Téma: Můj vztah s expřítelem - bezmoc, násilí, pomluvy, psychické týrání a bezmoc

Dobrý den,

procházím si fází rozchodu. Měla jsem 1 vztah (já 21, ex 32).

2 a půl roku nejlepší přátelé a přes 2 a půl roku partneři.

Když jsme byli přátelé, tak to bylo krásný. Všude jsme spolu chodili, všude mě zval, chodil mi naproti, skvěle si rozumněli. Pak jsme se dali dohromady a já se k němu nastěhovala a po pár měsících nastalo peklo a bylo to horší a horší. Nejdřív pošťuchování, to jsem až tak neřešila. Nebo sem tam narážky, ale pak jsme se stěhovali a bylo to hrozný. Nemohla jsem se s nikým bavit, pak to vygradovalo v každodenní hádky, vyhrůžky, posměšky, pomlouval mě všude, psal si s jinými ženami (Nevím, zda nebyl i nevěrný, ale kolikrát jsem měla i tušení), nezvedal mi mobil a když zvedl, tak mi řekl hnusným tónem: „Co otravuješ“.

Jakmile pro mě někde přijel, byl na mě dost protivný. Chápala jsem, že měl toho v práci vždy hodně a byl vyčerpaný od Po-Ne od rána, do večera práce. Vlastně mě i jednu dobu živil, když jsem nechodila do práce a nemohla si nic najít. Pak mi pořád opakoval, jak jsem neschopná, líná a k ničemu. A když už tu práci mám, tak je to snad horší.

Několikrát jsme se rozešli a pak se k sobě vrátili, protože jsem ho pořád milovala, zatímco jsem u něj věděla, že on mě asi ne. Ale chtěla jsem to vše napravit a vše, co řekl mě, hltala jsem každé slovo: “Jsi neschopná“ – Tak jsem si začla připadat neschopná, „Jsi k ničemu“-Tak jsem si to také myslela, prostě vše jsem mu baštila.

Pak mi začal říkat, jak si najde lepší ženu a že mě nechce. No a když jsme se rozešli, dělal mi všude peklo. Pomlouval mě, kde mohl. Vypisoval o mě hnusné věci, dělal i peklo mé rodině a vypisoval jim. Strašný.

Ještě chci zmínit, že mě i několikrát vyhazoval z bytu, nebo jsem dostala i pár facek. Já taky nebyla svatá a měla jsem strach být i sama a i strach, co udělá.

Teď ale mě ničí to, že o mě píše na facebooku hnusné věci a všichni mu to hltají a všichni stojí při něm. Nikdo není se mnou, nemám nikoho, kvůli němu. A tak nějak to na mě všechno padlo, to krásné přátelství, co jsme měli je dávno pryč jen kvůli vztahu a bydlení  

Nejhorší je, že bydlím a i pracuji ve stejné dědině, jako on. Takže ho můžu i vidět, což mi nebude dělat dobře.

Jak pokračovat vůbec dál? Bez přátel, on byl člověk s kterým jsem trávila aspoň ty večery. A bojím se, abych se opět k němu nevrátila, jak mít silnou vůli?

Moc děkuji za rady, příp. i zkušenost.