Téma: Eutanazie - názory, diskuze, etika

Je strašně těžké být pro.... v situaci, kdy by šlo o mě, snad bych v tom ani problém neviděla, pokud bych sama byla schopna dát souhlas. Hůř to vidím v případech, kdy dáš souhlas předem pro tento případ. Je to pro příbuzenstvo tak lehce zneužitelné, že to nahání strach. Já vím, je tu ještě lékař, který by mohl posoudit odmítnutí, ale.... všecko může být otázkou ceny. Určitě víš o čem píšu.

Snadná cesta k dědictví...  

Přesně tak. Dokonce si myslím, že by k tomu mohlo docházet i v případech, kdy by stav ani zdaleka nemusel být tak beznadějný. A to se člověk nerozmýšlí a řekne svoje NE eutanázii. Ale pak jsou tu ty opravdové důvody a zase je důvod k váhání.

Za sebe říkám NE. Tento článek o sobě napsala žena. Žena mladá, moudrá a vzdělaná.

http://www.dejavu-clanky.estranky.cz/clanky/medicina/eutanazie_-dekuji_-ne_.html

http://bockova.blog.idnes.cz/c/91546/Strach-ze-smrti.html

   Nemám právo rozhodovat o životě kohokoliv a doufám, že to nebudu muset nikdy řešit. Je mi líto všech co vidí příbuzné umírat v bolestech.

Za sebe bych se přiklonila k ANO, pokud by šlo o to, aby se mohl člověk takhle rozhodnout sám za sebe. Pokud bych trpěla nějakou těžkou nemocí a žila v bolestech, asi bych chtěla mít možnost odejít z tohohle života důstojně a neschovávat si třeba někde v nočním stolku žiletku nebo dostatek prášků na spaní. Za nikoho jiného bych si tohle rozhodnutí ale udělat netroufla, to je příliš velká zodpovědnost, na kterou nemám ani právo.

Já tak viděl svoji babičku a z fleku bych to podepsal.... (kdyby bylo na mě). Protože bolestí jdeš pomalými kroky k nevyhnutelnému a nejde to už spravit. Jen trpíš a nikdo s tím nic neudělá, tělo je už na prášky dááávno imunní... I na injekce..

Na straně jedné si říkám, že by měla být umožněna právě pro lidi, kteří už jen trpí a nemají žádnou šanci na zlepšení svého stavu.

Ovšem na straně druhé se přirozeně bojím zneužití.

Je to jedna z mála situací u kterých se neumím rozhodnout. Jsem si jistá, že v různých formách se eutanazie provádí i dnes, ale jde o skrytou formu... tak by možná bylo lepší, aby byla zákonem povolena a hlavně důsledně.. i když fakticky nevím jak... kontrolovaná, aby se vždy jednalo jen a čistě v zájmu pacienta.

K těm bolestem snad... tady

Sama jsem letos v lednu prožila odchod z tohoto světa -mého tatínka, vě věku 91 let. Jenom děkuji za to, že jsem takovouto otázku nemusela řešit, ale měl asi 14 let Parkinsonovu nemoc a samozřejmě s věkem i těžkou stařeckou demenci. Nikdo, kdo tohle neprožil, neví co to je vidět své blízké takto odcházet, nejhorší na tom bylo ta ztráta osobnosti člověka -hrůza, podobné jsem to měla s maminkou, v roce 2011, dožila se 90 let, byla po těžké operaci rakoviny krku, kdy ztratila chuť, ale přežila a dožila se také vysokého věku. Ale k otázce eutanazie-NE. Viděla jsem u obou rodičů jak bojují a snaží se i přes všechny bolesti žít!

jste opravdu desive bescitna!!!!

Hodně jsem o tom přemýšlela... na jednu stranu bych bylo pro, jen kdyby se jednalo o moji osobu... a to jen v případě, že bych byla stará, nemohoucí, trpěla bych velkými bolestmi.... ale zase na druhou stranu jsem PROTI, protože jak by k tomu přišli chudáci lékaři a zdravotníci, ze  kterých by se vlastně v tomto případě stali vrazi i když na přání... jak oni by se s tím asi vyrovnávali?   

Takže já jsem proti.

Můj názor: ANO.

Viděl jsem mnohé těžce nemocné pacienty, kteří jen čekali na smrt a někdy to bylo i v bolestech. Většinou šlo o onkologické pacienty.

Troufám si říci, že pokud by to bylo v ČR legální, neměl bych ani problém eutanázii na přání pacienta a za splnění všech zákonných požadavků udělat. Totéž bych čekal i já, pokud bych měl nádor s metastázami v celém těle.

Mobilnost týmů celkem chápu. Pokud máte umírajícího pacienta napíchlého na přístroje a kapačky, transport do nemocnice může být problémem.

Možná, nevím, jak dalece by to šlo, by stačilo mít to sepsané předem jako třeba závět. prostě v případě, že.. a ted nevím co přesně by tam muselo být... požaduji eutanázii. Stejně jako klidně po smrti daruji orgány, když někomu udělaj radost 

Méďo, máš můj obdiv, žes tohle táma načnul.

   Já se asi přikláním k souhlasu. Bohužel jsem byla svědkem babiččina utrpení a několikrát jsem od ní slyšela, že chce umřít, že je nám tu na obtíž a podobně. Ke konci života měla mimo jiné, velmi bolestivé a rozvinuté bércové vředy a neustále ji vozila sanitka do nemocnice na ošetření a babičku to velmi vysilovalo a trápilo...

    A často i přemýšlím o lidech s rakovinou nebo ochrnutých. Neumím a nechci si představit život v bolestech nebo upoutaná na lůžko, kdy se nemůžu ani sama najíst nebo dojít na záchod.   Mám ráda pohyb, jít na louku, lítat po loukách a lesích s koněm, chodit s ním na procházky... A mám ráda své soukromí. Bylo mi trapně, když mě musela sousedka chodit oblékat a krmit... a to jsem měla jen zlomenou ruku, ale levou jsem prostě nic nezvládala. Natož, abych nemohla sama už vůbec nic a ošetřovali mě cizí lidé.

      Ale je to velmi dvousečná zbraň. Jakožto (snad) budoucí veterinář mě provádění eutanazie čeká snad každý den. Příčí se mi to - kde beru právo rozhodnout, které zvíře bude žít a které ne? Jsem jen živočich, savec, stejně jako kůň, kočka či myš. Už dávno nejsem lovec a kdo a kdy mě předurčil chodit a rozhodovat o životě a smrti. Bohužel ale někteří moji mazlíčci došli až do terminálního a bolestivého stadia a nakonec jsem já musela být ta, kdo jim od bolesti pomohl. V případě jasného utrpení zvířete mi eutanazie "nevadí". TO utrpení ale posoudí jen majitel, které zvíře zná a ví, že už trpí... ono samo si o to neřekne ač to pro něj bude lepší. Člověk ale ano. Ví, do jaké míry ho to bolí a ví, jakou má prognózu a na základě toho se může rozhodnout. A myslím, že na to by právo měl mít.

   Jednou jsem neměla peníze na veterináře a celý den jsem seděla u svého potkánka a čekala, až odejde. Nemohla jsem pro něho nic udělat, jen tam být, když trpěl a procházel těžkými agonickými stavy. Nakonec odešel sám, v noci. Do mé vlastní smrti si budu vyčítat, že jsem na veterinu nešla a nějak se s nimi nedomluvila. A vím, že takové utrpení už znova vidět nechci-ať u zvířátka nebo u člověka.

   A já osobně chci mít právo říct stop. Jen to nějak právně ošetřit, abychom tu nebyli jak na jatkách.

O tom by si mel kazdy rozhodovat sam. Jestli ano nebo ne? A naprosta vetsina lidi pokud nejsou zrovna v komatu se muze rozhodnout.

Kazdy se muze uz dnes rozhodnout. Pokud to poravdu chce tak ma pravo odmitnot lecbu. A tim si to utrpeni nebude umele prodluzovat. Take muze odmitnot stravu a pod.

Dovoluji si upozornit, že v jednom tématu lze psát reakce pouze pod jednou přezdívkou z jednoho počítače. V opačném případě jsou porušena pravidla webu bod č. 5.

Přezdívky:

• mdkmcd
• kjhnbf
  

Eutanázii říkám spíše NE. Podle mě by měla být zřízena nějaká speciální komise o třeba 30 členech, která by se vyjadřovala k výjimečně složitým případům, spolu s rodinou dotyčného. Pokud má ten určitý člověk velké bolesti a trápí se, tam možná ano. Eutanázie by podle mě měla být něčím opravdu výjimečným.

Já za sebe říkám ANO.  

Zažila jsem dost velkou bolest a v ten moment mne napadlo, pokud toto snáší těžce nemocní každý den, tak je lepší se toho utrpení vzdát a dopřát si pokoj, pokud není již naděje na zlepšení. A jelikož mám zvýšený práh tolerance  bolesti, tak si nedovedu představit ty bolesti, které má jiný člověk s normálním vnímáním.  

A taky jsem zažila bezmoc, když byl nemocný můj tatínek. Ale tady bych nemohla mít rozhodující slovo, to už by bylo na něm. POkud by to bylo jeho rozhodnutí, přijala bych ho.  

Jsem pro tuto možnost, ale pouze v případě, že se člověk rozhodne sám a lékař to potvrdí tím způsobem, že stejně jiná cesta není.  

Všude, kam se podívám cítím jedno jediné k tomuto tématu. Nikdo nebere ohled na vlatní přání člověka, který zemřít chce. Pořád se řeší jen to, jestli musí. Smrt je přirozená součást každého života a ne vždy je fyzická bolest a postižení důvod k tomu, že se někdo rozhodne dobrovolně a pokud možno alespoň trochu důstojně odejít z tohoto světa a ještě si za to zaplatit. Je podle vás všech odpůrců lepší skočit pod vlak, z mostu, nebo se oběsit, zastřelit či utopit? Zamýšlel se někdy někdo z vás nad tím, že pokud člověk opravdu odejít chce, tak to udělá? Pokud má statut eutanázie sloužit jako pomoc a úleva od bolestí a zajistit důstojný odchod, je to určitě lepší řešení, než jiné způsoby sebevraždy, kdy si laik sám způsobí mnohem větší bolesti a muka, než kterými třeba trpí, protože neví jak na to, aby to bylo rychle a bezbolestně. A co se důstojnosti týče, tak se ptám. Až budete chtít odejít a to z jakéhokoliv důvodu, co je důstojnější? Takhle v nemocnici, nebo aby vás někdo našel viset na stromě napůl obraného od zvířat, nebo někdo musel kousky vašeho těla sbírat po okolí? Reakce uvítám zde i na emailu werevolf80@seznam.cz

Eutanázie - stále živé téma:

• Eutanázie v ČR 2018 - pohled advokáta, lékařů, provozovatelů hospice ad.