Téma: Jsem neplodná - zvažuji návštěvu lékaře na umělé oplodnění, IVT

Dobrý den. Musíš se se svým údělem smířit, stejně tak, jako celoživotní celibátníci se musí smířit se svým celoživotním celibátem. Celoživotní celibátníci můžou mít také slzy v očích, když potkájí zamilované dvojice, ale už můžou být se svým lamentováním a fňukáním pro své okolí otravní. Můžeš se utěšovat, že bez miminka si ušetříš spoustu peněz a starostí a zbyde Ti čas na své koníčky. Hlavně si dej pozor, aby si svým lamentováním nezačala už obtěžovat.

Zatím není žádný důvod, aby se Jíťa s něčím takovým, co píšeš smiřovala, a už vůbec do toho nepleť sebe a Tvé zcela jiné a nesrovnatelné problémy.

Trochu ohledu a taktu by Ti neškodilo. Nejsi žena, nemůžeš to vůbec chápat a nemůžeš se do pocitů ženy v těchto případech vůbec vžít.

Myslím, že jsem pouze opsal Vaše rady žen pro muže s celoživotním celibátem. Jestli jste se vcítily do pocítů mužů s celoživotním celibátem a jestli jste byly vůči nim taktní a ohleduplní vůbec netuším.

Halooo, ale to, doživotní celibát, do tohoto tématu nepatřííí, už to chápeš?

O tom si můžeme popovídat v jiném tématu k tomu účelu založeném.

Ovšem rady můžou být univerzální. Proč toho nevyužít?

ten kdo chce zit v celibatu si to vybere sam, ona si to nevybrala

Zase bych to hnutí celibátníků tak úplně nepodceňoval, na Nově ve Střepinách, dávali reportáž o flustrovaném celibátníkovi, který začal vraždit ženy.

Přesně na tuto zdejší zoufalou sortu celibátníků jsem si vzpomněla, když jsem to slyšela. A měli byste nad sebou zamyslet. Je neuvěřitelné, že pouhá sexuální abstinence dělá takové věci!

Jde vám jen o povrchní, nízkopudový sex, nehledáte vztahy, ale sex a ještě si troufáte zlobit na cizí ženy!

Jenže oni za váš problém nemohou. Můžete si za to sami, takže zlobit se můžete leda na sebe. A zbraň taky obrátit leda proti sobě.

Já už nehledám nic, pouze antidepresiva.

Ty bys potřeboval terapii a šikovného psychologa, antidepresiva tě nevyléčí, pouze stabilizují.

Nejedná se o těžkou, ale pouze o střední depresi.

To vůbec nevadí, i tak bys to měl řešit i s psychologem. Koneckonců, obvykle se doporučuje při psychiatrické léčbě i léčba psychoterapeutická.

to ze je nekdo nemocny a zacne vrazdit nemuzes hazet na neco jineho

hnuti celibatniku na co si jako hrajou

Dobrý den, takové kecy si můžete nechat od cesty. Vyděláváme s přítelem dost peněz, takže na dítěti šetřit nemusíme, pokud se nám podaří. V celibátu nežiju, takže vaše problémy neřeším, vy zase neřešte ty moje, protože jim nerozumíte!

V životě je vždycky něco- za něco. Tys zvolila pohodlí a bezstarostné dny s privilegiem užívat si plnými doušky před děťátkem, které by dnes (07.05.2018) mělo šest let, milovalo by Tě, zbožňovalo a říkalo mámo - maminko. No a jak se říká - Karma je zdarma.. Tak se snaž vidět nadále klady vztahu bez dětí.. Odpust, že to píšu takhle, ale kdysi jsem (asi omylem)   viděl film o tom jak se provádí potrat- to děťátko bylo normální dítě v děloze, které vnímalo, mělo strach z té sací hadice- bylo vidět jak se snaží dostat z jejího dosahu- marně. ten tlak to nenarozené miminko roztrhal na kusy… přesto některé ženy chodí na potrat častěji než k zubaři.

Na to, co píšeš, se Tě nikdo ani tazatelka sama neptala.  

Co bylo před 6 lety je čistě její věc, nemáme právo jí za to soudit a už vůbec ne psát ty hororové scény s nesmysly, které popisuješ.  

Toto téma je zcela o něčem jiném, respektuj to!

Dáreček o kousek níž napsala to samé, jen trochu taktněji a bez "hororového" popisu. Pointa je ale stejná. Vynadáte i jí?  

Jíťo, píšeš, že jste oba s partnerem zdraví. Už jste byli oba na nějakém vyšetření, kde se provádí komplexní diagnostika a pak podle výsledku případně léčba nepl. páru ohledně početí? V Praze např. u Apolináře (CAR)   (klikni).

Jinak, vzhledem k tomu, v jakém jsi psychickém rozpoložení z prozatímního nezdaru, tak i to může být nezanedbatelná příčina toho, proč se nedaří. Je nemálo párů, kteří byli ve stejné situaci jako Vy, a až když se přestali soustředit na "výsledek" a stresovat se, prostě jakoby na to myslet, tak pak se jim podařilo miminko počít. Hlavně hlavu vzhůru, ještě nic není ztraceno 

Ještě mě napadá otázka. Píšeš, že jste oba zdraví. Proč si tedy myslíš, že jsi neplodná?   

Dobrý den, ano, na vyšetření jsme byli, u mého gynekologa. Dle něj jsme oba zdraví, ale nejde nám to, jsem z toho úplně vyřízená, každý měsíc brečím

Jedna má kamarádka také byla na potratu a pak měla problém otěhotnět. Nakonec se to povedlo umělým oplozením ale vyšlo to až na potřetí. Je možné, že se při tom potratu poškodí něco, co může být pro početí důležíté. Mě to příjde jako dan za ten potrat. Já osobně jsem proti potratu, i když je to ještě embrio, tak to měl být budoucí člověk, a to je pro mě podstatné. Už to byl prostě život, který už nebyl jen tvůj a mám za to, ten ten človíček, který byl uvnitř, s tím potratem určitě nesouhlasil.  

Já jsem v tvém věku a mám to uplně jiný než ty. Připadá mi, jako kdybych byla na dítě ještě pořád moc mladá, i když na druhou stranu vím, že to tak není, ale nemůžu se ubránit tomu pocitu. Stále se na to ještě necítím a je možné, že se na to nebudu cítit nikdy. Každopádně přeji hodně štěstí, aby vám to nakonec vyšlo.  

Myslím, že to jednak blokuješ stresem, moc se na to upínáš, tak se zkus hodit do klidu a nemyslet na to.

A druhak. ve 37 už je trochu pozdě si vzpomenout na dítě, čím později, tím hůře to jde.

Dnes (08.05.2018) už ae lékaři umí zázraky a pravděpodobně se ti dítě ze zkumavky povede.

Zajdi si do nějakého centra reprodukční medicíny a zkonzultuj to.

Může tam být psychický blok. Jste-li oba zdraví, tak zkuste alternativní léčbu. Např. terapii Reiki, to hodně pomáhá, uvolňuje, harmonizuje a regeneruje. Nebo psychoterapii, či metodu EFT.

možná, že to je jen tím, že na to myslíš až moc intenzivně. Jasně, to se lehko řekne, hůř udělá. Ale mohu říct, mám zbámou, shodou okolností také sedmatřicet let. Bala už vdaná snad patnáct let, Dítě několikrát čekala, vždy potratila. Pak adiptovali chlapečka. S vlastním už prostě nepočítali. A nyní po vánocích porodila krásnou holčičku, úplmě neplánovaně, vůbec s tím už nepočítali. Takže-příroda ví co chce a co se stane. Taky ti to přeju

Třeba se to ještě povede, lékaři se budou snažit pomoci. Dceři je 48 a je také bezdětná, někdy se to tak v životě přihodí a člověk se s tím musí srovnat. Byla od mladinka 3x ve Fr. Lázních a nic nepomohlo…

Myslím, že tyto případy nejsou výjmečné, žena se už vzdá myslenek na dítě, nebo spíš pár, dítě adoptují a najednou to jde. Je pravda, že paní je neobyčejně pečlivá, byla zvyklá všechnu péči dávat adoptivnímu synovi, ale najednou to jde a zvládá, i když přiznává, že je velice unavená. Ale to není věkem, staršímu chlapci se věnovali až přehnaně, nikdy si třeba nezvykl si sám hrát, Ale tím nechci říct nic jiného, než že příroda ví, co dělá-a komu má mimi dát.

Zkuste odjet na nějaku dovolenou a vypnout a nemyslet na to.

Naprosto rozumím tvé situaci. Jsem na tom podobně již přes 2 roky mám vysazenou antikoncepci a snažíme se s manželem o děťátko, ale nedaří se nám. Na potratu jsem nikdy nebyla, ale stejně tam bude nějaký problém. Připadám si jako blázen, když stále sleduji teplotu, počítám plodné a neplodné dny… a pak každou měsntruaci obrečím. Všechny kamarádky už mají děti nebo čekaji a já stále nic. Sám můj gynekolog mi sdělil, že semnou dál už nic nelze udělat bez speciálních vyšetření na klinice asistované reporodukce - já chodím do Podolí. Těch příčin může být mnoho. Srůsty na straně ženy, kýla u partnera (ve tříslech - omězuje a zpomaluje to spermie - to má například můj partner), příliš vysoká kyselost ženského prostředí, které sperime zabíjí, alergie na prostředí v pochvě - vzájemně se nesnese žena s mužem,   a to bych mohla pokračovat dál.

Rozhodně doporučují zajít rovnou na kliniku asistované reprodukce, nechat zkontrolovat spermie, a pokud budou nějaké aktivní, rovnou nechat zamrazit (s růstem věku partnera klesá jejich aktivita) a následně podstoupit vyšetření obou partnerů. až potom se dá zjistit, kde je problém. Varuji však, že to je proces na dlouhou dobu (řádově min půl roku ale spíš déle).

Všichni mi také radí, že na to moc tlačím, ať někam odjedu s partnerem a půjde to samo… abych řekla pravdu, u někoho to možná funguje, ale pokud někde bude problém, nepomůže tomu ani roční dovolená na Bali . (Dovolených jsem na radu absolovala snad nejvíc za poslední léta, ale ničemu to nepomohlo.).  

Nechci ti brát iluze, psychika na to má samozřejmě velký vliv, ale pokud vám to nejde již tak dlouho, tak to bez pomoci lékařů asi jen tak nepůjde.

Přeji hodně štěstí.

 V září 2016 jsi psala, ze mas krome manzela jeste stáleho milence a nehodláš s nim skončit. To jsi mela antikoncepci vysazenou už tehdy? Dnes (14.05.2018) pises, ze už vice jak 2 roky. Co kdyby na to manzel přišel? A nemůže to byt u tebe ze stresu balancování mezi dvěma chlapy?

Ano, antikocepci jsem vysazenou měla, ale s milencem jsem jen s ochranou, nikdy bych neohrzila partnera, že bych si s milencem užívala bez ochrany. To neexistuje. Manžel sám tvrdil, že také použil ohcranu a já si byla samozřejmě pro jistotu na testech - mimochodem toto monitorují i v centru asistované reprodukce.

Domnívám se, že stresem to nebude, jelikož se nijak nestresuji. Jen při každé menstruaci. Ano, prožili jsme s partnerem špatnou chvíli kdy mě začal podvádět a já to vyřešila milencem a funguje to. Pokud by na to přišel, sám si začal, tak by měl být chlap a nějak to překousnout stejně jako já a když ne, zvládla bych děťátko vychovávat i sama. Ŕoznodně raději budu sama s dítětem, než nikdy nemít vlastní děťátko.

To, že se pokoušíme o dítě jsem psala už tenkrát a dostala jsem mnoho odpovědí, že bych vychovávat dítě neměla, s čímž dotěď nesouhlasím. Na dítě mám věk (už moc času nezbývá ve 32), finanční zaopatření a chuť něco na našem životě změnit, což dítě rozhodně změna je. Možná to byl i jeden z důvodů tenkrát, že mi začal zahýbat, nevím, v té době jsem na dítě tolik netlačila, všichni mě ujišťovali, že po vysazení anitkoncepce (vysadila jsem někdy na přelomu 12/15 až 2/16) trvá i rok, než se tělo vzpamatuje z hormnální nerovnováhy. Takže v té době jsem byla spíše nešťastná, že mě manžel podvedl/ podvádí (nezjišťovala jsem, jak dlouho to trvalo) a smiřovala jsem se s tím, ale dítě jsem chtěla. Vždycky jsem ho s mužem chtěla. V současnosti o to usiluje i on… předtím tomu nepřikládal důležitost. Nyní už tuší, že to tak snadné otěhotnět nebude a snaží se chodit semnou na veškeré testy.

Pises dítě i vychovavat sama. A co když se bude manžel soudit o výhradní peci, popř. o střídavou peci? Fakt to za ty roky nedokážes už manzelovi odpustit? Vždyť jsi mu to vrátila jiz mnohonasobne. Není už čas na to mít jen jednoho chlapa?

Asi ano, je pravda, že od té doby se nám schůzky omezili na skoro 1 za 3 měsíce, tedy dovedu si představit, že bych se už nemusela ani scházet s ním. Nikdy jsem k milenci nic necítila, šlo jen ze začtku o pomstu, později o sex. Sama nad tím přemýšlím, že mi to nedává už to potěšení. Nevěru jsem mu odpustila, zatím seká latinu, takže bych asi i mohla. To máš pravdu asi bych s tím měla udělat konečný proces. Třeba to i pomůže s děťátkem, doufám…

Děkuji za ponuknutí, rozhodně mám o čem přemýšlet. Nyní už milenec nemá smysl a je pravda, že zbytečně ohrožuji, že nakonec budu na děťátko sama, což by sice nevadilo (střídavou péči bysme nějak vyřešili, jsme v tomto rozumní), ale lepší je mít i tatínka.

Budeš dítě vychovávat ve lži, vůbec se nedivím, že jsi zde dostávala studenou sprchu.

Dítě není věc, to za prvé, takže buď v klidu a nehroť otěhotnění, nefunguje to tak, že si najednou řeknu "budu mít dítě" a do měsíce jsem těhotná. Sama víš, že je to pravděpodobně vina antikoncepce a je třeba vyčkat, až se tělo dá dohromady.  

A co se týče hlídání plodných a neplodných dnů,,, i to mi přijde už docela mimo stejně, jako oplakavání každé menstruace. Abys neskončila jako má učitelka, která dlouho nemohla otěhotnět a zbláznila se z toho tak, že četla čoklům pohádky.

A taky pozor, tím, že budeš manžela nutit k sexu dle kalendáře a z aktu uděláš jen prostředek, jak mít dítě, pošlapeš mu dost možná jeho hrdost a radost ze sexu. Aby ti nezačal znovu zahýbat… Málokdo na to má.

Dítě je plod lásky dvou lidí, ale to u vás není, vy se v klidu podvádíte.

Zamysli se nad sebou.

Ono je možná dobře, že nejsi těhotná vzhledem k tomu, že nemáš vyřešené své vztahy.

Nesouhlasím, že bych vychovávala dítě ve lži. Nechci být zlá, ale přijde mi, že si život moc idealizuješ, nevím, zda souhlasí věk, který uvádíš, ale tyto striktní myšlenky jsem měla ve 20ti a taky jsem si nikdy nemyslela, že se mi toto stane… věřila jsem, že mě nevěra nikdy nepotká… idealizovala jsem si vše ve vztahu. Samozřejmě neříkám, že to musí být všude stejné, ale většina partnerství/manželství tak ideální není.

Jak už jsem psala v komentářích pod mým tématem, kdyby měli děti jen lidi, co si jsou věrní celý život a nikdy nepůjdou od sebe (nerozvedou se), tak nám populace totálně vymře. Nevěra je dle statitstik v každém druhém manželství a to nebudou konečná čísla, někteří to nikdy nepřiznají, hlavně ženy.

Nevím, zda si se někdy dostala do situace, kdy se snažíš dělat vše pro něco a stejně to nejde - konkrétně myslím početí… není to příjemá situace a rozhodně nepomůže věta, že je "možná dobře, že nejsi těhotná". Nikomu nepřeji, aby nemohl mít potomka a až se někdy do takové situace dostaneš (rozhodně bych ti to nikdy nepřála), budeš se snažit dělat maximum, aby se to zvrátilo.

Proto soucítím s pisatelkou, když jí to nejde a věk se kvapem blíží ke 40cítce, kdy už na dítě začíná být pozdě. Vím to moc dobře ze své zkušenosti, mám o 22 let mladšího bratra a máma ho měla ve 40 (mě v 18ti) a nemá na něj sílu… v jejím věku ji to nyní děsně vyčerpává a nestíhá s ním všechny aktivity, které dříve dělávala semnou.

Podle mě jsou v životě podstatně horší věci, než je zrovna nevěra partnerů, které by mohli ovlivnit vývoj potomka. Nikdo není všemocný a nemůže rozhodovat o tom, kdo má mít dítě (podle jeho osobního přesvědčení) a kdo ne. Já jsem se svým příspěvkem pokoušela pisatelce poradit, aby to začala rovnou řešit v centru asistované reprodukce a dál se netrápila jako všichni, kteří mají s početím problémy.

Zkoušela jste u obou test na chlamidie?

Cvičení dle Mojžíšové u Chalupské