména, zkušení horolezci je většinou nazývají podle toho, co mají na sobě. A je to krutý pohled.

Himaláje mají svou jedinečnou a tajemnou atmosféru, která nemá jinde na světě obdoby. Mount Everest působí na horolezce jako droga, láká je i přes svůj pověstný chladný chřtán, se kterým není radno si zahrávat. Tady je jediným pánem hora. Adrenalin však vítězí nad nesmírným nebezpečím a o nadšené sportovce tu nouze není. Všichni horolezci se zmrzlých těl děsí, dokazují jejich smrtelnost a varují je, jak křehký lidský život  tam nahoře je. Velmi rychle vznikají omrzliny. Stačí jediná chyba a navždy se stávají ledovým suvenýrem, který už nikdy nezestárne. Zaručuje to ledová přikrývka a extrémně nízké teploty.  

Cesta k vrcholu je děsivá

Dostat oběti zpátky do civilizace je nemožné, ohrozilo by to další životy. Tam nahoře je každý odkázaný pouze sám na sebe a ví to všichni, kteří vstupují na posvátnou půdu. Nejvíc mrtvých je v tzv. Zóně smrti, která je v 26 000 stopách nad zemí. Vzduch je tam tak řídký, že i z nejstatnějších návštěvníků se stávají zesláblé postavy, které krok za krokem namáhavě kráčí kupředu. Jediné zaváhání znamená okamžitý konec. Že jde o život, dokazuje velké množství těl, které během náročné cesty potkávají. Mezi nejznámější patří “Zelená bota, ” na pravé jméno si nikdo nevzpomene. Leží tam od roku 1996.

 Tuto ženu vidělo umírat hned několik svědků, prosila je tehdy, aby ji tam nechali. I když nechtěli, stejně nemohli jinak. Nebylo ji pomoci. Má u sebe americkou vlajku, kterou jí tam zanechala milující rodina. I když šetřili osm let na to, aby nějakým způsobem její tělo vyzvedli a mohli jí doma vystrojit pohřeb, nepodařilo se. Z Mount Everestu zatím pro ni ani jiné není cesty zpět.